Čtyři typy lidí, kteří každý večer přesně v 19:30 zapínají Televizní noviny. Jednoho máte doma skoro jistě

Každý všední večer se v tisících českých domácností odehraje stejný obřad. Přesně ve chvíli, kdy hodiny ukážou půl osmé, ztichne kuchyně, ztlumí se hovor a zraky zamíří k obrazovce. Jenže ne každý sedí u zpráv Novy ze stejného důvodu a už vůbec ne stejným způsobem. 

Někdo hltá každou reportáž, jiný od první vteřiny vše komentuje a další jen čeká, až přijde jeho oblíbená chvilka. Zatímco jinde ve světě lidé teprve dojíždějí z práce, český obývák se v půl osmé proměňuje v malý zpravodajský sál. Dálkový ovladač putuje na správné místo, konvice bublá, abychom si připravili čaj a rodina usedá na gauč.

Relace, kterou zná celá republika

Novácké večerní zprávy určitě nejsou žádný nováček. Poprvé se rozsvítily na obrazovkách v pátek 4. února 1994, kdy úplně první vydání moderovali Stanislava Wanatowiczová Bartošová a Zbyněk Merunka. Od té doby se u pultu vystřídaly desítky tváří a relace se stala nejsledovanějším zpravodajstvím v zemi. 

K hlavnímu večernímu vydání v 19:30 loni denně usedlo v průměru kolem 950 tisíc lidí nad patnáct let, o takovém publiku se většině pořadů může jen zdát. O silvestrovském večeru se pak sledovanost zpráv vyšplhala dokonce přes hranici milionu diváků.

Čtyři typy lidí, kteří každý večer zapínají Televizní noviny

Publikum Televizních novin by se dalo rozdělit do čtyř vyhraněných skupin a je dost pravděpodobné, že aspoň jednu z nich denně vídáte přímo ve vlastním obýváku. Existují čtyři typy diváků, kteří si večerní relaci nikdy nenechají ujít: dochvilný divák, věčný kritik, rodinný glosátor a trpělivý čekatel na počasí. 

Každý z nich má svoje rituály i svoje drobné neřesti. A možná se v některém poznáte i vy.

Dochvilný divák, který nezmešká ani znělku

První z nich bere začátek zpráv jako věc cti. Na gauči sedí už v 19:29, ovladač svírá v ruce jako vzácný poklad a běda tomu, kdo v tu chvíli zazvoní u dveří nebo se pokusí navázat hovor. Pro tohoto člověka je úvodní znělka signálem, že svět se na dalších čtyřicet minut zastavuje. 

Poznáte ho snadno, protože reportáže sleduje se soustředěním hodným šachového velmistra a jakékoliv vyrušení odbude káravým pohledem. U nás doma tuhle roli léta zastával dědeček, který si kvůli zprávám přizpůsoboval i večeři.

Věčný kritik, jemuž nikdy nic nesedí

Druhý typ si rozhodně nebere servítky. Sotva se objeví moderátorská dvojice, začne hodnotit účes, kravatu, výslovnost i výběr slov, jako by seděl v porotě. Nejčastější větou tohoto diváka bývá povzdech, že za jeho časů se zprávy dělaly úplně jinak a rozhodně lépe. 

Vadí mu příliš dlouhé reportáže, málo domácích témat i to, že se moderátoři usmívají v nevhodnou chvíli. 

Rodinný glosátor, který ví všechno dříve

Třetí obyvatel obýváku je chodící encyklopedie kauz. Ještě než reportér dořekne první větu, on už ví, o koho jde, kdo za tím stojí a jak to nejspíš dopadne. Tenhle glosátor komentuje dění na obrazovce tak pohotvě, že by klidně mohl usednout k pultu místo profesionálů. 

Trpělivý čekatel, kterému jde hlavně o závěr

Čtvrtý typ statečně vydrží u zpráv celých čtyřicet minut, popravdě mu ale jde o úplně jinou věc. Domácí i světové události nechává plynout jako kulisu a ožije teprve ve chvíli, kdy přijde na řadu předpověď počasí a sportovní výsledky. Kvůli mapě s teplotami na zítřek a skóre oblíbeného týmu je ochoten přetrpět jakoukoliv reportáž, byť by se táhla sebevíc. 

Tak který z nich jste vy?

Ať už se poznáváte v kterémkoliv z nich, něco vás spojuje. Zprávy v půl osmé už dávno nejsou jen o tom, co se kde stalo. Je to společný bod dne, kvůli kterému se sejde celá rodina, od babičky až po vnuka.

Jaký typ si myslíte, že jste vy?