Krásou okouzlila celé Česko, ale když přišla řada na rozum, zrovna koukala z okna. Přesto ji národ zbožňoval

O tom, jak těžké je dostat se z určité škatulky, nám mohou vyprávět nejen dětské hvězdy z Harryho Pottera. I u nás na to řada herců a hereček přišla. Jenže jak se ukázalo, někdy k tomu umělci nedostali příležitost, a tak si ji museli vytvořit. To je příběh i dnešní krásky, která byla symbolem krásy především v 80. letech.

Asi jste si sami všimli, že některé herečky jsou obsazovány do rolí, které jsou si neuvěřitelně podobné. Mohlo by nás napadnout, že se to děje, protože jim ty role prostě sedí, jenže někdy to spíš odpovídá zajetému stereotypu a snadnému výběru režiséra. Než aby zkoušel novou tvář, sáhne po té osvědčené.

Jenže pak se může stát, že i vzdělanou profesionálku lidé dlouho vnímají jen jako krásnou ženu a na vzdělání nebo její bystrost docela zapomenou.

Naivní a rozmazlená? Ale kdepak!

Tato přitažlivá černovláska se narodila 27. dubna 1956 do vysoce intelektuálního prostředí. Její otec byl profesor a sólový harfenista České filharmonie, matka byla členkou filharmonického sboru. Tito rodiče svou dceru vedli k přísné disciplíně.

Od útlého věku se učila hrát na klavír, zpívala v Kühnově dětském sboru, a ještě se věnovala sportovní gymnastice. Samozřejmě, že pak nastoupila na Státní konzervatoř v Praze.

Už během studií zvládla náročný konkurz do divadla Semafor. Tam pak zářila celých jedenáct let, a to by se jí rozhodně bez talentu a jevištní inteligence nepodařilo. Jenže pak přišly role ve filmu a tuto dívku začali Češi vnímat jinak.

Filmové role, které jí mohly zničit budoucnost

Mladou Dagmar Patrasovou si můžeme pamatovat již z filmu Třicet panen a Pythagoras, ale do paměti se nám zapsala jako jedna z obětí ve filmu Smrt stopařek. Už za rok pak přišel film Vrchní, prchni! z roku 1980, který se zařadil mezi pomyslné klenoty československé kinematografie.

Asi to byla právě role Manuely, která jí změnila život, ale možná ne tak úplně, jak by chtěla. Pro diváky se totiž stala legendární především její scéna ve sprše. Od této chvíle začali režiséři u Dagmar Patrasové sázet jen na její fotogeničnost a sexappeal a nabízeli jí role mladých koket. Jenže nikdo už neviděl, že její charakter rolím neodpovídal, a tak byla potřeba pořádná porce herecké práce.

Vzápětí přišla role princezny Xénie v seriálu Arabela, kde musela hrát arogantní potvoru a úlevu jí přinesla až postava Emilie Fernandez v Návštěvnících. Zde hrála vědkyni z budoucnosti, ale odvážné scény opět nechyběly.

A proč ten titulek, když je to krásná a vzdělaná žena?

Ač se mohla Dagmar Patrasová snažit sebevíc, lidé ji pořád vnímali jako rozmazlenou a marnivou, což podtrhla ještě role princezny Karolíny II. v pohádce O princezně, která ráčkovala. Do rolí koket se však režisérům začala hodit míň a míň, protože to tak u žen okolo hranice 30 let prostě bývá.

A tehdy vznikla Dáda, která tvořila pro dětské publikum. Je zřejmé, že Patrasová toto riziko předvídala a měla proměnu své značky promyšlenou. Povedla se jí na jedničku, a tak se na dlouhá léta stala pro dětské diváky milovanou Dádou. Na růžovou plyšovou žížalu Julii asi nikdy nezapomenu. Jak je zřejmé, pod maskou naivní krásky se ukrývala talentovaná a inteligentní žena.

To ukazuje i historka ohledně té výše zmiňované scény ve sprše z filmu Vrchní, prchni!, režisér Ladislav Smoljak tehdy chtěl, aby byla ve sprše zcela bez spodního prádla. Ona se však styděla (což je pochopitelné), a tak si vymyslela taktickou lež, že má zrovna menstruaci. Díky tomu si mohla spodní prádlo nechat.

Bohužel trápení posledních let se na této umělkyni pochopitelně podepsalo a já, která jsem u jejích písniček a pořadů vyrůstala, si přeji, aby zůstala silná.

Zdroje: ahaonline.cz, csfd.cz, magazin.aktualne.cz