Češi ho milovali jako usměvavého dobráka. V soukromí byl úplně jiný člověk, vzpomínají dnes kolegové

Být umělcem vyžaduje jistou dávku emoční křehkosti. Ne nadarmo se vžilo slovní pojetí rozervaný umělec. Obzvlášť to platí pro herce. Umět vyčarovat před kamerou jakýkoliv pocit vyžaduje být s nimi neustále v kontaktu. To znamená, že mnoho z těch nejlepších herců se celý život potýká s neustupující melancholií a depresí. A to i ti herci, do kterých by to divák na první pohled vůbec neřekl. Takový je i případ jednoho z našich nejoblíbenějších komediálních herců.

Umělci často ve svých nitrech bojují s démony. Proto se často dočítáme příběhy o psychických zhrouceních a nástupech do léčeben i u těch nejslavnějších celebrit. Melancholické nitro a neustálá pozornost médií je zkrátka velmi škodlivá kombinace. Není proto bohužel vůbec neobvyklé, že si slavní umělci sami sahají na život. Podobný smutný příběh potkal i herce, který byl mezi diváky považován za jednoho z nejveselejších.

Česká legenda

Vlastimil Brodský, zvaný mezi kolegy Bróďa, se narodil v roce 1920 v Praze. Brodský byl původně nadaným tanečníkem a nastoupil tak na soukromou hereckou školu E.F. Buriana. Tam se chtěl zdokonalit ve stepu, pedagogové si však všimli jeho hereckého talentu. Rozhodl se proto změnit kariéru a během druhé světové války hrál kdekoliv, kde mohl. Tím si vybudoval pověst schopného herce a hned po válce se vrhl na natáčení filmů.

Za svůj život natočil doslova stovky filmů. Diváci ho milovali pro jeho lidský přístup. Brodský nepřehrával a jeho scény nepůsobily jako ve filmu, ale jako opravdové momenty ze života. Na obrazovce byl za usměvavého a hodného staříka, který nemá jedinou starost. Tak si ho zapamatovaly například i celé generace dětí díky roli učitele v pohádce Ať žijí duchové.

Král komedií a pohádek

Mezi Brodského nejslavnější role patří tragikomičtí hrdinové s jedinečnou sebeironií a melancholickým humorem. Takové role si střihl například ve Švejkovi, v RUR,  Rozmarném létě anebo Čtyřech ročních dobách. Kromě toho se však proslavil i jako představitel moudrých a klidných králů v dětských pohádkách. Každý si dokáže vybavit pana krále z Arabely anebo jeho ztvárnění Karla IV. v Noci na Karlštejně, kde tajně probíhal opravdový románek.

Málokterý divák však věděl, že vtipná melancholie jeho postav vyvěrala z jeho vlastních temných hlubin duše.

Realita v nitru

Mezi kolegy herci to byl poměrně známý fakt. Bróďa sice na plátně působí vesele, ve skutečnosti však každý den bojuje sám se sebou. Trpěl úzkostnými stavy, melancholií a depresemi. Mezi kolegy se dokonce i vypráví, že často vtipkoval na téma smrti a sebevraždy. Tyto průpovídky však nikdo nebral příliš vážně, Brodský totiž prý vždycky dodal, že na něco takového se má až moc rád. Časem se bohužel ukázalo, že to možná není až tak úplně pravda.

K jeho stavům napomohly i trable se ženami. O dámskou společnost neměl herec nikdy nouzi. Po rozvodu s Janou Brejchovou, se kterou má dceru Terezu, se z něj postupně stal samotář a poustevník.

Smutný konec

Závěr života strávil Vlastimil Brodský ve své starobylé roubence v obci Slunečná. Vedl tam klidný život a věnoval se hlavně manuálním pracím spojeným s údržbou chalupy. Zdálo se, že mu klidný život mimo světla reflektorů sedí, Bróďa na první pohled konečně nalezl klid. V mysli se však bohužel úzkostí a melancholie nikdy pořádně nezbavil.

Dne 20. dubna 2002 spáchal ve své chalupě sebevraždu. Kromě depresí ho k tomu měl dovést i strach z nemocnic a nesamostatnosti ve stáří. Je pohřben ve Slunečné spolu se svými rodiči. Která role Vlastimila Brodského je vaše nejoblíbenější?

Zdroje: CNN Prima News, iDnes, extra.cz, ČSFD