Babičky je za socialismu dostávaly ke svatbě zdarma. Dnes mají některé hodnotu přes 50 tisíc korun

Na první pohled vypadají jako obyčejné lapače prachu, které už dávno vyšly z módy. Desítky let ležely zapomenuté ve vitrínách nebo na půdách, aniž by jim někdo věnoval pozornost. Právě o tyhle nenápadné věci, které babičky za socialismu dostávaly ke svatbě zdarma, se dnes sběratelé perou a platí za ně částky, ze kterých přechází zrak.

Pokud jste někdy vyklízeli byt po prarodičích, ve skříních jste asi našli hromadu věcí, u kterých nikdo neví, kde se vzaly ani proč je dřív vůbec někdo schovával. Většinou skončily v krabici s tím, že se proberou „někdy příště“, nebo je potomci rovnou vyhodí do popelnice, protože je to pro ně „krám“.

Přitom se mezi všemi těmi starými věcmi mohou ukrývat kousky, které mají nečekaně vysokou hodnotu.

Dárek, který tehdy dostával skoro každý

Svatební dary vypadaly za socialismu úplně jinak než dnes. Místo finančních obálek nebo seznamů vysněných věcí dostávali novomanželé hlavně vybavení do domácnosti. Bylo to praktické a souvisí to i s tím, že se lidé dříve brali vlastně co nejdříve a dary jim měly pomoci do začátků jejich společného života.

K oblíbeným svatebním darům patřilo i těžké broušené sklo. Masivní vázy, mísy nebo džbány patřily k pýše každého obýváku. Většinu roku sice jen chytaly prach na leštěném sekretáři, ale jakmile přišly Vánoce nebo dorazila vzácná návštěva, šly okamžitě na stůl.

Roky na ně jen padal prach

Postupně se staly tak samozřejmou kulisou domova, že už je nikdo doopravdy nevnímal. Vnoučata si je pamatují spíš jako ty věci, na které se nesmělo ani sáhnout. Nicméně to, odkud se vzaly a jestli mají nějakou cenu, už většinou nikdo neřešil.

Když se pak vyklízel starý dům po prarodičích, vázy se mladým potomkům nehodily a nelíbily, byly brané jen jako nemoderní přežitek, takže pak skončily pohozené u popelnice nebo bez zájmu odložené v nějakých krabicích na půdě.

Ti, kteří je však vyhodili, si za to dnes rvou vlasy. Z vyhozeného „vetešnictví“ se totiž vyklubaly kousky za desítky tisíc.

Z obyčejné dekorace je dnes sběratelský hit

Českému broušenému sklu se vrací zašlá sláva. Po kouscích z Nového Boru nebo legendárního karlovarského Moseru je dnes taková poptávka, že se v aukcích běžně draží za desítky tisíc. Pokud tedy máte doma designový kousek ve skvělém stavu a od správné značky, jeho cena se může snadno vyšplhat i přes 50 tisíc korun.

A pozor, nejde o kompletní servisy nebo porcelán. Mezi to nejzajímavější patří hlavně masivní vázy, mísy, džbány nebo karafy, které dřív sloužily čistě pro parádu.

O ceně rozhoduje značka i detaily

Ani staré sklo vám ale nezaručí automatické zbohatnutí. Cenu určuje hlavně to, odkud kousek pochází, jak detailně je vybroušený a v jakém je stavu. Je zcela pochopitelné, že v případě jakéhokoliv klidně na první pohled nepatrného poškození, letí cena dolů.

Sběratele zajímají primárně značky. Nejvíce žádané je karlovarské sklo Moser, kde se ruční brus a rytí dělají už od poloviny 19. století. Klíčové je podívat se na dno a pokud tam najdete vyryté logo nebo podpis mistra skláře, máte vyhráno.

Nevyhazujte je bez rozmyslu

Pokud při úklidu půdy nebo vyklízení bytu narazíte na starou broušenou vázu, raději ji hned nevyhazujte.

Nejdřív ji otočte a podívejte se na dno, kde často bývá vyrytá značka výrobce nebo podpis skláře. Důležitý je i stav vázy, protože jakýkoliv oštěpek nebo prasklina může cenu dost snížit, ale zachovalé kousky se prodávají za neuvěřitelné částky.

Příběhy ze zahraničních sběratelských fór to jen potvrzují. Pár dní zpět se tam jeden šťastlivec pochlubil, že našel starou vázu z uranového skla značky Moser za pouhých 8 dolarů. A reakce komunity na sebe nenechala dlouho čekat. Zatímco jedni psali, že by za takový úlovek dali cokoliv, druhý pohotově dodal: „Klid, už je na prodej na eBay za 1 200 dolarů.“

Máte doma podobné kousky po prarodičích? A necháváte si je z nostalgie, nebo je raději prodáte?

Zdroje: energozrouti.cz, forbes.cz, poznatsvet.cz