Kdyby tenkrát režisér čekal na diváky u dveří kina, nejspíš by čekal dodnes. Drahý český film příliš netáhl

Natočil přes osmdesát reklam a videoklipů, sbíral ceny v New Yorku i v Tokiu a doma byl považován za nedostižnou špičku svého oboru. Pak si řekl, že chce vyprávět příběh delší než třicet vteřin a pustil se do nejdražšího dobrodružství svého života. 

Vzniklo tak dílo, které kritika zahrnula chválou a porota Českých lvů jedenácti nominacemi. Do kina si na něj ovšem cestu našlo méně lidí, než kolik jich chodí na jeden podzimní ligový zápas.

Muž od reklamy chtěl konečně velké plátno

Režisér vystudoval pražskou akademii, chvíli dělal filmového architekta a od konce devadesátých let stihl natočit přes osmdesát reklam a videoklipů. Ceny za ně sbíral napříč světem, jenže se mu zachtělo příběhu, který je značně delší. Přiložil ruku ke scénáři Ondříčkova snímku Šeptej, načež zmizel na několik let do příprav vlastního debutu.

Když se konečně rozjely kamery, rozpočet už se pohyboval kolem osmdesáti milionů korun. V roce 2009 šlo o částku, ze které se nejen českým producentům dělaly mžitky před očima. Dvanáct milionů poslal Státní fond, stejnou sumu přihodil evropský Eurimages a přidalo se i slovenské ministerstvo kultury. 

Cíl byl jasný: natočit dílo, které bude na plátně vypadat jako festivalový trhák z Cannes, ne jako nějaký průměrný studentský projekt.

Recenzenti byli u vytržení

Ohlasy po premiéře byly více než dobré. Mirka Spáčilová v iDnes rovnou mluvila o filmu roku a vyzdvihovala souhru kamery, hudby a výpravy. Recenzent Českého rozhlasu Vltava psal o důstojném zakončení domácí sezony. Diváci, kteří se do sálu skutečně vypravili, snímek na ČSFD ohodnotili šestašedesáti procenty, což je u českého dramatu také dost slušné.

Došlo i na ocenění. K filmu doputovalo jedenáct nominací na Českého lva a tři vítězství v kategoriích herec, kamera a zvuk. Následovala hlavní soutěž karlovarského festivalu, ocenění filmových klubů v estonském Tallinnu a výroční cena svazu FITES. 

Jenže v sálech bylo místa až až

Řeč je o dramatu 3 sezóny v pekle, celovečerním debutu režiséra Tomáše Mašína, jenž dorazil do kin 25. listopadu 2009. Čísla z databáze Kinomaniak jsou hodně podprůměrná, protože po třech víkendech zájem publika prakticky vyhasl a za tu dobu se prodalo něco přes čtyřicet tisíc lístků. 

Když se distribuce definitivně zavřela, ukazatel zamrzl kousek pod stotisícovou hranicí, tedy na počtu, který dnes zvládne jedna slušná premiéra za jediný víkend. Tržby se zastavily lehce nad devíti miliony korun. Z osmdesátimilionové investice se tak vrátil pouhý zlomek. 

Zatímco tvůrci počítali ztráty, romantická komedie Líbáš jako Bůh si ve stejném roce při zhruba pětatřicetimilionovém rozpočtu odnesla kolem devadesáti milionů a přes devět set tisíc prodaných vstupenek. 

Bondy, blechy a Hádek v hlavní roli

Hrdinou je devatenáctiletý básník Ivan Heinz, volně inspirovaný Egonem Bondym a jeho vzpomínkovou knihou Prvních deset let. Rok 1947 zastihne mladého provokatéra ve chvíli, kdy práská dveřmi u přísného otce a vrhá se do bohémské Prahy za poezií i za rebelkou Janou. 

Po únoru 1948 ovšem přituhne a z ideálů, kterým tleskal, zbude hlídaný život na okraji společnosti a plán zmizet za hranice. Kryštof Hádek si za titulní roli odnesl Českého lva a mimo něj se ve snímku objevili i Karolina Gruszka, Jan Kraus, Martin Huba, Miroslav Krobot, Táňa Pauhofová či zpěvák Matěj Ruppert.

Jednu perličku ze sbírky zajímavostí na ČSFD je škoda vynechat. Filmový Ivan při výslechu nabídne vyšetřovatelům likvidaci americké generality pomocí nakažených blech. Skutečný Bondy prý přišel s obdobným plánem, jenom obráceně, protože nakažené blechy hodlal vypustit na Rudém náměstí. 

Kdyby tvůrce tehdy zůstal stát u dveří kina a čekal na davy, vyhlížel by je dodnes. Naštěstí se do vyhlížení nepustil a v televizní tvorbě si vybudoval jméno, o kterém se dnes mluví více než o jeho kinodebutu. 

Vypravili jste se tenkrát do sálu, nebo jste dílo objevili až doma u obrazovky?

Zdroje: zpravy.tiscali.cz, cs.wikipedia.org, kviff.com