Za socialismu vidělo film Fanfán Tulipán přes 5 milionů lidí. Ve skutečnosti se herci na place nenáviděli

Vztahy mezi herci na place mohou být velmi bouřlivé. Jedná se přeci jen o velmi emocionální řemeslo a dává tedy smysl, že některé produkce mohou připomínat spíš italskou domácnost. Ti nejlepší herci však dokáží své osobní sympatie během práce důvěryhodně krýt a reální nepřátelé tak mohou klidně věrohodně ztvárnit osudové milence. Podobně jako třeba Kate Winslet a Leonardo DiCaprio na place Titanicu. Mimo kamery si prý příliš nerozuměli. Stejný je i případ slavného francouzského filmu, který byl ve své době nejnavštěvovanější u nás.

Některé konflikty mezi filmaři jsou stejně známé, jako filmy samotné. Na mysl přichází například chvílemi až násilná rivalita mezi hercem Klausem Kinskim a režisérem Wernerem Herzogem, o které dokonce vznikl samostatný dokument Můj milovaný nepřítel (1999). Některé se však podaří udržet pod pokličkou po celé dekády. Podobně je tomu i u jednoho z nejslavnějších francouzských snímků z roku 1952. I když na obrazovce se vše zdálo růžové, produkci ve skutečnosti zdržovali nehody na place i nevraživost mezi herci.

Nejnavštěvovanější film

Ani hororové natáčení však filmu nezabránilo v celosvětovém úspěchu. V Československu dokonce přes padesát let platil za úplně nejnavštěvovanější francouzský film. V kině ho v období mezi roky 1930-1989 vidělo 5 664 900 československých diváků. Celkem u nás jde o sedmý nejnavštěvovanější film vůbec. Satirický příběh odvážného mladíka a jeho dobrodružství, který se díky naivní víře v proroctví dostane až do nejvyšších vrstev francouzské společnosti, si místní diváci doslova zamilovali.

Pamětníci již jistě tuší, že řeč je o snímku Fanfán Tulipán. Jedná se o dobrodružnou komedii o mladém muži, který dá přednost vstupu do armády před svatbou s venkovskou dívkou. A důvod? Dcera verbíře mu „předpověděla“, že se jednou ožení s francouzskou královnou. V honbě za svým osudem se však dostane do křížku nejprve s nadřízenými a postupně i dokonce se samotným králem Ludvíkem. Zároveň začne pochybovat o svém osudu, protože se mezi ním a neurozenou Adeline.

Horor na place

Film nepochybně vstoupil do dějin a návštěvností překonal například i legendy jako Angelika nebo Fantomas. To však vůbec neznamená, že během natáčení šlo všechno jako po másle. Produkci provázelo hned několik komplikací, včetně nehod a zranění. Jedno z nejvážnějších utrpěl představitel hlavní postavy, herec Gérard Philipe. Při šermířském souboji mu meč propíchl ruku a rozsekl čelo. Zareagoval však jako správný akční hrdina. „To nestojí za řeč! A nakonec to je stejně moje chyba, špatně jsem se mu postavil,“ pronesl údajně.

Tím však výčet nepříjemností na place bohužel nekončí. Mezi dvěma z hereček totiž panovala velká nevraživost. A to konkrétně mezi Sylvií Pelayo, představitelkou Henrietty a Geneviève Page, která hrála Madame de Pompadour. Ženy se neměli v lásce a představitelka Henrietty si dokonce pro svou nenáviděnou kolegyni vymyslela přezdívku Maman Putain (Matka d*vka). Ani jeden z těchto problémů, které natáčení provázely, nezabránil úspěšnému dokončení filmu.

Kdy se film vlastně odehrává

Pro milovníky historie však zůstává záhadou, kdy se děj vlastně přesně odehrává. Podle věku historických postav by zřejmě mělo jít o druhou polovinu 40. let 18. století. Tomu však neodpovídá válka, která se ve filmu vede. Proti Francouzům totiž stojí vojáci z Braniborska, které spadalo pod Prusko, tehdejšího spojence Francie. Braniborské a francouzské vojsko se střetlo během Sedmileté války mezi roky 1756-1763. To však již Henrietta byla po smrti. Pamatujete si na Fanfána?

Zdroje: ČSFD, Wikipedie, Kinomaniak