Nastavte si budík na 22. dubna. Na obloze se objeví úkaz, který lidé poprvé spatřili už před 2 700 lety

Jsou příběhy staré tisíce let, které se pořád opakují. Jeden z nich uvidíte na vlastní oči, pokud si 22. dubna nastavíte upozornění na konkrétní čas. Nesouvisí s žádnou premiérou ani koncertem, a přesto jde o podívanou, která lidem vyrazí dech. A letos k ní budou v Česku tak dobré podmínky, že se to stává jen jednou za dekádu.

Česká republika se nachází v ideální pozorovací pozici, počasí slibuje přijatelné podmínky a hlavně nám letos nebude překážet náš věčný rival, který dokáže spolehlivě zkazit každou podívanou na noční obloze. Řeč je samozřejmě o Měsíci, který svou září běžně přesvítí slabší nebeské jevy a promění vzrušující zážitek v naprosté zklamání. 

Tentokrát ale zapadne už kolem půlnoci, takže ve chvíli, kdy to na obloze začne být nejzajímavější, bude bezpečně schovaný pod obzorem. Rok 2026 přinese hned několik mimořádných událostí. V srpnu nás čeká částečné zatmění Slunce. Také srpnové Perseidy letos slibují jedny z nejlepších podmínek za poslední dvě dekády. Jenže to je srpen. My se zaměříme na to, co přijde mnohem dříve.

Příběh starý 2 700 let

Než prozradíme, o co přesně jde, pojďme se podívat trochu do minulosti. Čínští kronikáři si v roce 687 před naším letopočtem zapsali, že hvězdy padaly jako déšť. Tehdy ještě nikdo netušil, co se vlastně děje. Lidé v různých kulturách si tento jev vykládali po svém. Staří Řekové věřili, že jde o duše zemřelých, které opouštějí nebe. 

Ve středověké Evropě se zase šířil názor, že je to znamení božské přítomnosti. Jenže zpět k faktům. Ten nebeský úkaz z roku 687 př. n. l. je totožný s tím, co uvidíme letos v dubnu. V noci z 22. na 23. dubna dosáhne svého vrcholu meteorický roj Lyrid. Možná jste o nich nikdy neslyšeli, protože srpnové Perseidy jim kradou veškerou slávu. 

Ale Lyridy jsou vlastně starší a v lecčems zajímavější sourozenec. Vrchol je letos předpovězen na 21:40 středoevropského letního času 22. dubna a běžná hodinová frekvence v maximu dosahuje kolem 20 meteorů za hodinu. A teď ta opravdu podstatná informace. Letos se tipuje, že frekvence na krátkou dobu vystoupá až k 90 meteorům za hodinu. 

Podobné krátkodobé výbuchy aktivity se staly například v letech 1922 nebo 1982. Naše Země jednou ročně proletí obláčkem kosmického prachu, který za sebou nechala kometa Thatcher. Tyto prachové částice o velikosti zrnka písku vlétají do zemské atmosféry rychlostí přibližně 50 kilometrů za sekundu a ve výšce kolem 100 kilometrů nad Zemí shoří. My pak na obloze vidíme ty překrásné světelné pruhy, kterým říkáme padající hvězdy. 

Kde a jak se dívat?

I když je vrchol předpovězený na 21:40, v tu dobu toho paradoxně moc neuvidíte. Bod na obloze, odkud meteory zdánlivě vylétají, bude v tu chvíli ještě příliš nízko. Nejvhodnější je meteory vyhlížet v časných ranních hodinách od druhé hodiny do rozbřesku, kdy je radiant v souhvězdí Lyry vysoko nad obzorem. Takže pokud to s pozorováním myslíte vážně, nastavte si budík někdy kolem jedné v noci a kolem druhé hodiny vyrazte ven. 

V Praze nebo v Brně se vám kvůli světelnému smogu moc šancí nenaskytne. Ideální je dojet někam, kde je tma opravdu tmou. Spousta lidí vyrazí ven, pět minut civí vzhůru, nic nevidí a jde domů zklamaná. Přitom udělali jednu nebo dvě základní chyby.

Vaše oči si potřebují přivyknout tmě. Stačí jednou mrknout na displej telefonu a vaše noční vidění je v háji na dalších třicet až čtyřicet pět minut. Opravdu, tak dlouho trvá, než se zorničky znovu plně přizpůsobí. Pokud už musíte svítit, použijte červené světlo. 

Neberte si dalekohled ani triedr. Dalekohled vám zorné pole zúží natolik, že vám meteory prolétnou kolem a vy je minete. A teple se oblečte. V dubnu po druhé ráno je venku kolem pěti stupňů a když ležíte na dece a nehýbete se, prochladnete rychleji, než byste čekali. 

Napište nám do komentářů, jestli se chystáte na Lyridy také, a pokud ano, odkud je budete pozorovat. 

Zdroje: sciencemag.cz, hapteplice.cz, hvezdarna.cz