Za komunistů byl tenhle film podpultovka. Dnes ho vysílají televize v hlavním čase
V prosinci 1967 měla premiéru komedie, která vzbudila takové emoce, že skončila zamčená v trezoru. Natočil ji režisér, kterému pak hrozilo vězení za dluhy vůči italskému producentovi. Dvacet let nikdo nesměl vidět ani jediný záběr.
Dnes patří mezi nejslavnější díla české kinematografie a televize ji vysílají pravidelně.
Frustrace vedla k brilantnímu nápadu
Představte si tři tvůrce zaseklé při psaní scénáře. Sedí v Krkonoších, mají před sebou příběh o dezertérovi, ale nějak se jim nejde pohnout dál. Nápady chybí a frustrace čím dál více roste, takže se potřebují provětrat. Večer ve Vrchlabí pořádá místní sbor dobrovolných hasičů tradiční ples.

Trojice scenáristů, Miloš Forman, Jaroslav Papoušek a Ivan Passer, tam zamíří v naději, že si alespoň odpočinou. Co ale uvidí, je něco naprosto úžasného, je to soutěž o miss mezi dcerami hasičů. Také tombola, ze které pomalu mizí ceny, manželské hádky a různé trapasy.
Celý další den nedokážou mluvit o ničem jiném. Začnou rozvíjet nápady a v úterý začínají psát úplně jiný scénář, než byl ten původní. Píše se jim skvěle, protože píší o tom, co viděli na vlastní oči.
Profíky nahradili amatéři
Forman udělá rozhodnutí, které by dnes málokdo riskoval. Celý snímek natočí ve Vrchlabí s místními lidmi. Nastěhuje se do hotelu a začne chodit do hospody, kam chodí hasiči. Pije s nimi pivo, hraje karty, poslouchá jejich historky. Zkrátka týdny tráví tím, že poznává lidi, které chce obsadit. A zafunguje to.
Když odjíždí z města, má role obsazené lidmi, kteří ho poznali, oblíbili si ho a důvěřují mu. Pouze z předchozích projektů si vezme několik osvědčených neherců jako Jana Vostrčila nebo Miladu Ježkovou. Zbytek jsou samí místní. Lidé, kteří ráno vstávají do továrny, odpoledne se převléknou a večer přijdou natáčet.
Italský producent zoufale litoval
Carlo Ponti, významný italský filmový magnát a manžel Sophie Loren, nabízí financování. Osmdesát tisíc dolarů, což je na tehdejší Československo astronomická částka. Díky těmto penězům si může tým dovolit barevný západní filmový materiál a kvalitní techniku. Ponti se ale natáčení vůbec nezúčastní. Přijede až na projekci hotového filmu.
Výsledek jej šokuje, považuje ho za urážlivou parodii obyčejných lidí. Oficiálně odstupuje kvůli porušení smlouvy, že má film 72 minut místo smluvených 75. Reálně se mu ale jednoduše nelíbí a chce své peníze zpátky. Pro Formana to znamená katastrofu. Osmdesát tisíc dolarů je částka, kterou nemůže jen tak sehnat.
Československá banka má tak málo cizí měny, že turisté jedoucí na západ můžou vyměnit maximálně dvacet dolarů. A teď má Forman sehnat osmdesát tisíc? Navíc mu hrozí obžaloba za přivození hospodářské škody státu. Ve vzduchu se vznáší až deset let vězení.
Komunisté, hasiči a prezident
Pak přichází další rána. Komunistická strana obviní film ze zesměšňování dělnické třídy. Prezident Antonín Novotný si vyžádá soukromou projekci a jeho reakce je, že prý při sledování leze po stěnách. Nejvíc ho urazí scéna s tombolou, kterou pochopí jako satirický výsměch komunistickému režimu.
Přestože Forman neměl v úmyslu točit politickou alegorii, vedení strany v příběhu o rozkradených cenách poznává samo sebe. A podle prohlášení hasičů se raději vzdají své dobrovolné činnosti, než aby v kinech mlčky přihlíželi tomu, jak jsou zesměšňováni. Je tak vymalováno, film je zakázán.
Záchrana z Francie
Forman je v pasti, v zoufalství odlétá do Francie na festival věnovaný československé nové vlně. Chytá se každé možnosti. Pak potká Clauda Berriho, francouzského producenta. A ten se rozhodne jej zachránit. Dá dohromady část peněz ze svého a zorganizuje projekci pro další francouzské filmaře.

Forman u sebe však nemá kopii. Musí ji někdo ukrást z barrandovského trezoru a propašovat do Francie, což se nakonec podaří. Kopie je bez titulků, takže Forman tlumočí svou chabou francouzštinou. Ale funguje to. Berri a další filmaři film milují.
Berri za dva dny letí do Prahy s osmdesáti tisíci dolary v kapse. Kupuje zahraniční práva. Ponti může jen zoufale litovat, film je totiž dokonce nominován na Oscara. Do českých kin se film Hoří, má panenko dostal až v roce 1988.
Zdroje: odaha.com, csfd.cz, cs.wikipedia.org
