Majitel bytu vám nemůže zakázat úplně všechno. Některé podmínky v nájemních smlouvách jsou jen cárem papíru

Když si dnes člověk pronajímá byt, čeká na něj kromě kauce a nájmu často i pořádně dlouhý seznam pravidel. Někteří majitelé v něm mají body, u kterých zůstává rozum stát a nájemník jen nevěřícně kroutí hlavou. Zákaz domácích mazlíčků není tím jediným, co tam můžeme najít. Naštěstí vám majitel bytu nemůže zakázat úplně všechno.

Kdo někdy sledoval americký sitcom Teorie velkého třesku, ten dobře ví, kam až může fantazie ohledně soužití zajít. Geniální fyzik Sheldon Cooper sepsal se svým spolubydlícím Leonardem takzvanou smlouvu o spolubydlení, která spíš připomíná ústavu malého státu.

V jejích paragrafech se dočtete, že páteční večery patří výhradně sledování seriálu Firefly a pokojový termostat se musí držet přesně na svém posvátném čísle. Najdete tam ovšem i zcela vážně míněné pasáže pro případ, že by jednoho z nich napadli zombie, proměnil ho někdo v robota nebo by se nad Tokiem zjevila obří příšera. 

Když se jednou Leonardova přítelkyně Priya pustila do hledání skulinek v tomto dokumentu, Sheldon z toho byl tak rozhozený, že raději utekl z bytu. Je to samozřejmě nadsázka pro pobavení, jenže právě ona hezky ukazuje, jak snadno se z bydlení stane sbírka bizarních příkazů.

Jak to vypadá v naší zemi?

Z televizní obrazovky ale zpátky na zem, konkrétně do českých inzerátů s pronájmy. I tady totiž majitelé nezřídka přikládají k nájemní smlouvě soupis podmínek. Nejčastěji je to zákaz mazlíčků, kouření, návštěv po desáté večerní nebo přesně stanovený počet lidí, kteří smějí byt obývat. 

Řada těchto omezení přitom vůbec neobstojí, protože zákon staví nájemníka do silnější pozice, než si mnozí pronajímatelé myslí. Podle expertů z poradny dTest neprojde plošný zákaz návštěv ani běžného mazlíčka typu pes či kočka a majitel se vás dokonce nesmí ani vyptávat, zda u vás doma nějaké zvíře pobývá. 

U kouření je situace jiná a hodně záleží na tom, jak to mají nastavené ostatní obyvatelé domu. 

Zkušenost známé je možná ještě horší

Obzvlášť ve městech, jako je Praha či Brno, kde se o jeden byt rve klidně i sto zájemců, se mohou pronajímatelé s pravidly rozjet. Známá, která bydlí v našem hlavním městě, mi řekla: „Za nájem platím 30 tisíc, ale doma si nesmím ani pověsit televizi na stěnu“. Vysvětlení je nicméně prosté a zároveň pro spoustu lidí překvapivé.

Mnozí majitelé mají v nájemní smlouvě výslovně uvedeno, že se do zdí nesmí vrtat a přesně kvůli tomu zůstane televize navěky stát na skříňce. Doma se tak nesmí přidělat televize ani žádné police.

Proč zrovna tohle majitelům tak vadí?

Důvod, proč pronajímatelé o svoje zdi tak úzkostlivě pečují, je vlastně pochopitelný. Nájemce si bere do užívání cizí majetek a měl by ho po sobě vrátit v takovém stavu, ve kterém ho převzal. Jakmile chcete do bytu pevně ukotvit poličku, věšák nebo televizní držák, jde o trvalou stopu v cizí zdi, na kterou potřebujete podle odborníků na bydlení výslovné požehnání pronajímatele. 

Obyčejný hřebík kvůli obrázku většinou nikoho netrápí, počítejte ale s tím, že se před stěhováním chopíte sádry a štětce a vrátíte stěně její původní vzhled. Rozsáhlejší úpravy bez svolení se vám můžou pěkně prodražit, protože majitel má právo požadovat uvedení do původního stavu nebo finanční náhradu. 

„Bez postihu tak můžete provést změny, které lze bez problémů vrátit do původního stavu. V praxi jde často o přestěhování nábytku nebo zatlučení hřebíku,“ píše se na webu hypoindex.cz.

Není se tedy čemu divit, že opatrnější pronajímatelé raději rovnou vepíšou do smlouvy jasné a nekompromisní ne.

Jak si televizi užít i bez vrtání

Naštěstí ani přísný zákaz vrtání neznamená, že musíte na obrazovku koukat z nepohodlného úhlu. Trh dnes nabízí spoustu chytrých řešení, od samolepicích háčků přes lepicí pásky s vysokou nosností až po elegantní televizní stolky.

Co vy, setkali jste se ve smlouvě s podmínkou, která vás překvapila?

Zdroje: dostupnyadvokat.cz, meridies.cz, hypoindex.cz, penize.cz