Česká herecká jednička už není Langmajer ani Trojan. Do čela se dostalo úplně jiné jméno

Není to tak dlouho, co jsem se v některém z článků zmínila o tom, jak se nám jeví dnešní mladí herci. Že rozhodně za nikým nezaostávají. Je vidět, že se učili od mistrů a vzali si z nich to nejlepší. Nemluvě o mnoha přirozených talentech. Všichni víme, že nadání je něco, co se nedá naučit ani v těch nejlepších školách a při největší píli studenta.

A my tu máme další hereckou generaci, která je sebevědomá, a přitom až překvapivě hluboce citlivá. A do popředí diváckého obdivu se dostalo nové jméno z řad těch nejmladších. Ještě nedávno patřili k nejoblíbenějším mužským představitelům Jiří Langmajer, Ivan Trojan, Ondřej Vetchý, Saša Rašilov, David Švehlík, Vladimír Polívka, Igor Orozovič, Štěpán Benoni, Jan Cina, Vojta Kotek, Vojta Dyk, Patrik Děrgel a další. A najednou se pozornost divácké obce upíná k té nejmladší generaci.

Je to jen hype, anebo nový trend?

Na takovou otázku není snadná odpověď. Nejmladší generace se v posledních letech objevila hned v několika seriálech a výrazně zaujala. Ať to bylo jejich vlastním přičiněním, anebo dobře napsanou rolí. Jestli jsme se tedy někdy o mladé obávali, byl to strach zbytečný. České herectví má komu předat štafetový kolík. A bude to možná dřív, než se nadějeme.

Vzpomeňme třeba na Filipa Antonia, kterého jsme vídali na obrazovkách skoro od jeho prvních krůčků. Dnes má ve svých 22 letech na kontě asi 15 filmů a stejný počet televizních seriálů. Oskar Hes přesvědčuje svým všestranným uměním skoro nepřetržitě. Filip František Červenka zazářil v náročné roli v sérii Studna. Při přípravě role ochrnutého Slávka Jelínka překonával nejen fyzické výzvy, ale dokázal se ponořit i do hloubky postavy.

À propos, Maxmilián Kocek

Na tohoto mladého herce se podíváme podrobněji, protože právě on je nyní námětem všech možných recenzí, tématem na sociálních sítích a osobou číslo jedna na žebříčcích popularity. Kdo je Maxmilián Kocek, ví dnes už celý národ. Měli jsme sice možnost seznámit se s ním už dřív, například v seriálu Sex O’Clock v roli Adama Anenského. Tam bych si však herecký výkon troufla nazvat standardním.  

V tomto komediálním seriálu sehrál patnáctiletého tanečníka, který se snažil vyrovnat s prvními milostnými zkušenostmi. Jinak řečeno hrál panice, kterému se jaksi nedařilo tento stav změnit. A jestli si vzpomínáte, tak hrál i v Ordinaci v růžové zahradě, a to Tondova partnera Robina, který později odcestoval do Ameriky.

Maxmilián ukázal, jak složité a neuchopitelné bylo Strakovo nitro

Současná role spartakiádního vraha v seriálu Metoda Markovič: Straka (81 % hodnocení na ČSFD) však dřívější výkony zcela přehlušila. Sami herci někdy říkají, že chopit se správným způsobem dramatické postavy je mnohem těžší než hrát v komedii. Už v první sérii byla díky Petru Lněničkovi a Petru Uhlíkovi laťka nasazena hodně vysoko. A zdá se, že Kocek ji ještě o kousek překonal…

Maxmilián Kocek se narodil v roce 2005. Mladý muž, a přesto by se dalo říci, že je to ještě mládě. Nikoliv však herecké. Z jeho výkonu při ztvárnění mladého vraha Straky šel divákům mráz po zádech. Maxmilián bude zřejmě patřit k těm hercům, kteří se podívají do kamery a vy víte… Podívá se jednou a je z něj miláček všech, podívá se podruhé a jde z něj strach. Někdy něco roztomile zabreptá a vy zjihnete, příště zvýší hlas a vy znejistíte a jste náhle ve střehu…

Recenze diváků na ČSFD se vyjadřují velmi pochvalně

• „Tentokrát je v hlavní roli zla šestnáctiletý kluk, a to je opět trefa do černého, stejně jako u Hojera. Maxmilián Kocek to zahrál taky parádně. Ten kontrast mezi tím, že vypadá jako ideální kluk od vedle, co má u holek úspěch a naprostým dravcem, je mrazivý. Zatímco u Hojera jste od začátku tušili, že je to podivín, u Straky vás děsí právě inteligence v rozporu s bezcitným jednáním…“
• „Kocek úplně parádně zahrál psychouše bez citů; takový ten typ, který by si klidně vzal ubrousek, kdyby při vraždě káplo na koberec.“

V podstatě už není potřeba vymýšlet nové kriminální příběhy. Stačí zabrousit do historie, a ta vás přesvědčí, že opravdový život přináší často víc napětí a hrůzy než naše nejdivočejší představy. K tomu přidáme náš herecký potěr a na světě budou drsnější kriminálky než ty severské.

Zdroje: Extra, iDnes, ČSFD