Měl být novým nástupcem Jaromíra Jágra. Život mu ale hodil vidle a dnes je jeden z nejslavnějších českých herců

Do šestnácti let bruslil na ledě a snil o NHL. Pak přišlo vážné zranění, které mu ukončilo sportovní kariéru. Maminka ho následně vzala na casting do Prahy, který mu ukázal novou životní cestu. Dnes má za sebou desítky rolí a režírování několika oceňovaných filmů. 

Pro kluka z Budějovic byl hokej přirozenou součástí života. Trénoval v místním klubu, hrál za mládežnické družstvo, zkrátka trávil na ledě spoustu času. Jako většina mladých hráčů doufal, že to někam dotáhne. Jenže život to viděl trochu jinak. Ruka se mu zlomila tak ošklivě, že o profesionálním sportu již nemohla být řeč. 

Bylo mu tehdy šestnáct let a najednou musel přemýšlet, co bude dělat dál. 

Maminka ho vzala na casting do Prahy

Matka se dozvěděla o castingu na teenagerskou komedii o snowboardingu. Producenti v Praze hledali mladé herce a ona synovi navrhla účast. Věděla, že po skončení hokejové kariéry by to pro něj mohla být zajímavá alternativa. I on sám si myslel, že na to má. Ne kvůli předchozím hereckým zkušenostem, ty neměl žádné. 

Sebejistota ale přišla odjinud, z hokejové kabiny, kde musíte mít pevné nervy a kde se nesmíte bát tlaku. Casting proběhl a roli dostal. Film se, jak je již asi všem jasné, jmenoval Snowboarďáci, vyšel v roce 2004 a teenageři ho zbožňovali. Hrál Jáchyma přezdívaného Klín a najednou byl spolu s Vojtěchem Kotkem známý po celém Česku. 

Chtěl víc než jen bavit teenagery

Karel Janák nabídl Mádlovi role i ve svých dalších projektech. Natočili spolu Rafťáky v roce 2006 a Ro(c)k podvraťáků tentýž rok. Obě komedie cílily na teenagery a obě měly u publika úspěch. Jenže Mádl začal přemýšlet o tom, že by chtěl hrát něco jiného. Komedie pro mladé diváky byly dobrý start, ale nebyl to typ rolí, které by mu umožnily ukázat všechno, co umí.

Zlom přišel s filmem Děti noci v roce 2008. V těch hrál Ubra, věrného kamaráda hlavní hrdinky, kterou ztvárnila Martha Issová. Zajímavé je, že nikdy nestudoval herectví. 

Paralelně s herectvím studoval a psal

Herectví mu nestačilo. Během natáčení filmů si našel čas na studium komunikace na pražské Univerzitě Jana Ámose Komenského. Bakalářský titul tam získal v roce 2009, přitom spousta jeho kolegů herců nikdy na vysokou nešla. Od dětství také psal, nejdříve básničky, pak povídky, postupně i scénáře. Hrál na klavír, na kytaru, naučil se i na flétnu. 

V roce 2008 odletěl studovat do New Yorku. Na tamní filmové akademii navštěvoval tři roky kurzy scenáristiky a jeden ze scénářů, které tam napsal, se později stal jeho prvním filmem.

 Z herce režisérem

S filmem Pojedeme k moři v roce 2014 vlastně tak trochu překvapil. Nejen, že ho režíroval, scénář si napsal také sám, protože prý nikdo jiný neuměl přesně vystihnout jeho představu. Jedenáctiletý hrdina si v něm začne natáčet vlastní život a nevědomky u toho odkryje rodinné tajemství. 

Postupně v něm rostla touha dělat filmy, ne v nich jen hrát. Chtěl mít kontrolu nad příběhem od začátku do konce. Financování prvního filmu je ale vždycky komplikované. Investoři váhají nad člověkem, který ještě nikdy nic nenatočil. Přípravy projektu ale pokračovaly a nakonec vše klaplo. O pět let později, v roce 2019, přišel s filmem Na střeše, který byl znovu úspěšný.

Věnuje se i pomoci potřebným. Založil ArteFond, organizaci zaměřenou na podporu umělecky talentovaných dětí z dětských domovů. A dlouhodobě je patronem Dne dětské onkologie. Kromě charitativních aktivit se pustil i do podnikání. Spoluzakládal firmu vyrábějící designové elektrické koloběžky. Později se Jiří Mádl zapojil do projektu Evropa v datech. 

Zdroje: filmovyprehled.cz, cs.wikipedia.org, medium.seznam.cz