Přišli na večeři do soutěžního pořadu, místo toho začali pracovat. Soutěžící v Prostřenu zapřáhla vlastní hosty

Pořad Prostřeno! umí být někdy pořádná jízda. Hosté nikdy přesně neví, co dostanou na talíř a divák nemá ani zdání, co všechno se může odehrát. Někdy se vaření dostává tak trochu do pozadí a divák přemýšlí, zda ještě sleduje gastronomickou soutěž, sociální experiment nebo skrytý konkurz do úklidové firmy. Nyní soutěžící v Prostřenu zapřáhla vlastní hosty.

Kdyby se někdy psala kronika české televizní odvahy, Prostřeno! by mělo vlastní kapitolu. Ne tu o kuchařském umění, ale o tom, jak daleko může člověk zajít, když mu před kamerou tečou nervy, stoupá adrenalin i ego. Soutěž měla být původně jen laskavým nahlédnutím do domácího vaření. A přitom se postupně proměnila v jakési sociálně-kulinářské divadlo, kde se už dávno nedíváme na recepty, ale na lidské povahy…

Sůl není důvod k válce

Začněme ale spravedlivě. Soutěžící se občas pustí do kritiky, nad kterou se člověk pousměje. Málo soli. Moc pepře. Jiná konzistence. Omáčka má být hustší. Maso je málo šťavnaté. Bramborák je málo bramborový… Jenže co naděláme? Chutě nemáme všichni stejné. Jeden si přesolí polévku tak, že by v ní přežil i mořský okoun, jiný by nejraději jedl všechno bez soli. A třetí má pocit, že pepř je koření, které by mělo být na seznamu regulovaných látek.

Takže kritizovat jídlo za to, že nám osobně nesedí dochucení, je trochu jako vyčítat někomu, že má rád modrou barvu. Jenže soutěžící většinou hledají chybu usilovně, aby nemuseli dávat body a soupeře náhodou neposunuli blíž k výhře. To by přece byla tragédie…

Přišli na večeři a skončili v pracovním procesu

Pak ale přicházejí situace, které už s hodnocením chuti nemají nic společného. Připomeňme si třeba případ Hanky, která své hosty během večera pořádně zapřáhla. Místo toho, aby jako hostitelka obsluhovala soupeře, nechala je nosit talíře a hrnce a hosté si v podstatě část večera odpracovali. Sama to patrně viděla jako praktické řešení. Ostatní na její přístup pohlíželi už méně nadšeně.

Jenže to je situace, kterou já sama spíš považuji za úsměvnou. A možná i geniálně mazanou… Inu, záleží na úhlu pohledu každého diváka. Je to drzost? Je. Je to mazané? Možná. Je to hloupé…? Každopádně mně je to spíš k smíchu než k pohoršení. Na druhé straně si představte, kdyby tento systém zavedli v restauracích. To by vám ještě číšník při placení řekl: „Děkuji za návštěvu. A nezapomeňte vynést odpadky…“

Když jsou ohrožena hygienická pravidla

O poznání méně legrační už jsou situace spojené s hygienou. Zde už bychom měli být opravdu přísní. Protože zatímco špatně osolená polévka nikoho nezabije, pokrmy připravované v nehygienických podmínkách už mohou mít úplně jiný dopad. Zde už jde totiž o zdraví účastníků.

V jedné epizodě měli soutěžící jíst v prostředí, kde byl nepořádek, špinavé nádobí, a dokonce nefunkční toaleta, z níž se linul zápach. Hosté si nakonec nádobí raději sami umývali. To už není situace typu „já mám rád maso více propečené“. Tady člověk začíná uvažovat, zda by místo příboru nepotřeboval spíš gumové rukavice.

Někdy se vaření podobá hororu

Podobně dopadl jeden z dalších soutěžních večerů, kdy hosté kvůli nepořádku, zápachu a nedostatku hygieny odmítali jídlo úplně. V kuchyni navíc chyběla lednička a okoralé jídlo leželo na lince. Hosté si dokonce museli obstarat vlastní hygienické ubrousky. A tady už opravdu není prostor pro humor, špatná hygiena totiž není žádná sranda.

V roce 2017 se odehrál ještě mnohem vážnější incident. Po exotickém menu se několika soutěžícím udělalo natolik špatně, že skončili v nemocnici. To už není večer, na který člověk vzpomíná se slovy: „To byla ale legrace.“ Údajně měli účastníci v krvi zbytky THC…

Krev do jídla? Zde už humor končí

Další případ je ještě drsnější. Soutěžící Marie se při vaření pořezala. To se může stát klidně každému: kuchyň je plná ostrých předmětů a stačí okamžik nepozornosti. Jenže! Marie si ránu neošetřila a pokračovala v přípravě jídla. Ona dokonce rukou od krve sahala do připravovaných pokrmů.

Člověk může být nešika, může se říznout, může být ve stresu. Ale krev do jídla prostě nepatří. Ani jako ingredience, ani jako bonus, ani jako způsob, jak dodat pokrmu „domácí charakter“.

Soutěž ve vaření, nebo test lidské povahy?

A podobně za hranou byl i případ soutěžícího, který soupeřům záměrně plivl do jídla. Nešlo o nehodu, ale o úmyslnou pomstu kvůli tomu, že ho ostatní rozčilovali. Tady už se opravdu nedá mluvit o soutěžní taktice. Je to neomluvitelné. Mariin případ byl spíš o hlouposti, tady byl zřejmý záměr ostatní poškodit…

Soutěž Prostřeno! už dávno není pořadem o vaření. Je to taková laboratoř lidského chování. Je to o tom, kam až jsme ochotni zajít, když chceme vyhrát. A teď si představte, že tato soutěž ukazuje vzorek české populace, k níž patříme i my ostatní…

Máte Prostřeno! stále v oblibě, nebo už vás některé jeho bizarní epizody od sledování odradily?

Zdroje: ŽenyIPrima, LajkIPrima, Super, Blesk