Mladá žena má dobrou práci, platí nájem včas a nedělá problémy. Přesto se bude za sedm let stěhovat už popáté

Nájemní bydlení má jednu velkou nevýhodu. Čím snáze se v nějakém bytě nájemník zabydlí, tím snáze zapomene, že jeho domov není tak úplně jeho. Může roky platit nájemné včas, sousedi si na něj jedinkrát nestěžují, o byt se stará jako o vlastní, a přesto jednoho dne může znovu skončit hledáním domova na realitním portálu. Kdo někdy hledal nájemní bydlení, dobře ví, že předáním klíčů nic nekončí. Čeká ho balení, shánění auta a silných chlapů, přepis energií, placení kauce a další záležitosti, při kterých si říkáte, že je lepší vyhořet. Jednou, dvakrát za život je to sice otravné, ale zvládnout se to dá. Výjimkou však nejsou případy, kdy se člověk stěhuje jednou za dva roky. Sotva si zvyknete na nové prostředí a začnete ho mít rádi, už abyste šli zase o dům dál.

Ani včasné placení nájmu vás nezachrání

Fluktuanti mezi nájemníky přitom nemusí patřit do kategorie chronických neplatičů nebo jinak problémových nájemníků. Bývají to lidé jako každý jiný. Mají práci, své koníčky, sny a ambice, rodinu a někoho, kdo je má rád. Domů chodí hlavně přespat, považují ho za své útočiště. Na účtu nastaví trvalý příkaz a případné nedoplatky vždy uhradí. A přece to někdy nestačí, jak ukazuje případ mladé ženy, která svou zkušenost s nájemním bydlením v Česku popsala na Threads. Má dobrou práci, problémy nedělá majiteli ani v domě a nájemné platí vždycky včas. Ideální nájemník, napadlo by každého, kdo pronajímá byt. Přesto se prý za sedm let pětkrát stěhovala.

 

 

Zobrazit v aplikaci Threads

 

  Ne všechny okolnosti totiž dokáže nájemník ovlivnit jenom tím, že spořádaně žije. O poslední bydlení přišla proto, že „její“ byt potřebuje rodina majitele. Do jisté míry se s tím dá počítat, v jednom z mých dávných nájmů mi majitel předem sdělil, že byt drží pro své děti, až budou dospělé. Tenkrát ale ještě chodily do školky, tak dlouhou budoucnost jsem v jejich jedna plus jedna stejně neviděla.

Uvolnění bytu pro příbuzné světí zákon

Jenže právě tohle je slabina bytů soukromých majitelů. Ať už si nemovitost pořídili z vlastních peněz nebo ji zdědili, pořád jich nemají nekonečné množství a v nouzi jimi mohou řešit vlastní krizi. U obecních bytů osobní a rodinné důvody majitele odpadají. Obec nepotřebuje byt uvolnit pro studující dítě ani jej narychlo prodat kvůli změně vlastní finanční situace. V krajních případech ani obecní byty nejsou zárukou dožití nájemníků na jednom místě, riziko, že o střechu nad hlavou přijdou kvůli změně rodinných plánů, u nich ale logicky odpadá.

Stěhování a změna bydliště ovšem není jenom otázkou balení. Výzkumy na toto téma naznačují, že nejistota bydlení může souviset s horším duševním zdravím. Studie zaměřená přímo na soukromé nájemníky ukázala, že delší stabilní bydlení souviselo s lepším duševním zdravím a menší psychickou tísní. Jiná studie nájemníků zase zjistila souvislost mezi bytovou nestabilitou a vyšším výskytem úzkostných záchvatů. Pocit, že člověk neví, jak dlouho bude jeho současná adresa skutečně jeho domovem, tak nemusí být jen drobným nepohodlím. Podobné zkušenosti mají i nájemníci, kteří je sdíleli na Redditu. Jeden z diskutujících napsal, že se během tří let stěhoval potřetí. Problémem jsou podle něj smlouvy uzavírané pouze na rok. „Každý rok jsem před koncem smlouvy vždy v hrozném stresu,“ přiznal. Další diskutující zmiňuje finanční náročnost nového bydlení, jen kauce a provize ho vyšly na 48 tisíc korun, dalších 10 tisíc zaplatil jako rezervační poplatek. „Po roce jsme šli do kelu,“ shrnul výsledek celého snažení.

O nájemní bydlení je stále zájem

Není divu, že vlastní bydlení má v naší společnosti tak silné postavení. Odpůrci sice namítnou, že u vlastního bydlení je člověk otrokem hypotéky a vězněm na jednom místě, zastánci však argumentují, že ty čtyři stěny a závazek na třicet let představují hlavně jistotu, že je o domov už nikdo nepřipraví. Jenže ceny nemovitostí raketově rostou a sen o vlastní nemovitosti se rozplývá čím dál většímu okruhu lidí. Nájemní bydlení tak začíná být leckdy jedinou možností, jak neskončit na ulici. Zároveň i sebevětší odpůrce závazků touží do jisté míry vytvořit něco připomínající stabilní domov. Zkušenosti lidí však namísto romantického snu o bezproblémovém životě připomínají spíše komedii Kulový blesk. Dvanáct rodin tu absolvuje dokonale naplánovanou výměnu bytů, která divákům přinesla mnoho vtipných scének. Ve skutečnosti se ale při stěhování směje málokdo. A ještě méně je člověku do smíchu, když si uvědomí, že ani nálepka ideálního nájemníka neznamená, že ve stejném bytě oslaví i nadcházející Vánoce.  Preferujete vlastní bydlení, nebo souhlasíte s tvrzením, že nájemní bydlení dává větší svobodu? Zdroje: Ministerstvo pro místní rozvoj, Threads, PubMed Central, PubMed, Reddit