Na lovu, AZ-kvíz a Riskuj pod lupou: Která soutěž vás opravdu něco naučí? Vítěz překvapí, jeden je jen ztráta času

Televizní soutěže jako Češi prostě milujeme. Osobně si pamatuji, jak jsme v devadesátkách každý podvečer hádali správné odpovědi nejrůznějších vědomostních show, ať už to bylo Riskuj!, Kolotoč nebo AZ kvíz. Stále si pamatuji moment, kdy jsem poprvé věděla správné odpovědi a moje ego se dmulo až do nebes.

U některých soutěžních otázek jsem si lámala hlavu tolik, že mi dokonce zůstaly v hlavě dodnes, a tak mě napadlo: dá se z těchto pořadů skutečně něco naučit nebo je to všechno jenom náhodné a záleží na rozpoložení diváka, který se obvykle chce jen bavit?

Moderní show, které nechybí humor

Když se na to podíváme s odstupem, rozdíly mezi jednotlivými soutěžemi jsou až překvapivě velké. Na první pohled se všechny tváří podobně: jako zkouška vědomostí a zároveň formát, ze kterého se reálně můžeme něco naučit, ale ve skutečnosti každá pracuje s divákem úplně jinak. A právě to rozhoduje o tom, jestli si z nich něco odnesete, nebo se jen dobře pobavíte.

Začněme tím nejdynamičtějším, moderním a nejzábavnějším. Pořadu Na lovu nechybí v podstatě nic: napětí, tlak na soutěžící, zajímavé postavy lovců a vtipný moderátor, který to všechno trošku odlehčí. Formát soutěže je vlastně také velmi zajímavý a nic podobného jsme u nás ještě neměli. Problém je, že otázky se střídají tak rychle, že mozek nemá šanci se zastavit a něco si z toho opravdu odnést. Odpověď totiž přijde, ale vzápětí okamžitě zmizí, protože ji přebije další. Výsledkem je naše zmatení, kdy máme pocit, že jsme celou dobu namáhali mozkové závity, ale ve chvíli, kdy se snažíme vzpomenout na konkrétní věci, které jsme se dozvěděli, máme najednou prázdno.

Tradice, která neomrzí

Na opačné straně stojí AZ-kvíz, který Česká televize vysílá už od roku 1997 a je naprostým opakem nováckého Na lovu. Má klidné tempo, hráči si mohou své odpovědi rozmyslet a žádné drama nás v průběhu jednotlivých dílů nečeká. Možná se to proti dynamickému modernímu pořadu zdá jako nuda, ale opak je pravdou. V jednoduchosti je totiž síla a ve chvíli, kdy nejsou hráči ani my diváci u televizních obrazovek pod tlakem, fungujeme daleko efektivněji. Mozek má pak čas nejen rozmýšlet, ale i ukládat.

Riskuj! jde víc do detailu

Někde mezi těmito dvěma světy se pohybuje Riskuj!, který sice už televizní stanice nevysílají, ale s ohledem na potřeby redakčního testu ho můžeme směle zahrnout. Na rozdíl od předchozích pořadů nejde tolik o rychlost ani o pohodlí, ale také o strategizování a silná a slabá témata. Otázky jsou sice tematicky ucelené a hráč si může zvolit, které téma chce, ale zato jsou často náročnější a jdou víc do detailu v dané oblasti. Pokud se chceme naučit dílčí části témat a širší souvislosti, které skládají celek, je to naprosto ideální formát.

Kdo nakonec zvítězil?

Když se na tyhle tři pořady podíváme vedle sebe, rozdíly se dají shrnout poměrně jednoduše. Na lovu je sprint – rychlý a efektní. Riskuj! připomíná šachovou partii – promyšlenou a náročnou. A AZ-kvíz je maraton – pomalý, ale za mě je ve výsledku nejúčinnější.

A právě proto vychází jako možná pro někoho překvapivý vítěz – protože skutečně učí. Možná to celé zní jako zbytečné pitvání televizní zábavy. Přece jenom každý má jiný vkus a stejně tak každému vyhovuje jiná forma učení. Jenže pokud si někdy říkáte, že když už trávíte čas u televize, tak by bylo nasnadě se i nějak obohatit a něco se naučit, pak je důležité vybrat si správně. Rozdíly jsou totiž opravdu znatelné.

Příště, až na podobný pořad přepnete, zkuste si malý experiment. Nejen že budete hádat odpovědi, ale schválně si zkuste druhý den sednout a sepsat, kolik si jich pamatujete. Možná budete sami překvapení, co všechno zmizelo a co naopak třeba zůstalo. A možná zjistíte, že konečně víte, kde leží Ulánbátar.

Zdroje: cs.wikipedia.org, nova.cz, tn.cz