Natáčení tohoto filmu bylo tak kruté, že by při něm zmrzl i Krakonoš. Herci kolabovali zimou a hladem

Hollywoodští herci jsou zvyklí na pohodlí. Mezi standard patří vyhřívané přívěsy, teplé jídlo a profesionální péče. V roce 2011 si však herci při natáčení akčního filmu na vlastní kůži zažili mnohem drsnější podmínky než jejich kolegové z branže. V kanadské divočině teploty klesaly k minus čtyřiceti stupňům a bohužel to nebylo to jediné, co je trápilo. 

Minimálně v Americe je natáčení filmů o pohodlí. Vždycky bylo. Kde je to možné, tam se použije zelené plátno. Herci mají k dispozici nepřetržitý servis a mimo ten vyváženou stravu. Proč by měli mrznout a strádat, když mohou snímek natočit bez zbytečného trápení. Režisér Joe Carnahan však byl zřejmě jiného názoru.

Chtěl natočit thriller o mužích, kteří po pádu letadla bojují o holý život v aljašské divočině. A rozhodl se, že podmínky na place budou stejně brutální jako ve filmu samotném. Pro natáčení se vybrali Britská Kolumbie, konkrétně okolí města Smithers. Místo, kde v zimě teploty běžně klesají pod nulu a sněhové bouře tu nejsou nic neobvyklého. 

Liam Neeson, který dostal hlavní roli, později vzpomínal, že podmínky byly chvílemi opravdu brutální. Dokonce to v některých rozhovorech popsal jako jednu z nejtěžších zkušeností své kariéry. 

Teploty kolem minus čtyřiceti

Od ledna do března 2011 probíhalo natáčení, které zabralo čtyřicet dní. Každé ráno v půl osmé vyráželi herci se štábem do mrazu, kde teploty běžně atakovaly minus čtyřicet stupňů Celsia. Jediné útočiště před mrazem byla malá kabinka traktoru, kam se všichni stahovali mezi jednotlivými záběry.

Máte na sobě promáčené oblečení z předchozího záběru. Venku je stále zima, že by ani psa nevyhnal. Nemáte se ani kde převléct a další scéna vyžaduje, abyste leželi ve sněhu a tvářili se vyčerpaně. Jenže vy jste vyčerpaní doopravdy. Tak nějak vypadaly natáčecí dny filmu Mezi vlky.

Hlad jako součást přípravy

Neeson později vzpomínal, že nedostatek kalorií v kombinaci s fyzickou námahou a mrazem měnil nejen tělo, ale i mysl. Byl unavenější, podrážděnější a hůř se soustředil. Zajímavá je kauza s vlky. Joe Carnahan během natáčení koupil od místního lovce čtyři mrtvé vlky. 

Dva vlci posloužili jako filmové rekvizity a podle některých zdrojů si štáb z dalších dvou údajně udělal večeři. To pochopitelně vyvolalo vlnu kritiky od ochránců zvířat, ale Carnahan argumentoval, že chtěl, aby herci pochopili, co znamená skutečné přežití.

Kde je hranice mezi uměním a hazardem?

Když se film dostal do kin a vyšlo najevo, za jakých podmínek se točil, rozpoutala se debata. Šlo o odvážné umělecké rozhodnutí, nebo o nezodpovědné riskování se zdravím? Jedni Carnahana označili za vizionáře, který dokázal vytvořit jedinečné dílo právě díky těm extrémním podmínkám. Druzí ho kritizovali za to, že zbytečně ohrožoval zdraví lidí. Že i bez tohoto brutálního přístupu by mohl vzniknout dobrý film.

Kontroverze se točila i kolem zobrazení vlků. Film je ukazuje jako krvežíznivé bestie, což ochránci přírody kritizovali. Tvrdili, že jde o nerealistické zobrazení, které škodí pověsti těchto zvířat. Organizace jako PETA a WildEarth Guardians dokonce vyzvaly k bojkotu filmu. 

Open Road Films, distributor snímku, reagovala tím, že na oficiální stránky filmu umístila faktografický text o vlcích. Carnahan odpověděl, že film má zejména reflektovat vnitřní duchovní cestu člověka.

Přijetí filmu u publika

Film šel do kin v lednu 2012 a kritikům se hodně líbil. Na Rotten Tomatoes se drží kolem osmdesáti procent a Roger Ebert mu dal tři a půl hvězdy. U nás ale tak nadšené reakce nejsou. Na ČSFD se hodnocení pohybuje jen okolo čtyřiašedesáti procent.

Zdroje: en.wikipedia.org, idnes.cz, csfd.cz