Nejméně oblíbený český herec všech dob. Odešel ze seriálu a kolegové s Vinklářem přerušili kontakt

Diváci ho zvali do svých obýváků celá desetiletí a měli ho upřímně rádi. Na natáčení to ovšem vypadalo o poznání jinak, protože v jeho přítomnosti klesala nálada o pár stupňů pod nulu. Kolegové se mu vyhýbali, šeptalo se o tajném zápisníku i o známostech, které slušnému umělci nesluší. 

Přesto jeho role dodnes patří k tomu nejlepšímu, co naše obrazovky kdy nabídly.

Některé herce zná i člověk, který do kina nezašel deset let. Tenhle pán známých rolí nasbíral celou hromadu a prezentované nám jsou pořád dokola. Doma u televize ho lidé brali za hvězdu první kategorie, jenže kdo s ním stál na place, vyprávěl úplně jiné historky. A ty se po hospodách a šatnách šíří dodnes.

Miláček diváků, postrach natáčení

Je to zvláštní rozpor, který v naší kinematografii nemá tolik obdob. Na plátně byl laskavý, spolehlivý, často až dojemně lidský, za kamerou to prý byl pravý opak. Vyprávělo se, že když neměl svůj den, dokázal zdržet celý štáb a prosadit si požadavky, kterým se nikdo neodvážil odporovat. 

Mezi kolegy navíc kolovala historka o zápisníku, do něhož si prý pečlivě zaznamenával prohřešky a nemístné poznámky druhých. Pravda, nebo drb, dnes už těžko soudit, jenže pověst člověka kolikrát předchází, takže to mezi kolegy neměl zrovna zalité sluncem.

Vyfotili ho po boku papaláše a bylo zle

V časech normalizace nešlo jen o to, jak dobře hrajete, ale také o to, komu s kým se bavíte, i kdyby jen příležitostně. A právě v tomhle bodě náš muž notně zaškobrtl. V roce 1988 se objevil po boku Miroslava Štěpána, tehdejšího mocného tajemníka pražského městského výboru KSČ, a v očích kolegů si tím rozhodně nepolepšil. 

Řeč je o Josefu Vinklářovi, umělci narozeném v roce 1930, kterého k jevišti přivedl už v dětství Dismanův rozhlasový soubor. Diváci ho zbožňovali jako inspektora Boušeho z Hříšných lidí města pražského, jako mrzoutského doktora Cvacha z Nemocnice na kraji města i jako taxikáře Aloise z Chalupářů. 

Na kontě měl přes dvě stě rolí, titul zasloužilého umělce i Cenu Františka Filipovského, která se v dabingu nerozdává jen tak. Talent mu tedy neupíral nikdo, o to zajímavější je, že právě on bývá pasován na nejméně oblíbeného kolegu této české branže.

Sobec, na kterého nebyl spoleh, říkali režiséři

Kritika nepřicházela jen od závistivých neznámých, nýbrž i od zvučných jmen. Režisér Otakar Vávra mu vyčítal sebestřednost a vrtkavost, kvůli kterým se na něj nedalo spolehnout, a dramatik Oldřich Daněk mu sice psal role přímo na míru, zároveň ale dobře věděl, jak náladová spolupráce to umí být. 

Vlídná slova pro něj prý nenašla ani jeho dlouholetá souputnice a blízká známá Stella Zázvorková. Spisovatelka Ivanka Devátá zas nezastírala, že soužití s ním nebylo žádný med, a jeho bývalá žena, herečka Jana Dítětová, později uznala, že z toho vztahu měla vycouvat o pár let dřív.

Odchod, který zabolel i ty, kteří s ním nevycházeli

Konec přišel v roce 2007, kdy Vinkláře porazila rakovina. Léčil se s ní dlouho a hrál, dokud mu síly stačily. Nemocnice na kraji města se pak točila dál už bez něj. Když herec zemřel, ozvala se s pochvalou i Eliška Balzerová, tedy přímo kolegyně z téže nemocniční party. 

Mrzelo ji, že už si v dalším pokračování nezahraje, a ocenila, jak se nebál vzít nevděčného protivu Cvacha za svého. Na jednu otázku u podobných osudů nikdy nenajdu stoprocentní odpověď. Dá se vůbec oddělit herec od člověka a postava od povahy? 

U Vinkláře to platí dvojnásob, protože geniální tvář z obrazovky a obtížný chlapík ze zákulisí byli jeden a tentýž muž. Možná právě proto se z někoho, kdo bývá označován za nejméně oblíbeného herce naší branže, stalo dodnes tak vděčné téma u kávy i v internetových diskuzích. 

Pověst člověka, se kterým řada kolegů raději přerušila kontakt, totiž přežila i jeho samotného. A co vy, berete ho jako nepřekonatelného mistra, nebo jako někoho, komu byste se na place raději vyhnuli?

Zdroje: extra.cz, denik.cz, magazin.aktualne.cz, tyden.cz