Oblíbený herec z Primy dal herectví na druhou kolej. Dobře udělal, dnes si užívá život v důchodu jako z pohádky

Před kamerou stál desítky let, propůjčoval hlas hollywoodským hvězdám a nouzi o práci by nejspíš neměl ani dnes. Přesto se rozhodl, že herectví už bylo dost. V důchodu si žije jako v pohádce.

Odchod do důchodu si každý představuje jinak. Někdo jako vysvobození od stereotypní či namáhavé práce, jiný jako období, kdy si konečně bude moci dělat, co chce, dokud bude zdraví sloužit. U herců však tahle hranice mezi aktivní kariérou a penzí často neexistuje. Role přijímají dál, jen jsou jiné nebo postupně ubývají.

Herectví nebylo jeho jedinou profesí

Oblíbený český herec to vzal jinak. Před kamerou se objevoval od 60. let, typicky v rolí elegánů, charismatických či vzdělaných mužů. Zahrál si v desítkách filmů a seriálů, ovšem málokdo ví, že herectví nebylo jeho jedinou profesí. Už od mládí maloval a postupně se vypracoval natolik, že svá díla vystavoval v Česku i v zahraničí. Koncem 80. let byl dokonce přijat do Českého fondu výtvarných umění jako profesionální malíř a grafik. Jedna kariéra mu nestačila.

Malování tak dlouhá léta provozoval souběžně s herectvím. Mezi natáčením a dabingem v Česku přejížděl do ateliéru ve Francii. Nejprve využíval prostory svého známého, později si pronajal byt vhodný k práci. V posledních letech už takové cesty absolvuje jen zřídka, daleko více času tráví na své milované chalupě nebo v pražském ateliéru.

Zatímco herectví už nejspíš definitivně pověsil na hřebík, za malířským plátnem je aktivní pořád. V jednom z rozhovorů prohlásil, že herectví ho přestalo těšit. „Dnes už herci mizí, je ale mnohem více účinkujících. Je to najednou trochu fabrika. Honem, rychle, hotovo a jedem na další kus,“ prohlásil podle magazínu Readzone.

U malířského plátna nikdo na čas netlačí

Tempo u malířského plátna je přeci jiné. Nikdo ho netlačí do rychlého výkonu na úkor kvality a pořád je tu prostor přenést do obrazu kus svého nitra. Malování je pro něj radostí i relaxem a nelze se divit, že mu dal přednost před hektickým světem filmu. V takovém případě není nadnesené mluvit o důchodu jako z pohádky.

Jan Kanyza se narodil 25. října 1947 v Lipníku nad Bečvou. Po maturitě na gymnáziu v olomouckém Hejčíně zamířil rovnou na pražskou DAMU, kde studoval pod vedením profesora Miloše Nedbala. Školu dokončil v roce 1970, před kameru se ale dostal už během studií. Menší roli měl ve filmu Malé letní blues z roku 1967, o dva roky později se objevil po boku Pavla Landovského a Stelly Zázvorkové v komedii Utrpení mladého Boháčka.

Po DAMU hostoval na různých divadelních scénách, stále více práce mu ale přinášel film a televize. Jeho vzhled a hlas ho předurčovaly k rolím sebevědomých a dobře postavených mužů. Často hrál lékaře, právníky, kriminalisty nebo muže, u kterých divák dlouho nevěděl, zda jim může věřit.

Uhlazený advokát z Hospody i tvář Primy

K jeho známým filmům patří Noc klavíristy, Mravenci nesou smrt, Jak napálit advokáta nebo historická detektivka Jménem krále. Objevoval se také v seriálech Třicet případů majora Zemana, Létající Čestmír, Chobotnice z II. patra, Expozitura či Ordinace v růžové zahradě. Pro značnou část diváků ale navždy zůstane hlavně uhlazeným advokátem Vladimírem Zatloukalem ze seriálu Hospoda.

V závěru kariéry se objevil i na obrazovkách Primy. V první řadě seriálu Polda si zahrál Bradáčka a později přijal roli filmového režiséra v kriminálním seriálu Kapitán Exner. Nešlo sice o hlavní role, nicméně díky nim se dostal i do povědomí výrazně mladších diváků, kteří si jeho starší role nemusí pamatovat.

Výraznou stopu zanechal v dabingu. Jeho hlasem promlouvají k českému divákovi George Clooney nebo Michele Placido. Právě podmanivý hlas Jana Kanyzy byl vedle jeho elegantního vzhledu jednou z jeho největších hereckých deviz. S dabingem však skončil stejně jako s hraním a ani k práci před mikrofonem už se vracet nechce.

Největším bohatstvím zůstává rodina

Pohádkovou část jeho života však netvoří jenom malování či život na chalupě, ale i jeho rodina. Od roku 1977 žije s manželkou Žofií, která se věnovala loutkoherectví a výtvarné tvorbě. Mají spolu dceru Barboru, jež se provdala za příslušníka americké námořní pěchoty a usadila se v Severní Karolíně. Kanyza je díky ní dvojnásobným dědečkem vnuků Jacka a Jamese, kteří se vedle angličtiny učí také česky.

Kanyzovi tak sice nemají rodinu nablízku, o to víc si společné chvíle užívají. Jan Kanyza už nečeká, zda se mu někdo ozve s nabídkou další role. Místo toho může odjet na chalupu, zavřít se v ateliéru, malovat vlastním tempem a plánovat cestu za dcerou a vnuky. Pohádkový důchod v jeho případě nespočívá v závratné penzi, ale v obyčejném štěstí.

Se kterou rolí máte Jana Kanyzu spojeného?

Zdroje: Readzone, České důchody, Poznat svět, Osobnosti, ČSFD