Pět typů diváků, kteří pravidelně sledují Ulici. Jeden z nich právě sedí i ve vašem obýváku

Řekněte to nahlas, i vy máte doma někoho, kdo by pro ten seriál dýchal, klidně i sebe. Ulice totiž dokáže rozdělit český obývák spolehlivěji než hádka o teplotě na radiátoru. Někdo ji zbožňuje, jiný proklíná, a stejně nepřepne, další u ní vzpomíná na staré dobré časy a čtvrtého zajímá hlavně to pikantní ze zákulisí herců.

Existuje ale i pátý druh, který se ke své slabosti nikdy nepřizná, i kdybyste to z něj páčili. 

Seriál, který přežil úplně všechno

Ulice odstartovala v září 2005 jako vůbec první český denní nekonečný seriál a zřejmě nikoho by nenapadlo, že se na obrazovky bude zpátky po prázdninách vracet i v roce 2026. Dnes má na kontě přes pět tisíc dílů a jubilejní pětitisící epizodu odvysílala Nova na konci října 2025.

Natáčí se pět dní v týdnu v bývalé tiskárně v pražské Hostivaři, kde jsou mimochodem kulisy o poznání menší, než jak na obrazovce působí. Slavná zahrádka u hospody měří ve skutečnosti sotva pár metrů čtverečních. 

Věrných fanoušků se najde až až

Prvním typem je věrný divák, který si svůj podvečer bez seriálových sousedů nedokáže vůbec představit. A nezajímají ho doprovodní posměšky okolí. Po dvou dekádách Ulice stále drží přední příčky sledovanosti, statisíce lidí ji zapínají každý všední podvečer a v nejsilnějších chvílích atakuje dokonce hranici milionu. 

Tenhle divák prožívá každou svatbu i rozchod, jako by se to dělo přímo za jeho dveřmi. Věříte, že podobného nadšence máte i ve vlastní rodině?

Nostalgik vzpomíná, lovec drbů číhá

Druhý a třetí typ jdou tak trochu ruku v ruce, i když se navenek liší jako den a noc. Nostalgik pamatuje úplné začátky, Království hraček i pana Krále v podání Radoslava Brzobohatého a jeho seriálové ženy Aleny Vránové. A že je opravdu na co vzpomínat. Ulicí za ta léta prošlo přes čtyři sta herců, mezi nimi i tváře jako Marek Vašut, Roman Zach nebo Ben Cristovao. 

Lovec drbů oproti tomu tolik neřeší samotný scénář, spíš baží po informacích, kdo s kým chodí mimo plac a jak moc herci za dvě dekády zestárli.

Kritik u toho nadává, a přesto zůstává

Čtvrtým v pořadí je kritik, který si u obrazovky nebere servítky, ale kanál stejně nepřepne. Na filmové databázi ČSFD balancuje seriál kolem jednadvaceti procent, patří k vůbec nejhůře hodnoceným titulům celé databáze a nasbíral přes 37 tisíc hodnocení a víc než tisíc vesměs nevrlých recenzí. A přitom čísla sledovanosti spokojeně šplhají do statisíců. 

A pátý? To je ten, který tvrdí, že se nedívá

Pátým a možná nejpočetnějším typem je tajný divák. Do posledního dechu se brání, že Ulici nesleduje, v práci ji shazuje, a přesto přesně ví, co se v seriálové čtvrti zrovna semlelo. Není to nic nového pod sluncem, ostatně už v roce 2005 se spousta lidí na jednu z prvních tuzemských telenovel dívala tak trochu potají. 

A troufám si říct, že právě tenhle typ nejspíš sedí i ve vašem obýváku. Může to být manžel, nebo třeba dcera.

Proč se ke sledování Ulice jen tak někomu nechce přiznat?

My, Češi, máme v oblibě hlasitě odsuzovat přesně to, co si potají dopřáváme. Ta obří trhlina mezi mizerným hodnocením na ČSFD a mírami sledovanosti je vlastně nejlepším důkazem, že tajných diváků chodí po Česku pěkná řádka. 

Někdo ten seriál zapíná večer co večer, a přitom mu ráno s klidem uštědří jednu jedinou hvězdičku. U nás doma běžela Ulice roky k večeři a babička vytrvale tvrdila, že „to jen tak nechává puštěné“. Nikdo jí to samozřejmě nevěřil ani náhodou.

Ať jste jakýkoliv z pěti typů diváků, léto vám dopřeje oddech

Jedinou pauzu si tenhle nekonečný seriálový kolotoč dopřává přes prázdniny, načež se na podzim zase vrátí na naše obrazovky. Než se tak stane, budeme rádi, když nám do komentářů napíšete, zda byste i sami sebe zařadili mezi pět typů diváků, kteří pravidelně sledují Ulici?

Zdroje: tv.nova.cz, kvety.cz, cs.wikipedia.org