Herec z Ulice utekl před dnešním světem. Zrušil sociální sítě a našel štěstí v lese sbíráním odpadků

Někdo si vysněný útěk maluje jako lehátko u moře, jiný jako běžky v Krkonoších, avšak tenhle známý český herec zvolil ještě něco jiného. Rozpálené displeje a věčně blikající notifikace vyměnil za mokré listí, mlhu nad kopcem a obyčejný pytlík v dlani. 

Kolegové z branže ho čím dál častěji marně hledají, protože zmizel z míst, kde ho ještě nedávno každý našel na dvě kliknutí. To, co ho k tomu dohnalo, přitom nebyla žádná bláznivá rozmařilost ani chuť na sebe strhnout pozornost. 

Byl to tichý, docela obyčejný vztek na to, co se z lidí za monitorem stává.

Únik, který začal zlobou

Nenávistné komentáře dokážou otrávit den každému z nás, ať jsme veřejně známí, nebo jen náhodní čtenáři diskuzí pod články. U lidí z televizních obrazovek to ovšem bývá o to silnější, protože kdekdo má pocit, že známou tvář smí beztrestně kritizovat, jak se mu jen zlíbí. 

Právě tahle každodenní porce anonymní zloby dokázala jednoho oblíbeného herce dostat tak daleko, že svoje profily na Facebooku i Instagramu jednoduše smazal. Pod stránkou seriálu Ulice si totiž o sobě přečetl věci, po kterých se člověku nechce věřit už vůbec nikomu.

Jeden z těch vzkazů byl tak absurdní, že ho prý sám pobavil, protože mu kdosi popřál, aby se svým výrazným obličejem zůstal viset zaseklý v trámu. Většina ostatních ale byla jen unavující a zlá. „Zanášel jsem si hlavu, jak jsem přemýšlel, proč mají lidi potřebu to psát,“ přiznal se herec. 

Za pozornost stojí, že si internetem nikdy zvlášť nežil, takže odchod z online světa pro jeho okolí nebyl zas až takovým překvapením. 

Kdo je ten muž s pytlíkem přes rameno?

Oním samotářem s pytlíkem na odpadky je herec Petr Stach. Diváci ho znají z Ulice, z kriminálky Případy 1. oddělení a nově i z rodinného seriálu Milionáři, kde hraje účetního Pavla Vaňka. Místo aby se svět dozvídal, co snídal, tráví teď volné hodiny v lese a cestou sbírá nepořádek po druhých. 

S sebou nosí obyčejný pytlík, klidně papírový, a plní ho tím, co po sobě zapomněli výletníci s krátkou pamětí. Nechápe prý, jak někdo vyleze na kopec, sní tatranku, vypije plechovku, a pak odpadek jednoduše mrskne do trávy. „Snažím se být empatický, ale tohle pochopit nedovedu,“ krčí rameny herec nad tím, co lidé v přírodě dokážou nechat za sebou. 

Nedělá si iluze, že by jedním pytlíkem zachránil planetu, ale jak se říká, lepší něco než nic. 

Od Hořícího keře po ředitele Skinnera

Herectví Petr Stach vystudoval na loutkoherecké katedře pražské DAMU a od konce devadesátek patří k členům divadla Minor. Širší veřejnost si ho poprvé pořádně všimla jako bratra upáleného Jana Palacha ve filmu Hořící keř. Následoval kapitán Anděl v Případech 1. oddělení, role kněží, lékařů i účetních a spousta divadelních rolí. 

Kromě toho propůjčuje hlas historickým dokumentům i animovaným postavám. Od dvaatřicáté řady Simpsonových dabuje ředitele Seymoura Skinnera, kterého po letech převzal po Dalimilu Klapkovi. K tomu si zahrál a zazpíval s kapelou, takže nadání mu určitě nechybí. 

Letos v červnu navíc oslavil dvaapadesáté narozeniny, a to podle všeho někde v tichu pod širákem, ne na večírku s přípitkem. 

Samotář, který si svou svobodu hlídá

Jeho útěk do přírody dává smysl, když víte, že se za samotáře otevřeně považuje už dlouho. S bývalou partnerkou, právničkou, vychovává syna Filipa, ve společné domácnosti spolu však nežijí. Sám nezastírá, že klasické rodinné hnízdo se stavěním domečku a společnou domácností mu nikdy pořádně nesedlo a že mu život bez stálé partnerky vyhovuje více.

Trend, nebo tichá vzpoura?

Odchod ze sociálních sítí přestává být u českých herců raritou, spíš z něj pomalu roste tichá vzpoura proti světu, který chce být pořád online. Někdo maže profily kvůli hejtům, jiný kvůli klidu v hlavě, ale výsledek bývá podobně osvobozující. 

Petr Stach tak ukazuje, že sláva a offline život se navzájem nevylučují, jen to chce trochu odvahy. A co vy, měli byste odvahu smazat si profily a vyrazit s pytlíkem čistit své oblíbené kopce? 

Zdroje: blesk.cz, medium.seznam.cz, cs.wikipedia.org