Po premiéře v roce 1991 o něj skoro nikdo nestál. Dnes Češi sypou jeho hlášky z rukávu a film znají nazpaměť

Některé české filmy se stanou hitem okamžitě. Lidé na ně stojí fronty před kinem a jejich hlášky začnou kolovat ještě dřív, než se objeví v televizi. Pak existuje úplně opačný případ. Film přijde do kin, skoro nikdo si ho nevšimne a vypadá to, že během několika měsíců zmizí. Jenže časem ho lidé objeví, začnou si ho doporučovat a o pár let později už citují celé dialogy. Přesně takový osud měl jeden český snímek z počátku devadesátých let.

Česká televize o něm dnes píše jako o kultovním filmu a Národní filmový archiv zmiňuje fanoušky, kteří jsou schopní odříkat celé pasáže zpaměti. Při premiéře přitom nic nenasvědčovalo tomu, že vzniká legenda. Do kin se dostal 1. února 1991 a vidělo ho pouze 51 300 diváků. Na dílo, které mělo později získat kultovní postavení, je to až překvapivě malé číslo.

Přišel možná v nejhorší možnou chvíli

Za slabým výsledkem nemusela stát kvalita filmu. Československo se právě měnilo před očima. Po listopadu 1989 měli lidé jiné možnosti trávení volného času, přicházela zahraniční kultura, cestování a mnohem pestřejší nabídka filmů. Národní filmový archiv navíc upozorňuje na nepříliš silnou propagaci.

Je v tom jeden krásný paradox. Film se začal připravovat ještě za socialismu. Přípravné práce běžely od konce října 1989, takže tvůrci připravovali satiru na jeden svět a během práce jim tento svět prakticky zmizel před očima.

Původní příběh byl alegorií socialistického systému uzavřeného do bizarní továrny. Mladý člověk do ní přichází s představou, že bude poctivě pracovat, což se v místních poměrech ukáže skoro jako nebezpečná úchylka. Když režim padl, proměnil se i konec filmu. Staré pořádky sice mizí, ale některé staré tváře rychle zjišťují, jak se přizpůsobit novým.

Nekonečná diskotéka

Tím snímkem byl Kouř režiséra Tomáše Vorla, dnes známý také jako „rytmikál totalitního věku“. Příběh sleduje mladého inženýra Mirka, který nastupuje do podivné továrny. Chce pracovat, přemýšlet a něco změnit, čímž si samozřejmě začne komplikovat život. Česká televize film popisuje jako směs ironie, absurdity, reality a stylizace typické pro okruh divadla Sklep a Pražské pětky.

Předobraz vznikl už v roce 1985, kdy Vorel na FAMU natočil krátký film ING. Celovečerní verze ale neměla být klasickým muzikálem, a tak si tvůrci vymysleli vlastní označení: rytmikál. Místo uhlazených písní přišel dráždivý rytmus řeči, stylizované pohyby, recitace, podivná hudební čísla a absurdní humor.

Pak přijde Arnoštek

Pokud jedna postava přerostla samotný film, je to DJ Arnoštek v podání Šimona Cabana. Stačí jeho taneční kreace, oblečení a slavné „Je to fajn“ a člověk pochopí, proč se z filmu mohl stát kult. Filmový přehled Arnoštka popisuje jako téměř dokonalé ztělesnění nevkusu diskoték osmdesátých let.

Ještě zajímavější je, co s filmem udělali fanoušci. Národní filmový archiv píše, že lidé Kouř sledují opakovaně, hledají v něm detaily a dokážou zpaměti citovat celé pasáže nebo sehrávat konkrétní scény. A nejsou to jen pamětníci devadesátých let. I v novějších internetových diskusích se Kouř pravidelně objevuje mezi doporučovanými českými filmy. To je podle mě pro kultovní dílo možná důležitější než jakákoliv návštěvnost.

Druhou šanci dostal až po letech

Kouř se fenoménem nestal během jednoho večera. Významnou roli sehrála obnovená premiéra šest let po původním uvedení. Film se vracel k divákům, šířil se mezi fanoušky a postupně získával pověst něčeho, co musíte znát, pokud chcete rozumět některým českým hláškám a kulturním narážkám.

A možná právě proto zestárl tak dobře. Jeho továrna je socialistická, účesy patří osmdesátým létům a celý svět na obrazovce působí jako dávno zapomenutý. Jenže lidé schopní okamžitě převléknout kabát, neschopní šéfové, kteří přežijí každý systém, a nadšený mladý člověk, jenž narazí do zdi reality?

To už tak historicky nepůsobí. Po premiéře v roce 1991 přišlo na Kouř jen 51 300 lidí. Dnes stačí mezi jeho fanoušky pronést pár slov a zbytek věty doplní někdo jiný. A to je docela slušný posun pro film, o který tehdy skoro nikdo nestál.

Pamatujete si i vy nějaké hlášky z filmu, které roztáčí hvězdná kola? 

Zdroje: filmovyprehled.cz, reddit.com, ceskatelevize.cz