Vysílání na Primě se během pár minut vymklo kontrole. Hosté se pustili do ostré hádky a jeden přes druhého nebyl skoro slyšet

Aby se voliči mohli rozhodovat, potřebují znát názory a jednání svých zástupců. Proto sledují politické televizní debaty, od nichž ovšem vyžadují určitou úroveň. Jenže chování některých politiků před kamerou nezná hranic. Když se zcela nedůstojně chovají před zraky národa, jaké pak asi může být jejich jednání a vystupování, když je volič nevidí…

Bohužel se ve většině televizních debat stává, že se u stolu sejde několik politiků a rozhorlí se tak, že ani zkušený moderátor je nedokáže udržet na uzdě. A vysílání se vymkne kontrole. Pozvaní zástupci jednotlivých stran začnou přesvědčovat národ, že právě oni jsou ti správní, rozumní, zodpovědní a hodní jeho důvěry. Budiž. Ale ten způsob… A když se něco nepovede, protistrana je samozřejmě po ruce. Na tu se dá svést skoro všechno – od neúspěšného zákona až po špatné počasí.

Když se politici překřikují, národ už jen hledá ovladač

Kultivovaný divák očekává kultivovaný projev. Nedočká-li se ho, sáhne po ovladači a přepne na detektivku. Naše politické debaty totiž někdy vypadají jako předehra před rvačkou v hospodě. Jeden začne mluvit, druhý mu skočí do řeči, třetí zvýší hlas a moderátor nemá skoro šanci to celé udržet pohromadě. A diváci se nic nedoví, protože slyší jen směsici hlasitých a nepříjemných zvuků.

Přesně takovou situaci popsala CNN Prima NEWS při debatě europoslanců ve Štrasburku. V jejím studiu se podle stanice nešetřilo hádkami ani překřikováním. Ostrý názorový spor se rozhořel mezi Janem Farským, Filipem Turkem a Ondřejem Knotkem.

Kdo bude hlasitější, vyhrává?

Tehdy šlo mimo jiné o označení frakce Patriotů pro Evropu za extremistickou. Farského slova vyvolala prudkou reakci Turka a Knotka a debata se poměrně rychle změnila v pořádně ostrou slovní přestřelku. CNN Prima NEWS ostatně situaci popsala velmi výmluvně už titulkem o ostré hádce a následném překřikování. Podobně událost popsal také Centrum.cz. Podle něj měla původně probíhat běžná debata europoslanců, místo ní ale diváci sledovali slovní přestřelky, obviňování a ostré výpady.

A tady se dostáváme k něčemu, co je možná důležitější než samotná hádka. Co si totiž máme myslet o politické kultuře, když lidé, kteří chtějí rozhodovat o našich životech, často nedokáží ani několik minut poslouchat člověka s jiným názorem?

Vážení politici, zkuste chvíli počkat

Politik je zvláštní profese. Člověk se dobrovolně rozhodne, že bude zastupovat občany, mluvit jejich jménem a přesvědčovat je, že právě jeho pohled na svět je správný. A když se mu to podaří, dostane mandát. S mandátem ovšem nepřichází automaticky patent na pravdu. Pravda je totiž pěkná mrcha – z různých úhlů pohledu se může jevit různě. Proto možná není nejdůležitější hledat pravdu, ale shodu.

To je možná drobnost, kterou bychom si měli čas od času připomenout. Demokracie totiž není soutěž v tom, kdo druhému rychleji skočí do řeči. Nejde ani o disciplínu, ve které vítězí ten, kdo stačí během třiceti sekund třikrát použít slovo „lež“, dvakrát „nesmysl“ a jednou „vy tomu nerozumíte“. Demokracie je mimo jiné schopnost respektovat názor druhého člověka, i když s ním zásadně nesouhlasíme. A právě tady nám divákům a voličům někteří politici nejspíš cosi dluží…

Kamery běží a doma se dívají i děti

Politici jsou veřejně známé osobnosti. Objevují se v televizi, na internetu, v novinách, na sociálních sítích a jejich vystupování sledují miliony lidí. A mezi nimi jsou samozřejmě i děti, které jen zírají. Možná je moje představa trochu staromódní, ale pořád si myslím, že člověk, který chce vést společnost, by měl umět vést jakýkoli spor slušně.

Vždyť co říkáme dětem, když se překřikují? „Nech ho domluvit.“ „Poslouchej, co říká.“ „Nemusíš s ním souhlasit, ale nekřič na něj.“ A pak si dítě zapne televizi a vidí, že dospělí, kteří jsou placeni za veřejnou službu, právě předvádějí přesně to, co jim dospělí zakazují. To se pak těžko vysvětluje…

Politická debata není hospodská hádka

Samozřejmě nechceme, aby politici seděli před kamerami jako porcelánové figurky a každou větu začínali slovy: „Velmi si vážím vašeho názoru.“ Ostrý spor k politice patří. Názory mohou být rozdílné, někdy dokonce úplně opačné. Politici mohou napadat argumenty druhých, upozorňovat na chyby a říkat nepříjemné věci. Ale důležitý je i způsob, jakým to dělají.

Když se debatující překřikují a urážejí místo hledání cesty ke shodě a konstruktivnímu řešení, divák se nakonec vlastně nic nedozví. Snad pouze to, kdo má hlasivky v nejlepší formě. A to je pro demokratickou společnost trochu málo. Místo síly hlasu by byla lepší síla argumentu.

Vám, našim čtenářům, úroveň politických debat vyhovuje?

Zdroje: YouTube, Stream, Deník