Pyšná princezna se stala jedním z největších propadáků historie. Stála přes 80 milionů a vidělo ji jen 2 % lidí

Když se v Česku řekne pohádka o pyšné princezně, většině lidí naskočí stejný obrázek. Starý král, kterého ovládají rádcové, princezna, která se tváří, že má všechno na světě na salámu. A mladý král v převleku za zahradníka. Zákaz zpívání v celém království a tak dále. Málo lidí ale tuší, jaký byl tenhle film propadák.

Původní černobílá pohádka patří k těm filmům, které nestárnou. Rodiče ji znají z kina nebo z prvních televizních repríz, prarodiče z paměti, děti z Vánoc, kdy se line z obýváků společně s vůní bramborového salátu. Rekordní návštěvnost, nekonečné množství repríz, status skoro národního pokladu. Zkusit na takovou klasiku sáhnout je trochu jako přepsat vánoční koledu. Může to dopadnout skvěle, ale taky hodně bolet.

Když producent pyšný není

Právě na tomhle kouzlu stojí příběh o jednom z největších filmových propadáků, který česká kinematografie v posledních letech zažila. Na papíře vypadalo všechno nádherně. Ověřený námět, který zná skoro každý. Moderní animace místo starých kulis. Hlas známých herců. Předvánoční premiéra, ideální čas, kdy rodiče hledají, kam s dětmi do kina. Rozpočet přes osmdesát milionů korun, takže se nešetřilo ani na výtvarnících ani na hudbě. Všechno připravené na velký návrat do kin.

Jenže realita byla mnohem drsnější. Mluvíme tady o nové animované Pyšné princezně, která vstoupila do kin začátkem listopadu a za pár měsíců se zapsala do statistik úplně jiným způsobem, než si tvůrci představovali.

Tak to se nevyplatilo

Vidělo ji zhruba dvě stě dvacet pět tisíc diváků. Jinými slovy, do kina přišel zhruba každý padesátý člověk. Na pohádku postavenou na nejoblíbenější předloze, s masivní kampaní a rozpočtem přes osmdesát milionů, je to opravdu ledová sprcha.

Čísla jsou neúprosná. Celkové tržby v českých kinech se zastavily zhruba na jednatřiceti a půl milionech korun. První víkend to ještě vypadalo nadějně, do sálů dorazilo přes padesát tisíc lidí. Pak ale křivka začala klouzat dolů. Čtvrtý víkend měl film necelých deset tisíc diváků, v prosinci a lednu už se jen pomalu dojíždělo. I s tím, že část nákladů pomohla pokrýt státní dotace ve výši šesti milionů, zůstává výsledek z hlediska návratnosti hodně bolestivý. Na tak drahý projekt prostě přišlo zoufale málo lidí.

Film není špatný, ale diváci ho nechtějí

Neznamená to, že by samotný film byl úplná katastrofa. Příběh je v zásadě věrný tomu, co známe z originálu. Princezna je pyšná, rádci jsou proradní, zahradník není tak úplně zahradník a láska přichází přes obyčejnou práci a pobyt mezi lidmi. Tvůrci se snažili přenést klasický motiv do světa moderní animace. Přidali bílého psíka, lasičku Slídila, trochu posunuli dynamiku vztahu mezi Krasomilou a Miroslavem.

Proč to nefunguje pro nový animák

Jenže u tak silné značky se automaticky čekalo víc. Když se v předvánočním období objeví něco, co nese název Pyšná princezna, většina lidí to automaticky porovnává s tím, co už tu bylo. S černobílým obrazem, Alenou Vránovou, písničkami a lehkou naivitou padesátých let. Remaky mají vždy těžký život, ale tady se sešlo několik věcí najednou. Část diváků prostě neměla potřebu platit za něco, co v jejich očích už existuje v dokonalé podobě. Další skupinu možná odradil styl animace, obří oči nové Krasomily nebo přidané postavy, které nevypadaly tak roztomile, jak by si děti přály.

Rok od roku víc lidí čeká, až se novinky někde objeví online, místo toho aby šli do kina. Zvlášť u rodin, které už počítají každou korunu, není výlet do multikina s popcornem levná záležitost. V případě nové Pyšné princezny část publika viděla spíš opakování známého, proto nespěchala do kina.

Jeden nepochopitelný paradox

Jedna z nejoblíbenějších českých pohádek všech dob si dál žije svůj klidný život v televizích a sbírá další generace fanoušků. Její animovaná následovnice se mezitím zapisuje do historie jako jeden z nejdražších českých filmů, na který dorazilo překvapivě málo diváků. Pro producenty a investory je to tvrdá lekce, že ani kultovní název a vysoký rozpočet nejsou zárukou úspěchu.

Zdroje: kinomaniak.cz, novinky.cz, csfd.cz