Sleduju české seriály 50 let, ale tohle krimi mi zvedlo tlak víc než účet za elektřinu. Bál jsem se otevřít i ledničku

Když už si člověk myslí, že ho české kriminálky ničím nepřekvapí, objeví se titul, který mu rozbuší srdce a změní pohled na celý žánr. Takový zážitek umí zařídit seriál, jak o tom svědčí statistiky, ohlasy, hodnocení „hvězdičkové“ i slovní. I když ten snímek v podstatě „nechcete vidět“, protože z něj mrazí ještě dlouho po závěrečných titulcích. A navíc se to opravdu stalo…

Skvěle natočený případ není jen další televizní detektivkou: přináší mrazivý zážitek, který nutí přemýšlet o zlu v jeho nejtišší, nejbanálnější podobě. Film se stal fenoménem, který rezonuje; mluví se o něm v kavárnách, na sociálních sítích i mezi filmovými odborníky. A to je dobře, protože rovin, které stojí za pozornost, nabízí až hýřivé množství.

Reálný příběh, který se neodpouští

Jeho jméno si mnozí pamatují z 90. let: období, kdy se naše země teprve nadechovala ke svobodě, ale zároveň se již potýkala s temnější stránkou nově otevřeného světa. Byl sériový vrah, který zabil nejméně pět lidí a jehož případ šokoval i zkušené kriminalisty.

Televizní minisérie se však šokovat nesnaží; brutalitou ani ničím jiným. Režisérka Tereza Kopáčová se v ní zaměřila na to, jak takové zlo vzniká – a co se stane s lidmi, kteří se s ním setkají tváří v tvář. „Točit o masovém vrahovi jsem nejdřív odmítla,“ přiznala Kopáčová v rozhovoru pro Český rozhlas. „Ale pochopila jsem, že ten příběh není o krvi, nýbrž o době a o člověku, který ztratil svědomí.“

Právě tato civilní, psychologická rovina dává seriálu sílu, jakou u domácí krimi nevídáme často.

Monstrum, které byste pozvali na kafe

Do hlavní role režisérka obsadila Hynka Čermáka: herce, který dokáže být charismatický i děsivý zároveň. Jeho proměna jistě patří k nejsilnějším hereckým výkonům posledních let. V jeho podání nepůsobí jako filmové monstrum, ale jako někdo, koho byste potkali v trafice nebo ve vlaku. A klidně s ním i poklábosili. Právě to děsí nejvíc.

Na sociálních sítích se brzy začaly objevovat komentáře paralyzovaných diváků: „Bál jsem se už jen otevřít ledničku…“ A není se čemu divit. Čermák se na roli důkladně připravoval: studoval soudní spisy, dobové články i archivní záběry. „Vstoupil do mě natolik, že se mnou bylo těžké žít,“ přiznal v jednom z rozhovorů. Oba citáty mohou sloužit jako symbol celého projektu: vznikl krimiseriál, který děsí právě tím, jak moc je skutečný je. Na úrovni reálného podkladu i jeho umělecké realizace.

Kritikové se rozcházejí, napětí zůstává

Kritickou obec rozdělil na dva tábory. Jeden z nich oceňoval „precizní atmosféru a hereckou střídmost“, zatímco ten druhý by uvítal víc temnoty a odvahy.

Jisté je, že podobně silné krimi se na českých obrazovkách dlouho neobjevilo. Série se nebojí pomalého tempa ani ticha. Násilí zůstává mimo obraz, ale jeho přítomnost je cítit v každém záběru.

Kamera, ticho a syrové devadesátky

Vizualita seriálu je samostatnou kapitolou. Tlumené barvy, studené světlo a dlouhé záběry vytvářejí pocit neklidu, který se pomalu zakusuje pod kůži. Zvuková stopa je minimalistická, často ji tvoří jen dech herců nebo vrzání dveří. Když se hudba ozve, působí jako chladný dotek kovu.

Tvůrci se vyhýbají senzaci. Místo krve používají prostor, ticho, napětí. Právě proto působí tak autenticky, Ne jako televizní produkt, ale jako mrazivá výpověď o době, kdy se hranice mezi zločinem a normálností rozplývala.

Když film překročí žánr

Za projektem stojí Voyo Original, v posledních letech posouvající českou televizní tvorbu směrem k ambiciózním autorským sériím. Případ Roubal přitom není jen další položkou ani v oblíbeném katalogu True Crime. Třídílná televizní minisérie přináší morální studii o osamělosti, moci a prázdnotě, která se skrývá za maskou běžného života.

V užším smyslu pak dílo představuje i zrcadlo společnosti, která se po revoluci učila znovu důvěřovat. A občas důvěřovala takříkajíc špatně…

Otec, syn a české filmové geny

Za vizuální i celkovou kvalitou stojí producent David Ondříček, syn legendárního kameramana Miroslava Ondříčka (Amadeus, Hoří, má panenko, Lásky jedné plavovlásky).

David, známý jako režisér filmů Samotáři, Jedna ruka netleská či Ve stínu, dohlížel na natáčení Případu Roubal jako výkonný producent. O podobě díla měl jasnou představu: „České krimi by mělo vypadat světově, ale zůstat naše,“ říká s vizionářskou jistotou sobě vlastní.

Zmiňovanou rovnováhu se projektu podařilo naplnit v míře, která je v našich podmínkách spíše nevídaná. Realistické lokace, syrové barvy a precizní střih dávají seriálu filmový rozměr, jaký česká televize dlouho nezažila.

Mrazivá jistota

Případ Roubal se zařadil po bok nejlepších českých krimi posledních let: ne kvůli počtu mrtvých, ale mocným tichem mezi nimi. A díky odtud pramenícímu napětí. Je to (mini)seriál, který děsí i beze slov.

A i když jste za život viděli třeba desítky detektivek, u této možná k vlastnímu překvapení zjistíte, že největší hrůza se může skrývat právě v tom, co je až příliš dobře známé…

Zdroje: csfd.cz, idnes.cz, novinky.cz