„Radši budu o hladu, než abych žebral.“ Senioři třou bídu s nouzí, ale o dávky si z hrdosti neřeknou

Z úst spousty seniorů zaznívá, že se raději uskromní, než aby šli žebrat o dávky. A není to výjimečný případ, ale problém, na který se dlouhodobě upozorňuje. Někteří důchodci žijí na hranici chudoby, často nemají ani na léky, a přesto si o sociální dávky nezažádají. Je to pro ně jako žebrota, tudíž si raději utrhnou od pusy.

České důchody nejsou nijak závratné, ale dávky dokážou hodně přilepšit.

V lednici jen dráty, ale pomoc odmítají

Většina lidí si myslí, že když má někdo nárok na sociální dávky, jednoduše si o ně řekne. Realita je ale taková, že spousta seniorů si stojí pevně za svým a z principu si o ně žádat nebudou. Žijí totiž stále v přesvědčení, že je to žebrání a že jsou pro lidi, kteří nechtějí pracovat. Pro některé je to dokonce osobní selhání, že se nedokážou sami uživit.

Celý život pracovali, aniž by se něčeho doprošovali a teď by měli chodit s prosíkem. Podobné názory se objevují v různých anketách. Když se seniorů zeptáte, proč nikdy nezažádali o sociální dávky, většina řekne, že je to potupné. Existuje ale řada z nich, kteří mají i jiný důvod, a ten se dá snadno vyřešit.

Je to vlastně logické. Tito lidé totiž vyrostli v úplně jiném světě. Ve světě a v režimu, ve kterém se o pomoc prostě nežádalo. Kdo si tehdy žádal o pomoc státu, přiznával vlastní neschopnost. Proto je pro ně dnes stud z vlastní prohry silnější než prázdná peněženka. Přitom právě senioři jsou nejohroženější skupinou, co se chudoby týče. Sociální dávky by jim mohly pomoci výrazně zlepšit kvalitu života. Podle OECD je právě morální zásada hlavní překážkou.

Není to jen hrdost, ale hlavně administrativa

Když už tedy dojde k tomu, že se senior rozhodne o sociální dávky požádat, narazí na další problém. A nejsou to dlouhé fronty na úřadě, ale samotný formulář. V dnešní technologické době není nic jednoduššího, než si všechno vyplnit online pohodlně z domova. To ale většina seniorů nezvládne.

„Už vidím důchodce, jak vypisuje online formulář přes identitu občana,“ napsala žena v diskuzi.

Většina úředních formulářů, které jsou potřeba při žádání o sociální dávky, je plná výrazů, které jsou pro důchodce jako španělská vesnice. Odborné termíny, kterým bez zkušeností málokdo rozumí, jsou pro seniory náročné a často netuší, jak formulář vyplnit. Přesto na tom závisí, jestli úřad žádost schválí, nebo ne.

Nejhorší je to, že spousta seniorů nemá nikoho, kdo by jim pomohl formulář vyplnit. Děti nemají čas nebo prostě zůstali sami a s počítačem neumějí. Vyplnění jednoho papíru se tak mění v nelítostný boj, který většina lidí vzdá ještě dřív, než s tím začne.

Neviditelná propast, která jim brání

Podle odborníků to není případ jednotlivců. Tzv. non-take up fenomén, kdy lidé nečerpají dávky, na které mají nárok, se týká celé Evropy. Jak uvádí OECD ve své zprávě:

„Nečerpání sociálních dávek je významným problémem. Lidé o podporu často nežádají kvůli složitosti systému, nedostatku informací nebo kvůli stigmatu spojenému s pobíráním dávek.“

Není to tedy jen o penězích. Jde tady hlavně o životní zkušenosti a zarytou představu, že slušný člověk by měl všechno zvládat sám. Ale jak se říká „člověk míní, život mění“ a ne vždy jde všechno podle plánu. Někdy prostě v životě nastanou situace, kdy je každá koruna dobrá a lidé se rádi obrátí na pomoc od státu. Senioři ale mívají pomyslnou bariéru studu, která jim brání si o dávky zažádat.

Šetří všude, i tam, kde by neměli

Problém je i v tom, že jejich okolí často netuší, jak bídně na tom jsou. Spousta seniorů nechce nikoho zatěžovat svými problémy, a tak si je nechávají pro sebe. Objevují se tak příběhy lidí, kteří až zpětně zjistili, jak bídně jejich prarodiče žili. Důchodci šetří prakticky všude, kde můžou. Doma topí minimálně, vodu vypínají a v horších případech šetří na jídle nebo na lécích. Raději budou jíst méně, aby ušetřili, což je ale v pokročilém věku samozřejmě špatně.

Pro tyto generace je jakákoli soběstačnost otázkou cti. Celý život dřeli, nikdy o nic neprosili a o to těžší je pro ně přiznat si, že by mohli potřebovat pomoc. Horší je ještě to, že se to netýká jen lidí s nízkým důchodem. Lidé, kteří ho mají vyšší, vydají zase velkou část třeba za bydlení nebo léky a moc jim nezbývá.

Problém, který by se dal vyřešit

V jedné věci to seniorům vláda ulehčila. Dříve totiž existovalo dávek několik a na každou se vyplňoval samostatný formulář. Dnes existuje jedna superdávka, která pokrývá všechno. Jenže se pro změnu digitalizuje celý systém a spousta věcí se řeší online. To je pro seniory prakticky nemožné, a když vyrazí na úřad, jsou u vyplňování jako v Jiříkově vidění.

To je jedna z hlavních příčin, která brání důchodcům v tom, aby si k důchodu přilepšili. A to je vlastně největší paradox. Věc, která by se dala snadno vyřešit, je ta, která způsobuje největší problém. Máte také občas problém s vyplňováním úředních formulářů?

Zdroj: oecd.org, socialnibydleni.mpsv.cz, ceskeduchody.cz