Slavný herec natáčel téměř zadarmo. Z filmu se nakonec stala jedna z největších českých legend

Někdy stačí dva kamarádi z maloměsta, plná hlava naivních snů a pár set korun, aby vznikl film, který si zamilují tisíce z nás. Snímek, o kterém bude řeč, se na obrazovkách objevuje pořád dokola a spousta lidí ho odříká skoro z paměti, přestože jeho hlavní hvězda natáčela téměř zadarmo.

Filmová pokladnice téhle země přetéká skvosty, které nestály skoro nic, a přesto rozdaly více radosti než leckterý efekty nacpaný trhák ze současnosti. Patří k nim i vyprávění o dvojici spolužáků, kteří vyrazí z ospalého městečka na studia do velké Prahy, a divák s nimi prožívá trapasy i platonické lásky. 

Dvojice, která k sobě zkrátka patří

Řeč je o Básnících, konkrétně o druhém filmu s názvem Jak básníci přicházejí o iluze z roku 1984. Režisér Dušan Klein a scenárista Ladislav Pecháček tehdy poslali svého hrdinu Štěpána Šafránka studovat medicínu na Karlovu univerzitu, zatímco jeho parťák Kendy zamířil dobývat FAMU. 

Z téhle dvojice, kterou ztvárňují Pavel Kříž a David Matásek, se stal jeden z nejsympatičtějších tandemů, jaké kdy naše kinematografie stvořila. S nimi je tu také maminka Šafránková v podání Míly Myslíkové, přísný profesor Ječmen alias Josef Somr i spousta dalších herců s velkým H.

Ohlasy diváků byly skvělé, a tak se není ani čemu divit, že se z jednoho nápadu nakonec vyklubala šestice filmů natáčená od roku 1982 až do roku 2016.

Za takovou klasiku musely padat velké odměny, viďte?

Dnes si mnoho lidí spojuje hereckou profesi s luxusem a vysokými výdělky. V době socialismu ale byla situace úplně jiná. Výše platu nezávisela na tom, jak byl herec oblíbený nebo kolik měl práce, ale určovaly ji státní platové tabulky.

Sazby se řídily úředním tarifem, takže i přední hvězda si kolikrát přišla na směšně nízkou částku. Napadlo by vás, kolik takový mladík, kterého po premiéře zdravil snad každý druhý člověk na ulici, dostal za jeden jediný natáčecí den?

Pavel Kříž si za natáčecí den v roli Štěpána vydělal zhruba dvě stě čtyřicet korun, což dnešní optikou působí doslova jako almužna. Natáčecích dnů ale byla celá řada a když se ty stokoruny poskládaly na hromadu, výsledek klidně překonal to, co běžný člověk vydělal za celý měsíc v jiném zaměstnání. 

Pro srovnání s dneškem, špičkoví domácí herci typu Karla Rodena nebo Ivana Trojana se u velkých projektů dostanou i na dvacet až pětadvacet tisíc korun za jediný den.

Zajímavosti spojené s natáčením

Mladý Karel Roden, pozdější hollywoodský herec, si tu střihl spolužáka Honzu s fotografickou pamětí. Ten v jedné scéně bez nadechnutí odrecituje absurdně dlouhý název, což je podle mě ještě zajímavější než odměna Pavla Kříže.

Parádní je ve filmu i diskžokej Béda, kterého ztělesnil Oskar Gottlieb, vůbec první československý diskžokej, který dokonce sám nazpíval znělku „Žhavil Béda, žhavil drát“. A když jsme u zákulisních informací, ve slavné pitevní scéně Kříž ve skutečnosti nic nepřeřízl, kamera jen šikovně sklouzla přes preparát a potřebná iluze byla na světě. 

Dobová kritika v Rudém právu přitom snímek přijala dost kysele a přiložila poznámku, že jenom legrácky filmu nemohou stačit. Inu, očividně stačily.

Kam se poděl věčný snílek Štěpán

Pavel Kříž se dva roky před sametovou revolucí sebral a odešel do Kanady, kde získal občanství a nový domov. Doma mu ale útěk spočítali, za odchod ho odsoudili k pěti letům, takže se z milovaného filmového snílka rázem na papíře stal uprchlík. Po pádu režimu se karta obrátila a cesta zpátky se mu otevřela dokořán. 

Za oceánem z něj mimochodem nebyl jen herec, ale i vystudovaný psychoterapeut, zahrál si tam i Shakespeara a jeden americký kritik ho dokonce pasoval na českého Toma Hankse. 

Co ze zákulisí natáčení snímku Jak básníci přicházejí o iluze překvapilo vás?

Zdroje: cs.wikipedia.org, csfd.cz, kinobox.cz