Spolubydlící schoval uvařená játra na večeři do skříně mezi oblečení. Tvrdil, že je to v Česku úplně normální

„Jako kdyby tam byla mrtvola.“ Tak popsal uživatel českého Redditu zápach, který ho jednou zastavil před skříní spolubydlícího na koleji. Její majitel prý žádný problém neviděl a obvinil ho, že dělá drama. Trval na tom, že se to v Česku takhle prostě dělá.

Uživatel s přezdívkou Galelion založil před rokem ve skupině r/czech na Redditu vlákno s nevinnou otázkou, jestli má někdo vtipné historky o sousedech. Sám se neváhal podělit o svou. Sepsal do příspěvku vzpomínku na spolubydlícího z koleje, kterého vykreslil jako člověka úplně mimo realitu.

Ověřit, zda je taková historka opravdu pravdivá, se nedá, město ani škola v ní nezazní. Autor neprozrazuje ani to, odkud on a jeho soused pocházejí.

Básníci si na kolejích užili své

Život dvou cizích lidí na pár metrech čtverečních zná český divák hlavně díky režisérovi Dušanu Kleinovi, který později stál i u zrodu Ulice. Ve filmu Jak básníci přicházejí o iluze se Štěpán Šafránek musí bránit recesím spolubydlících a k tomu vyžít v Praze ze šesti set korun měsíčně. Snímek dnes najdete třeba na Oneplay.

Sérii odstartoval v roce 1982 film Jak svět přichází o básníky. Do kin na něj přišlo přes 800 tisíc diváků a stal se nejnavštěvovanější domácí premiérou roku. Vlastní pohodlí na koleji něco stojí. Co se člověk dočte na internetu, student v Olomouci zaplatí 60 korun měsíčně jen za to, že má na pokoji svou televizi.

Na brněnské koleji Tvrdého se za pronájem chladničky dává 120 korun měsíčně, což je pořád levnější, než vyhazovat oblek načichlý zkaženým jídlem. 

Sheldon Cooper měl na všechno smlouvu

V Teorii velkého třesku sepsal Sheldon Cooper dohodu o spolubydlení, kterou Leonard Hofstadter podepsal hned při nastěhování. Například domácí mazlíčci podle ní mají do domácnosti zákaz. A při nerozhodném výsledku sporu má poslední slovo vždycky Sheldon.

Spolubydlící měl strašně rád játra a vařil je snad pořád. Jednou si jich udělal moc, pánev se zbytkem pak položil do skříně mezi obleky a bundy, pod nimi měl prací prášek a na spodní polici staré brambory. Autor příspěvku mu řekl, že je to fakt šílený nápad, ale nepochodil.

Do lednice je dávat nechtěl, protože ho prý bolí zuby, když jí něco studeného. Do mikrovlnky se mu zase nechtělo chodit, stála ve společné kuchyňce. U zubařů je přitom citlivost při jídle jedna z nejčastějších stížností a na vině bývají obnažené krčky. Kde ta játra vařil, to autor nenapsal.

Puch se ozval až po čase

Na pánev samozřejmě zapomněl. Autor šel jednou kolem skříně a ucítil smrad, jako kdyby tam byla mrtvola. Za dveřmi našel zelená játra, černou plíseň a hnijící brambory. Majitel skříně mu vytkl, že dělá drama. A dotyčný vše uklidil až ve chvíli, kdy se pisatel z Redditu rozhodl s nálezem „chlubit“ i ostatním.

Máte někdo vtipné historky o sousedech?
byu/Galelion inczech

Uvařené jídlo by podle Světové zdravotnické organizace nemělo zůstat při pokojové teplotě déle než dvě hodiny. Játra ve skříni tenhle limit překročila mnohonásobně. Navíc se kazí velmi rychle, stejně jako ostatní vnitřnosti.

Druhá historka začala u kuřecích kostí

Stejně člověk v příspěvku přidal ještě jeden příběh s totožným sousedem. Ten měl jednou k večeři kuře. Kosti dal do sáčku, nechal ho vedle koše a na papír napsal „pro vás“. Autorovi pak vysvětlil, že vzkaz patří uklízečce, protože ta má určitě psa a kosti mu udělají radost.

Uklízečka jim každé ráno vynášela koš z pokoje, a tak se jí druhý den zeptal, jestli se jí kosti líbily. Odpověděla, že je vyhodila, protože nechápala, k čemu jsou. „To bylo pro vašeho psa,“ řekl jí. „Můj pes zemřel před rokem,“ odpověděla mu.

Bydleli jste někdy s někým, na koho dodnes nemůžete zapomenout? Podělte se o svou historku v komentářích.

Zdroje: en.wikipedia.org, reddit.com, filmovyprehled.cz, skm.upol.cz, bigbangtheory.fandom.com