Největší harpyje českého filmu dokázala srovnat do latě i samotného režiséra. Její jedovatý jazyk se stal pokladem české kinematografie

Jednadvacetiletá začátečnice měla před kamerou rozkazovat největším hereckým legendám své doby. Její postava pošle na mučidla i muže, který ji na konkurzu objevil. Z jedné pohádkové role se stala vzpomínka, ke které se celé rodiny vracejí o svátcích. Na place přitom strávila pouhých deset dnů.

Počátkem osmdesátých let se jednomu z nejúspěšnějších českých režisérů rozpadala rozdělaná práce pod rukama. Na kontě měl Limonádového Joea i Adélu, která ještě nevečeřela, jenže tentokrát mu zkušenost nepomáhala. Autor literární předlohy zemřel v roce 1980 a scenárista, který ji měl převést na plátno, ho následoval o necelé dva roky později. Režisér mohl všechno schovat do šuplíku. Ale místo toho raději oslovil kolegu, se kterým v sedmdesátých letech natočil tři komedie.

Nový spolupracovník se do úkolu zrovna nehrnul. „Dolehl na mě tísnivý pocit, jestli jsem dobrý náhradník,“ přiznal později. Na celovečerní film byla předloha krátká, nové scény proto museli vymyslet sami. A autor povídky už jim poradit nemohl.

Hledala se dívka s očima daleko od sebe

Režisér měl o hlavní ženské postavě jasno. Chtěl mladou herečku orientálního vzhledu, která má oči hodně daleko od sebe. Takovou dívku ale dlouho nenacházel. Konkurz se proto protahoval a protahoval a filmaři si stejně nemohli vybrat.

Nakonec přišla jednadvacetiletá rodačka z Teplic. Jako první si jí všiml scenárista a režisérovi hned zavolal, že už hledat nemusí. Uchazečka si musela vyzkoušet i cvičnou masku. Tvůrci ji v ní vyfotili ze všech stran, aby viděli, jak moc jí změní obličej.

Deset natáčecích dnů mezi legendami

Na place herečka strávila pouhých deset natáčecích dnů. Až s odstupem let prý docenila, s jakými legendami se tehdy potkala. V té době byla hlavně ráda, že může být u natáčení. Ve filmu je to ale paradoxně ona, kdo rozkazuje. Se svým otcem králem obere důvěřivé hosty o všechno cenné a ministrovi pohrozí mučením.

Tou ženou byla Vida Skalská, dnes Neuwirthová. Její princezna Bosana z pohádky Tři veteráni (1983) patří k nejslavnějším záporným postavám, jaké si česká kinematografie vychovala. Film režíroval Oldřich Lipský a osiřelý scénář po Janu Werichovi a Jiřím Brdečkovi zachránil Zdeněk Svěrák. V hlavních rolích stáli Rudolf Hrušínský, Petr Čepek a Josef Somr, krále Pikolu hrál Július Satinský.

Největší harpyje českého filmu zvládla svou zlobu vtěsnat do pár vět. Když se hosté zajímají, proč je království tak chudé, odsekne: „Máme líné obyvatelstvo.“ Jedovatý jazyk Vidy Skalské se stal pokladem české kinematografie i proto, že jeho nejtvrdší zásahy schytal sám autor scénáře.

Ministra informací totiž hrál Svěrák, tedy muž, který ji objevil na konkurzu, a jeho postava si od ní vyslechne: „Ty lumpe ministerská, hnusná!“ Později princezna poručí stráži: „Okamžitě ho natáhněte na skřipec!“

Režiséra srovnal do latě gumový frňák

Vhodné je říct, že žádná dochovaná vzpomínka netvrdí, že by se Oldřich Lipský princezny bál. Sama herečka se svěřila, že ji slavní kolegové „na rukou nosili“. S Júliusem Satinským se prý ani chvíli nenudila. „Do latě“ srovnala režiséra jinak. Každé ráno jí maskér Jiří Budín přes hodinu lepil na obličej umělý nos, takže přicházela dřív než všichni ostatní. Frňák měřil dva a půl metru a na place se o něj starali dva asistenti s pruty a vlascem. A troufám si tvrdit, že kdyby něco nevyšlo podle plánu, srovná princezna Bosana do latě nejen režiséra, ale i všechny kolem.

„Kam jsem se hnula, všude museli se mnou,“ vzpomínala.

Režisér tak musel u každé scény s Bosanou řešit, kudy nos povede a kam schovat asistenty, aby nebyli v záběru. Veteráni princezně podstrčí kouzelná jablka ze stromu frňákovníku a nos jí začne růst. Protáhne se oknem ven a krajinou doroste až do Německa.

U dvora se pak ozve poplašná zpráva: „Volá Německo. Jestli k nim nepřestaneme strkat rypák, vyhlásí nám válku!“ Když chce král zavřít okno, aby dcera nenastydla, zděšeně ho zastaví: „Ne, vždyť tam mám nos!“ Takže s nosem si herečka užila dost „srandy“ v záběrech i mimo ně.

Viděli jste pohádku Tři veteráni?

Zdroje: cnn.iprima.cz, blesk.cz 1, blesk.cz 2, kinotip2.cz, zeny.iprima.cz, csfd.cz