Denně tudy projde 100 tisíc lidí. Ve stanici metra v Praze se přitom natáčel film, který získal Oscara

Stanicí na lince B denně projde kolem sta tisíc lidí. Jméno, pod kterým ji v listopadu 1985 otevřeli, jí vydrželo necelých pět let. Co je ale ještě zajímavější, v roce 1995 ji scenárista využil při natáčení slavného snímku.

Potřebné záběry se natáčely v noci, kdy bylo metro pro cestující zavřené a nezdržovala se tak nijak doprava. O dva roky později si film odvezl Oscara. Aby těch zajímavostí nebylo málo, na stěně u vstupu dodnes visí cedulka s čárou, kam v srpnu 2002 vystoupala voda. Zkuste ji příště najít.

Na cedulích kdysi stávalo označení Moskevská

„Křižovatka Anděl se bude jmenovat Moskevská a bude nehezká,“ napsal tehdy spisovatel Jáchym Topol. Projekt nakonec připravily Eva Břusková a Marie Davidová se sovětským architektem Levem Nikolajevičem Popovem. Na stavbě se podíleli sovětští inženýři a Čechoslováci jim na oplátku pomohli s moskevskou stanicí Pražskaja.

Jméno si ale stanice dlouho neužila. V únoru 1990 dostala zpátky staré jméno křižovatky. Nyní ji Pražané znají jako obyčejnou stanici metra. Ve skutečnosti se objevila v českém filmu, který získal Oscara.

Reliéfy u kolejí připomínají Remkův let

Dole u kolejí visí bronzové reliéfy. Na jednom je silueta Alexandra Puškina, na dalším ruská slova mir a maj, tedy mír a máj. Dva kosmonauti natažení k planetě odkazují na Vladimíra Remka, prvního Čechoslováka ve vesmíru. Historik Tomáš Nigrin z Univerzity Karlovy celou stanici pro Radio Prague International přirovnal k pravoslavnému chrámu.

Zdeněk Hřib navrhoval bronzovou plastiku s nápisem spojujícím Moskvu a Prahu změnit. Sochař Karous by naopak v jejím odstranění viděl projev nejistoty společnosti. Radní nakonec zvolili tabulku a výtvarnou soutěž.

„Připadá mi lepší dílo aktualizovat, a nikoliv ho jen odstranit,“ vysvětlil náměstek Jiří Pospíšil.

Něco ze stanice ale přece jen zmizelo. Kdysi nahoře u eskalátorů visela mozaika s panoramatem Moskvy. A místo té je tam dnes informační centrum. Pokud se ale vrátíme zpátky v čase, ještě v roce 1995 tam byla a všiml si jí Zdeněk Svěrák. Právě kvůli ní se scéna, v níž se malý Kolja ztratí v metru, natáčela tady.

Kolja v březnu 1997 vyhrál Oscara za nejlepší cizojazyčný film a dodnes je posledním českým snímkem, který tuhle sošku získal. Děj filmu se odehrává koncem osmdesátých let, kdy stanice ještě nesla jméno Moskevská.

Malého Kolju přimáčkly dveře soupravy

Představitel Kolji Andrej Chalimon, kterého Svěrákovi našli v Moskvě přes agenturu Nikity Michalkova, si odtud odnesl bolestivou vzpomínku. „Dodnes si pamatuji, jak mě dveře dost silně přimáčkly, hodně to bolelo!“ svěřil se Blesku. Bylo mu tehdy pět let a první tři dny natáčení prý jen koukal do kamery a smál se.

Rodina se později vrátila do Moskvy a herectví Andrej nechal plavat.

Do mikrofonu promluvil scenárista osobně

Ve filmu se Louka, kterého hraje sám Zdeněk Svěrák, v soupravě zapovídá se známou a vystoupí bez chlapce. Staničářka pak rozhlasem oznámí, že se na trase B ztratil kluk, který neumí česky. Mikrofon si nakonec vezme Louka a z reproduktorů zazní jeho kostrbatá směs češtiny s ruštinou, kterou uzavře větou: „Konec hlášení v ruském jazyce“.

V německém dabingu mluví Louka perfektní ruštinou. Vtip postavený na jeho lámané ruštině se tím tak v Německu ztratil.

Distributoři radili ruské jméno vynechat

Svěrákovi pro Forbes zavzpomínali, že je okolí od ruského jména v názvu zrazovalo a ve hře byly i varianty Trabant story nebo Radost pro celý hřbitov. Film nakonec v českých kinech vidělo přes milion lidí a odnesl si šest Českých lvů i Zlatý glóbus.

Všimli jste si někdy na Andělu Puškina nebo kosmonautů? Pochlubte se v komentářích.

Zdroje: metro.cz, cs.wikipedia.org, blesk.cz, ct24.ceskatelevize.cz, lifee.cz