Brýlatý prcek z Vyšehradu je fuč. Laviho synovi je dnes 15 a přiznává: „Fotbal mě vůbec nezajímá.“

Byl to drobek s brýlemi na nose, který v jednom z nejúspěšnějších českých filmů poslední dekády s přehledem přehrál dospělé kolegy. Diváci si ho zamilovali jako přemoudřelého synka fotbalového nezvedence. 

Jenže od té chvíle uběhla pěkná řádka měsíců a z rozkošného školáka se stala úplně jiná figurka. Nedávné fotky, které kolují po internetu, rozhodně stojí za omrknutí. A jeho vyznání o fotbalu vás nejspíše pobaví ještě více než scény, kterými proslul.

Chlapec, který se na plátně rozhodně neztratil

Vraťme se na začátek, do roku 2022. Tehdy dorazila do kin bláznivá komedie Vyšehrad: Fylm, která se řešila, kde se dalo. Stala se nejúspěšnějším domácím snímkem toho roku a do sálů nahnala téměř sedm set tisíc platících diváků. V centru dění pobíhal Jakub Štáfek coby fotbalový flákač Lavi, s tetováními po celém těle a s naprostou absencí kázně. 

A přesně tomuhle živlu scenáristé nadělili syna, který byl jeho dokonalým protipólem. Malý Richard totiž nebyl žádný uličník. Byl to bystrý, sečtělý brýlatý drobek, který mluvil spíš jako nějaký profesor a otcovské eskapády komentoval s ledovým klidem. 

Kdo film viděl, ten mi zřejmě dá za pravdu, že klučina hrál tak skvěle, až leckterého dospělého herce strčil do kapsy. A trochu úsměvné je, že fotbal, kolem kterého se točil celý příběh, nechával filmového synka naprosto chladným.

Roztomilý kukuč zůstal

Kdo si onoho osmiletého klučíka s roztomilým výrazem uložil do paměti, ten teď možná nevěřícně mrká, protože když se podíváte na aktuální snímky, rozdíl je znát. Z brýlatého prcka je rázem vytáhlý mladík, kterému se mění hlas a brýle už mu na nose nesedí. Ono ty brýle byly ostatně odjakživa jen rekvizita, ve skutečnosti je totiž nikdy nepotřeboval. 

„Brýle mám jen ve Vyšehradu a byla v nich obyčejná skla bez dioptrií. Dali mi je, aby moje postava působila inteligentně.“ – prozradil v rozhovoru pro iDNES.cz

Jakub Jenčík, pražský rodák, se narodil v červenci 2011. Letos v létě tak sfoukl teprve patnáctou svíčku a přesto má za sebou už několik filmových rolí. Letos v listopadu má mít premiéru dobrodružná komedie Máma a Táta jsou Boží, v níž hraje také.

Když se však na chvíli odpoutáme od rolí, překvapil diváky nejen tím, kolik už toho stihl, ale i větou „Fotbal mě vůbec nezajímá.“ Tudíž chlapec, jenž se proslavil jako potomek fotbalové modly v tom nejfotbalovějším českém filmu široko daleko, dává od kopané ruce pryč.

Zatímco jeho filmový táta mičudou žije, samotného Jakuba hra jedenácti mužů na hřišti vůbec nebere. Mnohem raději si prý skočí do bazénu, vyrazí na lyže nebo na skály. K tomu si zaskáče na trampolíně nebo nažhaví počítačové hry. 

Od prvních kamerových zkoušek k ostřílenému mazákovi

Jak se vlastně tento chlapec z pražské rodiny ocitl před filmovou kamerou? Za vším stáli rodiče, kteří ho přihlásili do konkurzu. Nahrála tomu nicméně i shoda okolností, protože jeho otec vede Štáfkovi účetnictví i právní věci. O žádné tahání za nitky ale nešlo, před štábem ze sebe malý uchazeč dostal to nejlepší a roli si vybojoval vlastním výkonem. 

Natáčení ho za srdce chytilo natolik, že se rozhodl u filmu zůstat. Od té doby mu scénáře začaly přistávat na stole v jednom kuse. Objevil se ve snímcích Běžná selhání i Buď chlap, zahrál si v Ordinaci v růžové zahradě, v Anatomii života a ve Specialistech a nechyběl ani v seriálu Zlatá labuť. 

V minisérii Studna se navíc zhostil chlapce, který kulhá kvůli obrně, což je od komediální role ve Vyšehradu dost daleko. Příští rok ho pak čeká role v novém seriálu České televize s názvem Kamarád.

Lavi balí kopačky a Richard bude u toho

Vyšehradský vláček přitom uhání dál a nehodlá brzdit. Po loňské dvojce se právě dotáčí závěrečný Vyšehrad TŘY, kterým tvůrci celou trilogii uzavírají a s Lavim se natrvalo loučí. Richard u toho pochopitelně nesmí chybět a Jakub Štáfek na svého filmového potomka pěje jednu ódu za druhou. Prý ze sebe za ty roky udělal takového profíka, že brzy strčí do kapsy úplně všechny kolem.

A co vy, jaký máte vztah k fotbalu?

Zdroje: super.cz, idnes.cz, csfd.cz