Pustil jsem si v televizi trhák podzimu 2025, o kterém všichni básní. Po 5 minutách jsem málem utekl z obýváku

Když jsem si konečně vybral film, na který budu koukat, málem jsem nezvládl ani začátek. Vydržím opravdu hodně, ale jsem zvědavý, kdo z vás tohle dokouká do konce.

Venku bylo přesně to počasí, kdy si člověk rád uvaří čaj, schoulí se pod deku a pustí si něco, co ho vytrhne z reality. Televize nabízela tolik možností, že jsem nakonec podlehl doporučení od známého na podzimní trhák. Film, který měl zaručit večer plný napětí a strachu. Říkal jsem si, že právě tohle je ideální program do sychravého večera.

Město, které hledá své děti

Začátek byl nezvykle tichý a táhlý. Kamera klouzala po ospalém městečku, postavy se pohybovaly, jako by se bály něco pokazit. A hudba jen jemně bručela v pozadí. Vypadalo to spíš jako úvod do melancholického dramatu o ztracených snech než jako horor. Učitelka, která hledí z okna třídy, neříká téměř nic a vy cítíte, že v tom tichu se skrývá něco znepokojivého.

Když jsem chtěl přepnout, přišel záběr na prázdnou školní třídu a budík, který ukazoval 2:17 hodin ráno. V ten moment se děj ale rozjel způsobem, který mě doslova přimrazil k sedačce – a tak se bohužel můj útěk nekonal.

Beze stopy zmizelo sedmnáct dětí ze stejné školní třídy. Nikdo netuší proč nebo jak. Zpočátku se zdá, že půjde o další variaci na klasický mysteriózní příběh, ale film postupně odhaluje mnohem temnější vrstvy. Každý obyvatel městečka má něco, co tají. A postupné odhalování jejich příběhů vytváří mozaiku, která je děsivá právě tím, jak je lidská. Režisér Zach Cregger se nebojí měnit perspektivu, střídá postavy, žánry i nálady a výsledkem je napětí, které nikdy nepoleví.

Film, který se s divákem mazlit nehodlá

O nic horší nejsou ani herecké výkony. Josh Brolin v roli otce jednoho z pohřešovaných dětí je typickým drsňákem, který se nebojí udělat cokoliv, aby zjistil, co se stalo s jeho synem. Julia Garner jako učitelka Justine předvádí výkon, který vás donutí věřit, že hrůza se může skrývat i za nejklidnější tváří. Kamera se nebojí detailů, emoce dokáže popsat, jako byste četli knihu.

Přestože první půlhodina působí trochu rozvlekle, brzy je jasné, že jde o promyšlenou taktiku. Cregger staví napětí pomalu, vrství motivy a nechává vás tápat. Když se konečně začnou jednotlivé příběhy spojovat, všechno dává smysl. Jenže místo úlevy přichází nový druh strachu. Ten, který nevyvolává krev ani lekačky, ale pocit, že něco podobného by se klidně mohlo stát i u vás za rohem.

Recenze, které následovaly po premiéře, film označují za mimořádný. Na Kinoboxu hodnotí jeden z diváků film takto: „Jeden z nejvýraznějších filmařských objevů dekády podruhé zkouší stejné triky a stejně jako u Barbara má diváka v hrsti,“ a byl označen za moderní poctu dílům Stephena Kinga i Davida Lynche.

Hra se žánry a emocemi

Jak už napovídá děj filmu, kdy ve 2 hodiny ráno zmizí celá třída dětí až na jednoho kluka, název tohoto epického díla je snadný: Hodina zmizení. Tento snímek není typickým hororem, který se snaží vyděsit za každou cenu. Mnohem víc než na šok sází na nejistotu, vnitřní tlak a na tísnivou atmosféru. Režisér kombinuje černý humor s dramatem. A i když to zní absurdně, funguje to skvěle.

Film dokáže být strašidelný i v momentech, kdy se smějete, takže co chvíli ani nevíte, jaký žánr vlastně sledujte. Občas připomíná moderní pohádku s hořkým koncem, jindy temnou detektivku o vině a trestu.

Když skončí světlo v obýváku

Příběh o zmizení dětí není jen o hrůze, ale i o ztrátě, o vině a o tom, jak snadno se může rozpadnout svět, který považujeme za bezpečný. Hodina zmizení má všechny atributy velkého filmu – skvělou kameru, výborné herecké výkony, chytrý scénář a odvahu být jiná.

Ať už si ji pustíte na HBO Max nebo kdekoliv jinde, raději to nedělejte sami. V okamžiku, kdy hodiny ukážou dvě sedmnáct, budete mít pocit, že jste součástí města, kde děti mizí beze stopy.

zdroje: Metro.cz, kinobox.cz, csfd.cz