„Hrozně rád se dívám na filmy, které notoricky znám, protože vidět to s novými diváky je velký zážitek. A vždycky překvapí jejich reakce,“ říká ředitel Národního filmového archivu Michal Bregant. Posluchačům Českého rozhlasu „Dvojka“ nedávno prozradil, jak vlastně takový archiv funguje.
Oproti zažitým představám, že to je místo, kde jsou na policích uložené krabice se starými filmy, o něž se starají unavení zaměstnanci, jde o místo velmi dynamické. Nachází se tam i velké množství filmových scénářů, fotografií, plakátů, darů od filmových fanoušků a je tam umístěna největší filmová knihovna u nás: „My jsme veřejná instituce, my musíme komunikovat s různými skupinami. Chceme, aby lidé o nás věděli,“ vysvětloval v pořadu „Blízká setkání“ moderátorce Adéle Gondíkové.
Nezkreslený obraz o minulosti
Podle něj už všichni filmoví producenti u nás vědí, že je pro ně výhodné, aby svůj film svěřili archivu do dlouhodobé péče, protože mají garanci, že bude dlouhodobě „žít“. Zdůraznil přitom, že všechny filmy mají tuto péči stejnou a nezáleží na tom kdo a kdy je natočil: „My musíme garantovat pokud možno nezkreslený obraz o minulosti.“ Mimochodem, každý snímek je uchován na třech různých nosičích ve třech různých lokalitách.
Prozradil také, že v Národním filmovém archivu vybudovali obrovskou sbírku rodinných filmů, protože se velmi často stává, že se na nich objevují unikátní záběry. Díky tomu například před osmi lety získali neznámé amatérské záznamy z pražského povstání v květnu 1945, z lokality, z níž žádné jiné neexistují. Cenná je pro ně i „všednodennost“, protože to je věc, která se málokdy filmuje. Většina lidí má totiž tendence zachycovat to, co je mimořádné nebo sváteční.
Distribuční jednička
Ačkoliv bylo v poslední době digitálně zrestaurováno několik slavných českých filmů, překvapivě je dlouhodobě nejpopulárnější kultovní komedie Tomáše Vorla „Kouř“ z roku 1990. Michal Bregant je přesvědčen, že jakmile se letos otevřou letní kina, „zase to bude distribuční jednička“. Mladí lidé prý žasnou nad tím, jak žili jejich rodiče a ti nostalgicky vzpomínají na své mládí.
Za obrovský úspěch filmového archivu lze považovat skutečnost, že digitálně zrestaurované české filmy (například „Extase“, „Lásky jedné plavovlásky“, „Démanty noci“, „Sedmikrásky“, „Skřivánci na niti“, „Ucho“) byly uvedeny na mezinárodních festivalech v Benátkách a Cannes. V českých kinech se letos budou znovu promítat „Slavnosti sněženek“ v režii Jiřího Menzela.
Zdroj: Český rozhlas
