Máte ji v knihovně? Za jeden výtisk „skromné“ knížky teď sběratelé platí přes 30 tisíc korun

Každý, kdo někdy vyklízel byt, bude souhlasit, že na rčení „lepší vyhořet“ něco bude. Zvlášť když jde o bydlení plném památečných věcí. Nemusí přitom jít jen o bezcenné dekorace, v hloubi polic se mohou skrývat skutečné poklady.

Na první pohled bychom to do nich ale ani nemuseli říct. Knihovna naplněná od podlahy po strop ve dvou řadách je sama o sobě děsivá, zvlášť když není vaše a vy víte, že si na jejich odnosu strháte záda. Tušíte, že pořízení takových knížek muselo stát hromadu peněz, možná by bylo fajn zpeněžit je, jenže kam s nimi, když jich je tolik? Mnohé tak končí u kontejneru, v lepším případě v knihobudce, kde někomu ještě mohou posloužit.

Tomu vyklízení se v každém případě vyplatí věnovat svědomitě, protože občas i za jeden výtisk „skromné“ knížky sběratelé platí přes 30 tisíc korun.

V knihobudkách končí unikátní výtisky

Často nejde o žádné moderní romány, ale o knihy staré desítky let, s obalem, který v moderní době nemusí zaujmout. A protože knihu skutečně soudíme podle obalu, necháváme takové knihy ležet i v knihobudkách nebo na bleších trzích. Podobné články připomínají, že i zdánlivé zbytečnosti mohou mít velkou hodnotu. Takovou, že jedna jediná kniha vám může zaplatit pěknou dovolenou.

Není to tak dávno, co jsem se sama účastnila podobného vyklízení bytu po prarodičích. Měli obsáhlou knihovnu, domů jsem si ale odnesla jen to, co jsem znala nebo mi bylo doporučeno jako „mohlo by tě zajímat“. Většinu odpoledne jsem proto strávila pendlováním s těžkou taškou přes rameno mezi bytem a nedalekou knihobudkou. Ač jsme v rodině vášniví čtenáři, pořád to pro nás byly jen staré knihy, ale zase ne tak staré, abychom je podezřívali z nějaké výjimečnosti.

Stará neznamená cenná 

Jenže ani kožená vazba a rok vydání v 19. století nemusí být zárukou toho, že vám za ni sběratelé utrhnou ruce. A naopak, uspět na aukcích můžete i s knihou vydanou v době budovatelské éry naší historie. Stáří knihy totiž není jediným rozhodujícím faktorem. Důležité jsou i jiné ukazatele, velikost nákladu a celkový stav knihy je jen začátek. Rozhodovat také může případný autogram autora, věnování známé osobnosti anebo třeba spolupráce slavného výtvarníka. Dva výtisky stejného titulu z různých vydání tak mohou mít naprosto rozdílnou hodnotu.

K prověření neobvyklého vydání nemusíte být odborníci. Základní údaje potřebné k její identifikaci najdete v tiráži. Bývá tam uveden rok vydání, nakladatelství, pořadí vydání a někdy i počet vytištěných kusů. Jde-li o bibliofilské vydání vytvořené v omezeném nákladu, může být každý exemplář ručně očíslován.

Téměř padesát tisíc za jednu publikaci

Mimořádný zájem mezi sběrateli vyvolala před časem kniha českého autora, která vyšla v roce 1956. Svým provedením i rozsahem působí velice skromně. Obsahuje pouze dva kratší texty a rozhodně nevypadá jako kniha, za kterou by někdo zaplatil desítky tisíc korun.

Jenže kniha vyšla v nákladu jen 250 kusů, obálku navrhl významný český výtvarník a především šlo o rané dílo autora, který se mezi nejvýznamnější české spisovatele zařadil až později. Podle jedné z jeho knih byl dokonce natočen film Ostře sledované vlaky, který v roce 1968 získal Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Byl nominován i na Zlatý globus, ten ale nezískal. V době vydání této konkrétní knihy však autor ještě nebyl známý široké čtenářské veřejnosti. A to už podstatně mění situaci.

Třetí povídku zastavila cenzura

Tohle konkrétní vydání knihy Hovory lidí od Bohumila Hrabala vydražil kupec na portálu Aukro v roce 2023 za úctyhodných 48 600 korun. Do aukce se přitom zapojilo hned devět zájemců. Knížka vznikla díky básníkovi a výtvarníkovi Jiřímu Kolářovi, který se zasloužil o její vydání. Obálku navrhl bez nároku na odměnu Kamil Lhoták. Publikace následně vyšla jako příloha Zpráv Spolku českých bibliofilů.

Hrabal pro ni původně připravil tři povídky. Do knížky se ale dostaly jen dvě z nich s názvy Setkání a Večerní Praha. Třetí text nazvaný Jarmilka, majitelka hutí tehdejší cenzura nepovolila zveřejnit. Už samotný proces vzniku knihy je tak připomínkou doby, kdy autor zkrátka nemohl svobodně vydávat všechno, co napsal.

Pozdější vydání takovou hodnotu nemají

Hovory lidí vyšly v pozdějších letech ještě několikrát, jejich obsah a provedení se ale od vzácného vydání z roku 1956 liší. Proto také nemají takovou hodnotu. A to ani v případě bibliofilského vydání z roku 1989 podepsaného Hrabalem i Lhotákem zároveň, které se v květnu roku 2026 prodalo za 1 500 korun. Jiný exemplář tohoto sběratelského výtisku, ovšem neúplný a bez podpisů, se dokonce vydražil za pouhých 79 korun.

Jestli vás v nejbližší době čeká třídění knihovny, nekoukejte jenom na obálku, ale mrkněte i dovnitř. Je nám jasné, že při velkém objemu knih se do toho člověku nechce, zvlášť když musí roztřídit také hromadu dalších věcí. Možná ale mezi všemi nenápadnými knížkami najdete nějaké vzácné vydání. Neinformovaný člověk by jej odnesl do sběru, vy už ale víte, že knihu opravdu nelze posuzovat podle obalu.

Tak co, vrhnete se do hledání?

Zdroje: Aukro, Livebid, Seznam Médium, Muzeum literatury