Před kamerou zářila v luxusu, doma topila v kamnech. Takto skutečně žila slavná česká herečka

Začínala jako dívenka v romantických až komediálních rolích. A když kohosi napadlo spojit ji do filmové dvojice s Jaromírem Hanzlíkem, vznikl jeden z nejoblíbenějších párů československé kinematografie. Bylo z toho buď dojetí nebo publikum řvalo smíchy.

Ti dva k sobě tak pasovali, jako by se spolu před kamerou narodili. A publikum mělo pocit, že se dívá na skutečný život. Nemá cenu dále tajit, že dnes jde o herečku Danielu Kolářovou.

Něžná i rozpustilá

Jen si třeba vzpomeňte na seriál Taková normální rodinka. Už tam bylo patrné, že má mimořádný komediální talent. Její až civilní humor dokonale fungoval jako jemná protiváha k těm všem bláznivým postavám. A Noc na Karlštejně? Tam byla tak okouzlující, že i samotný Karel IV. by jí nejspíš povolil vstup do hradu bez převleku. Mám pocit, že právě tehdy si ji národ zamiloval.

Její přirozenost byla v hereckém projevu odzbrojující. Nepotřebovala velká gesta ani přehnané emoce. Stačil jediný pohled, pár klidných slov a divák jí věřil. Když se řekne jméno této herečky, každému se vybaví trochu jiný film, jiný seriál. Pro mě ale bude navždy tou dívkou, která uměla být současně něžná, chytrá i rozpustilá.

Z dívky se stala noblesní dáma

Jenže čas běžel dál a s ním dozrávala i Daniela Kolářová. Z mladé romantické hrdinky se postupně stávala herečka, která dokázala s obrovskou lehkostí ztvárnit elegantní ženy, lékařky, dámy z vyšší společnosti. Role noblesních dam, obklopených luxusem, jí seděly jako ulité. Z dívenky, která působila jako svěží vánek, se stala žena, která dokázala zahrát noblesu tak přesvědčivě, že vypadala jako aristokratka z Paříže. Jako by mezi křišťálovými lustry vyrostla.

Třeba ve Zlaté labuti. Elegantní a kultivovaná. V podobných rolích působila jako dáma, která se narodila do prostředí luxusních interiérů, hedvábí a drahých šperků. Jenže právě tady končí filmová iluze, protože skutečnost byla jiná.

Dětství, které ji naučilo tichu

Její matka byla čtyřikrát vdaná a malá Daniela se tak učila žít v prostředí, kde se měnili muži u stolu rychleji než roční období. Jiné děti sbíraly známky, ona sbírala zkušenosti s nevlastními otci. Člověk si snadno představí, jak se malé dítě musí učit respektovat stále nové tváře. A tak si vytvořila svůj vlastní svět. Tichý, bezpečný, uzavřený. Svět, kam nepouštěla každého. Vlastní ostrůvek ticha, intimity a samoty.

Čím víc jsem o Daniele Kolářové četla, tím víc jsem měla pocit, že její skutečný život byl pravým opakem postav, které hrála. Možná právě proto se později stala herečkou, která dokázala být na plátně otevřená, ale své nitro na odiv nevystavovala a soukromí si střežila. Sama později přiznala, že právě dětství ji naučilo spoléhat se sama na sebe a chránit si vlastní soukromí.

Setkání, co by se vyjímalo ve filmu

Její životní příběh má i jednu scénu, která by se dala natočit jako dokonalý filmový moment. Sedí s babičkou na verandě, jede vlak, někdo mává z okna. Po chvíli před ní stojí muž, kterého nikdy neviděla. „Já jsem tvůj tatínek,“ řekl. Takové okamžiky člověka buď zlomí, nebo posílí. Kolářová o tom mluví tiše, bez senzace, ale je jasné, že právě tahle zkušenost ji naučila dívat se na svět jinak.

Muž, jenž jí byl souzený

Osudovým mužem Daniely Kolářové se stal herec, režisér a dramaturg Jiří Ornest. Jejich manželství patřilo k těm nejstabilnějším do té doby, než se ukázalo, že ji manžel podvádí. Rozvedli se, ale po čase se vzali podruhé. A zůstali spolu až do Ornestovy smrti. Jejich vztah nebyl jednoduchý, ale byl skutečný. A když Jiří Ornest onemocněl, Daniela Kolářová se o něj starala až do konce. Kvůli péči o něj dokonce opustila divadlo.

Když zhasly reflektory

Přestože jsme ji na obrazovce či v divadle vídali v luxusních vilách a elegantních salonech, ona sama byla nejšťastnější někde úplně jinde. Na venkově a v přírodě. Při rekonstrukci chalupy, na zahradě mezi stromy a květinami. Tyto práce pro ni byly skutečným životem. Láska k venkovu se v ní probudila při natáčení filmu Na samotě u lesa. Tehdy zatoužila mít venkovský domek, aby tam mohla utéct před ruchem velkoměsta.

S manželem si pořídili letní dům na Dobříšsku, který několik let vlastníma rukama proměňovali z ruiny v místo, kam se člověk neskutečně těší. Sousedé zpočátku jen nevěřícně sledovali, jak známá herečka místo společenských večírků okopává záhony a běhá s kolečkem po zahradě. Jenže právě tam byla sama sebou. Na chalupě našla mnohem víc než místo k odpočinku. Našla tam klid, rytmus přírody a obyčejnou práci, která člověka dokáže povznášet.

I dnes se vrací do náruče přírody

I když dnes bydlí Daniela Kolářová na pražském Žižkově, nejvíc času tráví na chalupě. V době, kdy se úspěch často měří počtem nemovitostí v tuzemsku i zahraničí, Daniela našla radost v obyčejném rytmu přírody. Dokázala žít v luxusu filmových rolí, ale když se vypnuly kamery, navlékla si na chalupě tepláky, nanosila dříví a zatopila v kamnech. A ti sousedé, kteří byli zpočátku šokovaní, si zvykli. Protože pochopili…

Už jste poslouchali její pětidílný audio Portrét, který loni vydala Audiotéka? V něm se vrací ke svým kořenům, dětským traumatům i temnějším stránkám života.

Zdroje: MediumSeznam, ProSvět, Expres