Nehoní se vám hlavou denně tato myšlenka? Podle odborníků je to průšvih, který poznáte až za 30 let

Psychologové bijí na poplach! Jedna zdánlivě nevinná věta, opakovaná den co den, může mít za pár dekád fatální dopad. A my to poznáme mnohdy až tak pozdě, že nám zbydou jen oči pro pláč.

Nenápadná věta, která se nám v hlavě ozve třeba při pomyšlení na preventivní prohlídku u lékaře, rozhovor s partnerem, který odkládáme, nebo snahu změnit práci, která nás už léta unavuje. Z počátku sice nezní vůbec nebezpečně. Vlastně zní docela rozumně, vždyť máme tolik jiných starostí!

Když se drobnosti kupí

Prokrastinace, tedy chronické odkládání důležitých činností, není žádný nový objev. Všichni ji známe. Vždyť kdo z nás nepoužil větu jako „dnes na to nemám náladu“ nebo „to počká do zítra“. Problém ale nastává, když se tento způsob uvažování stane nejen zvykem, ale hlavně, když ho z maličkostí začneme aplikovat i na důležité věci, které mohou ovlivnit naši budoucnost.  

Psychologové upozorňují, že dlouhodobá prokrastinace není jen otázkou pohodlnosti. Jde často o hlubší problém: strach z neúspěchu, nízké sebevědomí, úzkost, nebo přesvědčení, že na ty velké změny prostě už nemáme. A tak odkládáme. Nejen pracovní projekty, ale i své sny, zdraví, duševní pohodu. Jenže to, co se dnes jeví jako „ještě mám čas“, se za pár let může proměnit v „teď už je moc pozdě“.

Přijdeme na to po desítkách let

Z terapeutických ordinacích se často ozývá podobný vzorec. Lidé kolem šedesátky začínají rekapitulovat svůj život a přichází s bolestivým přiznáním. Čekali, až děti odrostou. Až bude víc peněz. Až bude klidnější doba. Až se všechno nějak samo vyřeší. A pak zjistili, že to AŽ už nepřijde. Typickými příklady jsou lidé po padesátce, kteří odkládali nejen svoje povinnosti, ale hlavně svoje vášně a touhy. Zřejmě už jste poznali, že tou větou je: „Tohle přece ještě počká.“

Jak z toho ven?

Jednou z možných variant je tzv. motivační metoda. Za každý provedený úkol nebo činnost, kterou odkládáme si stanovíme malou odměnu. Dokud ho nesplníme, nemáme na odměnu nárok. Čím větší a náročnější úkol, tím bude samozřejmě i větší odměna.

Další možností je rozdělit si větší a nepříjemné úkoly na menší části a ty plnit postupně. Přemýšlíte, že odejdete z práce? Udělejte si nejdřív průzkum trhu, mrkněte na pracovní portály a zjistěte, jak si na trhu práce stojíte. Udělejte si seznam pro a proti současné práce a vypište si důvody proč chcete odejít. Jakmile je uvidíte zformulované před sebou na papíře, bude to pro vás víc motivující.

Poslední tip k vypíchnutí jsou pravidelné přestávky. Sice to může znít trošku kontroverzně, dělat si pauzy, když už se pustíte do něčeho, co dlouho odkládáte, ale věřte, že mají svůj význam a vy neztratíte efektivitu tak rychle.

Závěrem? Malými krůčky k cíli

Prokrastinace není jen pohodlné odkládání povinností. Možná se prostě jen bojíme začít, možná se bojíme výsledku nebo si ve svém životě odpíráme na úkor druhých. Jenže když tohle děláme dlouhodobě, připravujeme sami sebe o možnost skutečně žít. Mnoho lidí si po letech uvědomí, že to, co si šetřili na potom, už nejspíš nikdy nenastane a vhodnější čas se nejspíš nikdy nedostaví.

Zkuste si dnes vědomě všimnout, co všechno jste si chtěli už dlouho říct, udělat nebo změnit a pusťte se do toho. Chcete už roky začít psát knihu? Uvařte si čaj a pusťte se do toho. Už rok se objednáváte na vyšetření k doktorovi? Co příští týden, tam se určitě skulina najde. Chcete už dlouho někomu říct, že ho máte rádi? Zvedněte telefon, zlepšíte den hned dvěma lidem. Přestaňte čekat, až budete připravení, protože možná právě to čekání je to, co vás drží zpátky.

Tak co? Nehoní se vám hlavou právě teď jedna věc, kterou byste mohli udělat ještě dnes?