Tento filmový plakát z ČSSR visel kdysi skoro všude. Dnes za něj sběratelé platí tisíce korun

Každý z nás už stál někdy na půdě či ve stodole a přemýšlel, co s těmi starými krabicemi. Většinou v nich bývají drobné věci, co už nikdo nechce. A my se marně snažíme vzpomenout, proč jsme to nevyhodili už kdysi… Tak to chceme napravit a vyhodit ty krámy teď.

Jenže právě v tomto okamžiku bychom mohli udělat velkou chybu. Tak třeba to, co na první dobrou připomíná papír na podpal, může být filmový plakát. A po některých z nich dnes sběratelé pátrají stejně urputně jako hledači starých vraků v moři. Ať tomu věříte nebo ne, některé plakáty mají takovou cenu, že byste si jejich prodejem pěkně nacpali kapsu.

Změna hodnoty předmětů v čase

Dobře nechápu, jak se hodnota věcí mění. Vždyť filmové plakáty byly přece jen papíry, které nás měly o filmu krátce informovat a pak skončit v koši. Jenže časem se ze spousty věcí, které jsme dřív vyhazovali, staly poklady. A z plakátů, které byly upoutávkou na film, jsou dnes artefakty, za něž sběratelé i starožitníci neváhají platit.

Kde se filmové plakáty vlastně vzaly?

Sotva se objevily první biografy, musel někdo kolemjdoucím vysvětlit, proč mají vytáhnout peněženku a jít dovnitř. Právě tehdy se začaly objevovat filmové plakáty. Při pohledu na ně lidé hned věděli, jestli je čeká romantika nebo dobrodružství. Nebo horor, po němž se budou ještě dlouho bát projít kolem hřbitova.

Zpočátku stačilo pár budov zahalených mlhou, kráska v nesnázích nebo kovboj na koni. A divák měl hned jasno, za co se chystá své peníze utratit. Později se však už neprodával jen filmový příběh, ale začal se prodávat sen. Hollywood jako první pochopil, že diváci nechodí do kina jen za příběhem. Chodí si na dvě hodinky půjčit cizí život. A tak se na plakátech začaly usmívat filmové hvězdy…

Plakáty v Československu malovali významní výtvarníci

Ovšem sběratelé v tuzemsku mnohem častěji než plakát s hollywoodskými filmy hledají původní československé plakáty od našich výtvarníků jako byl Vaca nebo Ziegler. Právě jejich práce jsou považovány za cenné. Třeba plakát Karla Vacy k filmu Obžalovaný může mít hodnotu kolem tří tisíc korun, Zieglerův plakát k filmu Ukradená bitva tisícovku. A úplně samostatnou kapitolou jsou plakáty Jana Švankmajera.

Dnešní plakáty bývají často podobné jeden druhému. Výrazný název, tváře herců, pár počítačových efektů. Československé plakáty byly jiné. Mnohdy je vytvářeli uznávaní výtvarníci a grafici. A výsledkem tedy byla umělecká díla. Někdy poetická, jindy surrealistická. Ono totiž nešlo jen o propagaci filmu, ale přímo o výtvarnou disciplínu.

Plakáty z ČSSR, po kterých sběratelé pátrají nejvíc

Když níže uvedené názvy uslyší sběratel, zavětří jako myslivec, který zahlédl bílého jelena: Marketa Lazarová, Spalovač mrtvol, Ostře sledované vlaky, Všichni dobří rodáci, Konec srpna v Hotelu Ozon. Právě plakáty k filmové tvorbě československé nové vlny mezi lety 1960 až 1970 patří k nejvyhledávanějším.

Často nejde ani tak o samotný film jako o autora, výtvarné zpracování a zachovalost. Kromě toho u sběratelů platí jednoduché pravidlo: čím méně plakátů přežilo nápor času, tím rychleji rostou jejich ceny. Ty z československé nové vlny mohou dosahovat i desítky tisíc korun.

Nejdražší filmové plakáty světa

K těm patří především Dracula z roku 1931. Jeden z pouhých dvou dochovaných kusů se v roce 2017 prodal za částku okolo 525 tisíc dolarů. Což je něco kolem 11 milionů korun. Takto závratných cen dosahují i plakáty k dalším slavným snímkům. Třeba ten k italské premiéře filmu Casablanca byl v roce 2023 vydražen za 10,5 milionu korun. Šlo o jediný známý exemplář. A pak je tu plakát k němému sci-fi filmu Metropolis. Ten se roku 2005 prodal za 690 tisíc dolarů, což je asi 15 milionů korun.

Plakát k filmu King Kong může mít rovněž cenu okolo půl milionu dolarů, tedy přes 11 milionů korun, jak uvedl restaurátor Ondřej Zatloukal. Ani v Česku sběratelství filmových plakátů nezaostává. K nejcennějším patří ty z období první republiky a poválečné éry. Ty se prodávají v cenách desítek tisíc korun.

Poklad s připínáčky v rozích

Většina filmových plakátů vznikla jako běžné spotřební zboží. Stejně jako dnešní reklamní letáky, jichž máme plné schránky. Posloužit a skončit v popelnici. Málokdo tehdy přemýšlel o tom, že i plakáty budou lidé jednou opatrovat stejně jako vzácné obrazy.

A mě teď v souvislosti s tím napadla jedna myšlenka: co když dnešní reklamní letáky budou mít jednou rovněž sběratelskou hodnotu? Neměli bychom s nimi začít nakládat jinak, než že je všechny najednou popadneme a hodíme do kontejneru? Možná, že až vyrostou děti našich vnoučat, budou prolézat sklepy, půdy a pozůstalosti, aby našli 50 let starý leták na slevu vajec. 

Narazili jste na internetu na nějaký další filmový plakát z ČSSR, který kdysi visel skoro všude a za který dnes sběratelé platí tisíce korun?

Zdroje: SBazar, PodzemníAntikvariát, Plakatu, AntikPraha