Tenhle film byl jako pěst na rudé oko. Za komančů rozbušil 10× víc srdcí než Matuška

Ne každý film se zapíše do dějin kinematografie tím, že by boural žebříčky návštěvnosti nebo vyhrával festivaly. Některé snímky zůstávají na okraji zájmu, i když mají co říct a je na místě se k nim po čase vrátit. V šedesátých letech vzniklo v československé produkci několik filmů, které se odvážily opřít do tamního, již upadajícího, režimu a temnějších kapitol poválečné historie.

Jeden z nich, dnes již téměř zapomenutý, nabízí pohled na období počátku 50. let optikou osudu jednoho zdánlivě obyčejného muže. A že z něj tehdejším socialistickým pohlavárům šla hlava kolem.

Doba a prostředí, které mluví samo za sebe

Příběh se v podstatě odehrává během jediného dne roku 1953. V zemi panuje státní smutek po smrti sovětského vůdce Josifa Stalina. Zatímco ampliony přehrávají oficiální projevy a režim organizuje pietní akce, v jednom menším městě se koná skromný pohřeb. Tímto kontrastem začíná film, který se neuchyluje k přímé kritice režimu, ale skrze osobní výpovědi přibližuje, jaký tlak tehdejší společnost vytvářela na jednotlivce.

Vizuálně i dramaturgicky působí snímek velmi střídmě. Režisér se spoléhá na černobílou kameru a pomalé tempo vyprávění. Namísto jednoho souvislého příběhu sledujeme sérii vzpomínek, které postupně skládají portrét člověka, jenž byl pohlcen systémem a lidmi, kteří ho podporují.

Herci, kteří neokázale přesvědčují

Hlavní postavu, o které děj vypráví ztvárnil František Peterka, známý spíše ze svých pozdějších komediálních rolí. Zde ale dokazuje, že byl výborný i v dramatických polohách. Jeho postava působí klidně, rozvážně a lidsky, a právě o to silněji pak vyzní, když divák pochopí, co všechno si musela prožít. Vedle něj se objevují i další vynikající herci jako je Eva Kubešová v roli stranické funkcionářky, Jaroslav Vízner jako uvědomělý zedník, Vladimír Menšík jako dělník nebo Oldřich Nový ve vedlejší roli bývalého holiče. Každý z nich přináší střípek do mozaiky vztahů a postojů, které tvoří obraz doby.

Důležité je, že se film nepohybuje v polaritách a nevidí viníky jasně jen v záporných postavách, ale nahlíží až za zdánlivě zřejmý problém, a to kritikou systému. Většina postav zde jsou spíš obyčejní lidé, kteří se jen snažili přežít v prostředí, jež trestalo každé vybočení z řady.

O čem film vypovídá?

Děj filmu Úplně vyřízený chlap se odehrává v průběhu skromného pohřbu Bedřicha Nevěřila, bývalého odbojáře a dělníka, který se stal obětí politických intrik a čistek. Jeho kolega Karel Kratochvíl, kdo je i jeden z účastníků malého pohřbu, si v duchu připomíná události minulých měsíců, skrz které postupně zjišťujeme, co se vlastně stalo. Prostřednictvím jeho vzpomínek se skládá obraz muže, kterého nespravedlivé obvinění dohnalo až k sebevraždě.

Ačkoliv byl film natočen už v roce 1965, nepůsobí jako historická ilustrace. Možná právě naopak – skrze osobní příběh ukazuje, jak se kolektivní ideologie může obrátit proti jednotlivci. A jak rychle může někdo ztratit vše, co do té doby budoval, kvůli podezření, atmosféře strachu nebo prostému rozhodnutí vyšších míst.

Film, který se vyplatí objevit

Název filmu možná není mezi širší veřejností příliš známý. Úplně vyřízený chlap, ale patří k těm dílům, která si zaslouží pozornost nejen jako svědectví o své době, ale i jako nadčasové drama o lidské důstojnosti, odpovědnosti a křivdě. Režisér Vladimír Čech, zde ukázal, že zvládá i společensky závažná témata.

Pokud hledáte snímek, který není prvoplánový, ale nechá vás přemýšlet ještě dlouho po závěrečných titulcích, pak tenhle nenápadný film z poloviny šedesátých let rozhodně stojí za pozornost. Neoslní efekty ani tempem, ale o to víc zasáhne tím, co říká mezi řádky.

Zdroje: filmovyprehled.cz, filmovyprehled.cz, youtube.com