Tahle československá komedie změnila celou kinematografii. Přitom měla skončit depresivní sebevraždou

Pokud nemáte plány na nedělní ráno, rozhodně neprohloupíte, když si zapnete televizi. Na televizní stanici ČT 1 se totiž chystá vysílání kultovní komedie ze stříbrného plátna. Tento nesmrtelný snímek dokáže i přes svoje značné stáří dodnes oslovit diváky napříč generacemi. Uvidí se v něm jak ti starší, tak ti mladší, o nichž snímek pojednává. 

Pokud jste ranní ptáčata i během víkendových odpočinkových dní, rozhodně si nalaďte televizi ČT 1. Vysílat se na ní totiž bude jeden z těch nejvíce kultovních komediálních snímků, které byly v našich končinách kdy natočeny. Dílo legendárního Martina Friče se odehrává ve školním prostředí a humorně vykresluje příběh zápasu učitelů se svými studenty.

Kultovní klasika ze stříbrného plátna

Během nedělních ranních hodin se můžeme těšit na kultovní snímek z roku 1938. Jedná se o film Škola základ života z dílny slavného režiséra Martina Friče. Na scénáři pracovali Jaroslav Žák spolu s Václavem Wassermanem, kdy předlohou byla kniha právě od Jaroslava Žáka. Ten dle své knihy sepsal i úspěšnou divadelní hru a nakonec vypracoval i svůj první filmový scénář, ve kterém ponechal všechny divadelní situace, které se u publika setkaly s nadšením.

Snímek Škola základ života pojednává ve své podstatě o generačním zápasu mezi studenty a učitelským sborem. Děj se odehrává na fiktivním gymnáziu v Přívlakách, kde se septimáni chystají na sportovní závody o středoškolský pohár. K učitelům se však dostane výtisk studentského periodika Řev septimy, které učitelský sbor nevykresluje v příliš příznivém světle.

Učitelé se tak rozhodnou třídě účast na závodech zakázat, dokud se nepřihlásí autor periodika. Dochází ke křivému obvinění jednoho ze studentů, na základě kterého se skutečný autor nakonec přihlásí. Třída může odjet závodit, ale křivě obviněný student se stane obětí vyloučení ze školy. Někteří učitelé však zpytují svědomí a rozhodnou se mu vyjádřit svoji podporu.

Ředitel šel kvůli penězům pod kudlu

Snímek Škola základ života tvoří spolu s filmem Cesta do hlubin študákovy duše z roku 1938 dvojici nestárnoucích komedií, které se dodnes vyznačují svým inteligentním humorem, který dokáže oslovit diváky dodnes. Obliba filmu je dána i hereckým obsazením, kdy se v něm objevují hvězdy své doby, jako Ladislav Pešek či František Filipovský.

Oběma zmíněným bylo však v době natáčení již přes třicet let, ačkoliv ve filmu zpodobňují nezletilé studenty. František Filipovský navíc ve filmu hraje třídního šprta Krhounka, ale sám během svých mladických let vzorným studentem nebyl. Na gymnáziu totiž propadl již v primě a musel jí opakovat.

Režisér Martin Frič chtěl navíc vizuálně ozvláštnit postavu ředitele školy a rozhodl se, že ho učiní plešatým. V té době však nebyl k dispozici make-up, který by tento dojem věrohodně vykreslil a jedinou možností tak bylo herce Theodora Pištěka skutečně ostříhat. Ten se zprvu své bujné kštice zbavit nehodlal, ale nakonec ho přesvědčil tučný finanční honorář.

Scénář měl být původně mnohem temnější

Ačkoliv si snímek Škola základ života pamatujeme dodnes jako kultovní komedii, ne vždy měl nakročeno tímto směrem. Jaroslav Žák vypracoval první verzi scénáře již v březnu roku 1938, kdy úzce čerpal ze svých fejetonů a divadelní předlohy. Václav Wasserman však ve scénáři provedl zásadní změny a jeho směr stočil jiným směrem.

Došlo tak k vypuštění studentského slangu a příběh, který doposud připomínal spíše generační klání, začal připomínat třídní boj. Úvodní titulek dokonce původně zněl: „Střední škola viděna očima studenta je kolbiště, kde utlačovaný lid studentský vede nesmiřitelný boj proti panující kastě kantorů„.

Mezi dvěma učiteli se měl dokonce objevit milenecký vztah, který měl skončit sebevraždou jedné z učitelek. Wassermanova verze tak z komedie činí spíše sociální drama s tragickými prvky, pojednávající o společenském útlaku. Jaroslav Žák však následně prohlásil, že diváci by mohli nabýt dojmu, že kantoři patří do blázince.

Tato varianta scénáře navíc neprošla schválením, takže filmaři by neobdrželi státní příspěvek na výrobu ve výši 70 000 korun československých. Nakonec tak došlo k finalizaci scénáře do podoby, kterou můžeme znát dnes.

zdroje: tvprogram.idnes.cz, csfd.cz, filmovyprehled.cz