Českem se prohnala lavina smutku: Největší naděje českého filmu zemřela ve věku 41 let na AIDS

Emigrace byla pro mnohé umělce v Československu cestou za svobodou a únikem ze systému, který mnohdy dusil jejich názory i kreativitu.

V dobách socialismu, kdy se i umění muselo podřizovat ideologii, mnoho z nich opustilo domov a přátele. A často i dobře nastartovanou kariéru. A to jen kvůli naději, že jinde budou moci žít a tvořit bez kompromisů. V cizině na ně ale čekala nejistota, jazyková bariéra a nový začátek. Mnozí se v oboru uchytili, jiní s herectvím skončili. Ale všichni měli něco společného: odvahu začínat od nuly podle vlastních představ, přestože mnohem jednodušší by bylo zůstat a přizpůsobit se.

Když talent překročí hranice

Jeden z takových nadějných herců z Československa odešel. Dva roky studoval na Pražské konzervatoři a poté přestoupil, společně se Simonou Stašovou a Janou Paulovou na DAMU. Simonu na zkoušky připravoval režisér Jaroslav Dudek a Michala Simonina maminka Jiřina Bohdalová. A podle toho, co se traduje, byl velmi talentovaný ve všech směrech: kromě hereckého talentu byl i nadaným muzikantem a ovládal šest jazyků.

Hlavní roli získal v 17 letech v televizním filmu V těžkých dnech. Krátce se objevil v 17. díle seriálu Třicet případů majora Zemana, před kamerou se mihl i v seriálu Žena za pultem. A vy ho nejspíš budete znát z filmu Dívka na koštěti. Vzpomínáte na tři uličníky jmény Rousek, Bujnoch, Adámek? Tak herec, o němž je tentokrát řeč, se jmenoval Michal Hejný, tehdy mu bylo 16 let a zahrál si Čendu Bujnocha. „Jakmile jsem ho uviděl poprvé, hned mi pro tu roli padl do oka. S Krausem a Zavřelem vytvořili skutečnou partu raubířů. Zlobili i mimo natáčení. Pak zmizel do světa a už jsme se neviděli. Bohužel měl dost těžkej osud,“ řekl v minulosti režisér Václav Vorlíček.

Nebyl prokomunistický, a proto musel ze školy

Na DAMU měl však Hejný velké spory s vyučující herečkou Světlou Amortovou. Byla to velká komunistka a on nepřizpůsobivý jedinec. Nakonec to vyústilo vyloučením ze školy. Pak ještě působil dvě sezony v Severomoravském divadle v Šumperku. A pak už po něm nebylo vidu ani slechu. Ve svých 23 letech vycestoval do Itálie a už se nevrátil. Po kratším pobytu v Římě se vydal do Ameriky. Jedním z důvodu byl fakt, že je gay a tehdejší společnost nebyla vůči homosexualitě tolerantní.

Byla cesta na západ šťastným řešením?

Michal Hejný se narodil v roce 1955 do rodiny vědců, ale sám miloval divadlo. Však také jeho příbuznými byli čeští scénáristé a režiséři Alena a Radúz Činčerovi. Šlo o jeho sestřenici a strýce. V Americe začal Michal studovat na herecké škole Lee Strasberg Theatre and Film Institute. Studium však nedokončil a od herectví postupně upustil. A žil ve státech nenápadně, zcela mimo svět reflektorů. A jak žil, tak nenápadně i odešel. Nakazil se totiž virem HIV a zemřel předčasně ve věku 41 let na AIDS. A když se do Prahy doneslo, že má Michal AIDS, nikdo ze známých se s ním nechtěl setkat. Všichni se báli.

Stejně jako jeho život, tak i jeho úmrtí zůstalo dlouho stranou pozornosti. V době, kdy Michal Hejný působil v Československu, se musela řada umělců rozhodnout mezi kariérou a svědomím. Někdo volil cestu za svobodou, která většinou znamenala opustit vše, co znali. A on tak učinil. Ovšem život za oceánem mu zřejmě moc štěstí nepřinesl.

Českem se prohnala lavina smutku: Možná jsme přišli o velkého herce

Kamarádi na Michala Hejného vzpomínají jako na kreativního a svobodomyslného recesistu, který se nedokázal přizpůsobit socialistickým normám. Vlastimil Zavřel zavzpomínal na natáčení Dívky na koštěti: „Byli jsme mladí a dost jsme blbli. Pamatuji se, že jsme třeba jednou šli na koupaliště, Michala hodili do vody a tři hodiny jsme ho z něj nepustili ven. Po natáčení jsem se s ním už ale nevídal.“

Zdroje: Wikipedia, Magazeen, CNNIPrima