Tisíce Čechů si myslí, že šetří. Odborníci ale tvrdí, že malá chyba u televizoru zvyšuje účty za elektřinu
Sledovat v Google Zprávách
Šetřit se dnes pokouší skoro každá domácnost, a tak se z hasínání světel a vypojování elektroniky ze zásuvek stal tak trochu národní sport. Jenže přímo v obýváku, na čestném místě naproti gauči, sedí zařízení, které umí rozpočet potrápit víc, než se na první pohled zdá.
Spousta lidí přitom žije v dobré víře, že jediným nákupem ušetřila pěkných pár tisíc. Mnozí profíci ovšem jen kroutí hlavou a tvrdí něco docela jiného. Pojďme společně rozluštit záhadu, kvůli které řada Čechů platí za svůj filmový večer víc, než by vůbec musela.
Faktura, která nedává smysl
Asi to znáte z vlastní kuchyně. Topíte méně, světla za sebou hned zhasínáte, nabíječku po nabití vytahujete ze zásuvky a účet za elektřinu vám stejně připomene spíš útratu v hospodě než odměnu za poctivou šetrnost.
Většina z nás hledá viníka u lednice nebo bojleru, jenže problém často sedí úplně jinde. Sama jsem dlouho podezírala kdeco, dokud mi nedošlo, že potíž se může skrývat přesně tam, kde trávím nejvíc večerů.
Kde mizí koruny, o kterých nevíte
Televize je v českých domácnostech jeden z nejvěrnějších společníků. Pustíme si u ní nedělní film, dáme seriálový či filmový maraton, někdo ji nechá hrát jen kvůli doprovodnému zvuku při žehlení. Podle evropských měření spolykají televizory zhruba desetinu spotřeby běžné domácnosti. To je víc, než si většina lidí připustí.
Tisíce lidí jsou přesvědčené, že ušetřily, když v obchodě sáhly po nejlevnějším televizoru, jenže právě tahle volba bývá tím nejdražším rozhodnutím. Nižší cena na štítku totiž neznamená levnější provoz. Přístroj s horší energetickou třídou a nevýhodnými parametry vám ušetřené peníze vrátí i s úroky, a to formou vyšších plateb za proud po celá léta, co ho budete mít doma.
Rozdíl mezi dvěma na pohled podobnými modely přitom dokáže pořádně zatřást peněženkou.
Co prozradí štítek na elektronice
U každého televizoru v obchodě visí energetický štítek se stupnicí od A po G. Mezi odborníky se traduje doporučení vybírat z lepších tříd na začátku abecedy a těm na jejím konci se spíš vyhnout. Najdete na něm i spotřebu v kilowatthodinách za tisíc hodin provozu, hezky ve dvou hodnotách.
Jedna platí pro běžné koukání, druhá pro takzvaný HDR obraz s vyšším jasem, který dnes nabízí spousta filmů i streamovaných seriálů. Rozumné je počítat radši s tou vyšší cifrou, protože barevné velkofilmy si o ni samy řeknou.
Velká úhlopříčka se rovná velký apetit
Platí jedno docela jednoduché pravidlo. Čím větší obrazovka, tím hladovější přístroj je a na tom nic nezmění ani sebemodernější vzhled. Velkou roli hraje použitá technologie, takže jinak se chová televize LED, jinak QLED a poněkud svérázně OLED.
U náročného obrazu s vysokým jasem dokáže spotřeba u velkých modelů vyskočit klidně na bezmála dvojnásobek běžné hodnoty. Než tedy podlehnete kouzlu obří plochy přes půl stěny, zkuste si spočítat, kolik hodin denně u ní opravdu prosedíte.
Lačný strávník jménem pohotovostní režim
Televize ani po vypnutí ovladačem často úplně neusne, protože z výroby v ní bývá zaplá funkce rychlého spuštění, která rovněž potichu ukrajuje z rozpočtu. Přístroj zůstává napůl vzhůru, stahuje aktualizace a čeká na povel z ovladače či mobilu.
Vypnutí téhle vychytávky zabere sotva minutu a za rok dokáže ušetřit i pár stovek. Jen pozor na vytahování kabelu ze zásuvky u OLED modelů, těm prudké odpojování nedělá zrovna dobře. Vůbec nejvíc energie spolyká podsvícení, tedy jas obrazovky.
Stačí ubrat z přepáleného továrního nastavení a televize hned šlape úsporněji, aniž byste na obraze poznali zásadní rozdíl. Kdo si navíc rád pouští přes televizi rádio, měl by vědět, že rozsvícený displej u toho hltá mnohonásobně víc než samotná hudba.
A jak jste na tom vy? Hlídáte si u svého televizoru spotřebu, nebo vás zlákala hlavně nízká cena a co největší úhlopříčka?
Zdroje: umimeporadit.cz, ceskenoviny.cz, televizniweb.mediar.cz
