K tomuto dětskému seriálu nás rodiče odkládali k TV na dlouhé hodiny. Dnes by se vysílal až po 22:00 a doma by zvonila sociálka

Pohádky jsou obvykle prvními příběhy, které dětem vyprávíme. Jsou plné fantazie, kouzelných bytostí, dobrodružství. A hlavní je to, že dobro vždy zvítězí nad zlem.

Vyvstává ale otázka, jestli je vůbec nutné malým dětem zlo představovat. Jestli na ně zkrátka není dost času. Je pravda, že jsme pohádky přežili všichni, ale co když nás to nějakým způsobem poznamenalo?!

Pohádky coby kulturní dědictví

Mnoho rodičů usadí malé děti k televizi, aby se jim nemuseli věnovat. Pohádky je mají zabavit nebo jim pomoci s usínáním. Málokdo z rodičů se nad obsahem pohádek a jejich působením na dítě zamýšlí. A co my víme o tom, jak je dětský mozek zpracovává?

Vezměme si třeba moc pěknou pohádku Zdeňka Svěráka Tři bratři. Princezna, Karkulka, Maruška, Baba z mokřin, to je všechno fajn. Ale ten vlk. Ten je tak fantaskní až surrealistický, že by možná u menších dětí mohl vyvolat i narušení psychické rovnováhy. Je totiž dost pravděpodobné, že dětská psychika není na temné motivy připravena. Do určitého věku děti nedokáží rozlišovat mezi fikcí a realitou. Co slyší a vidí, to pro ně existuje.

Psychologický dopad na dětskou mysl

Pojďme se důkladněji podívat také na Perníkovou chaloupku. Jeníček a Mařenka se ztratí nebo je otec na přání macechy zavede do lesa. Už tento fakt opuštění a ztráty rodičů by mohl způsobit, že se dítěti hluboko v duši usadí doposud nepoznaný strach. Vždyť rodiče jsou pro ně bezpečí a najednou vidí, že to může být jinak. Nebo u Ježibaby: násilí a kanibalismus, když chce baba Jeníčka sežrat; smrt, když děti posadí babu na lopatu a šup s ní do pece. Takové prvky si děti neumí vysvětlit. Kromě nepochopení může již zmíněný strach začít přerůstat v úzkost.

Teď to možná zlehčím, ale i zde je kus pravdy: Když bude Koblížek neposlušný a uteče, tak ho sežere liška. A když bude poslušný a zůstane na okně, tak ho sežere dědeček. Ach, ty pohádky…

Co děti vidí a slyší, to prožívají…

Dříve měly pohádky spíš varovný či výchovný charakter. Měly děti odradit od nebezpečného chování. Lidé se na příkladech snažili ukázat, co všechno může děti ohrozit. Dokud byly pohádky jen vyprávěné, nevyvolávaly v dětech tak silnou fantazii a emoce. Hodně dnešních animovaných i filmových pohádek lze považovat až za thriller. Jsou akční, sugestivní, divoké, hlučné a drsné. Zejména ty z americké provincie. Už dávno to nejsou příběhy, které by dítě uklidnily nebo varovaly. Mají totiž jasné prvky napětí, nebezpečí, zvratů. Klidně by podle nich mohl být natočený celovečerní hororový film.

A protože dětská představivost nemá mezí, mohou na ně pohádky, které jim předkládáme, působit naprosto opačným způsobem. Mohou vyvolat emoce jako strach, úzkost nebo zmatek. A ty se mohou usadit v dítěti hluboko, aniž by si toho dospělí všimli. Takže místo uklidnění může pohádka vyvolat noční můry nebo podvědomé obavy.

Možná, že přišel čas zamyslet se nad tím, jaké příběhy to dětem vlastně předkládáme. Nejde o to klasické pohádky zrušit či zakázat, ale spíš se věnovat citlivému výběru a vysvětlování některých jevů. To by ale chtělo udělat si čas a sledovat pohádky se svými ratolestmi. Dnes však děti doslova k pohádkám odkládáme.

Animovaný seriál Tom a Jerry

Už několik generací sleduje americký animovaný seriál Tom a Jerry. Na první pohled jde o roztomilý animák o kočce a myši. Ovšem pro dospěláka. Ve skutečnosti jsou v něm takřka všechny formy ubližování: rány kladivem do hlavy, elektrické šoky, pád z výšky, nože, sekery, střelné zbraně a dynamit. I když je to všechno použito s komickým efektem, jsou to nástroje sloužící k ubližování. A co je pro děti ještě víc nebezpečné: všechny postavy přežívají veškerá extrémní zranění, a to vytváří iluzi, že to je zábavné a nejsou v tom žádná rizika. A přitom původní pohádky měly před nebezpečím varovat.

My dospělí vnímáme příběhy Toma a Jerryho jako velmi zábavné. Ovšem malé děti, které se teprve učí chápat svět kolem sebe, by mohly začít vše brát jako samozřejmost, jako běžné řešení každé situace – a ještě se při něm budou smát. A proto zkuste zvážit, co svým dětem pouštíte.

Zdroje: ČSFD, Čítárny, DatabázeKnih