Našel jsem to na půdě a táhl na skládku. Zastavil mě Němec v Mercedesu a dal mi za to 5 000 Kč. Kdybych nezazmatkoval, mohl jsem mít 10x víc

Aniž bychom to tušili, na půdě má mnoho domácností schované předměty, o jejichž hodnotě se nám ani nesnilo. Místo toto, abychom o ně pečovali, případně je prodali za vysoké částky, často končí na skládkách. Jeden takový příběh prožil i pan Petr. Ten kvůli své nevědomosti prodělal několik desítek tisíc korun. 

Retro nábytek se stal v posledních letech populárním zbožím mnoha sběratelů. V dnešní době v nás takové předměty často vyvolávají nostalgickou náladu. Zároveň však mají i vysokou sběratelskou hodnotu. Za několik desítek tisíc korun můžeme prodat klasické obývací stěny či vitrážové skříňky. Své místo u sběratelů mají i různé dekorace. Mezi nimi nechybí stojací lampy s látkovým stínidlem, budíky značky Prim či pendlovky s měsíčními fázemi. 

Měření času bylo dlouho nepřesné, pak přišly přesýpací hodiny 

V době, kdy se lidé pokoušeli o první měření času, bylo zkoušeno fungování slunečních, vodních či přesýpacích hodin. I když díky tomu došlo k určení alespoň nějakého času, žádná z těchto metod nikdy nebyla natolik přesná, aby se aktivně využívala i v současnosti. Velký převrat přišel ke konci 16. století. Tehdy si známý astronom a fyzik Galileo Galilei uvědomil, že při použití kyvadla dochází k pravidelnému kývání, které se dá použít jako časoměrný prvek. To do budoucna přineslo zásadní změnu.

K tomu, aby byly vyrobeny první kyvadlové hodiny, však vedla ještě poměrně dlouhá cesta. Na ní došlo ke zhotovení mnoha nefunkčních kyvadlových hodin. První skutečně funkční kus dokázal až v roce 1656 sestrojit nizozemský fyzik Christiaan Huygens. Zatímco jiné mechanismy byly nepřesné až o několik desítek minut, tento prototyp se za den zpozdil pouze o minutu. Měření času tak díky těmto hodinám začalo konečně dávat smysl.

Kyvadlové hodiny bývaly symbolem luxusu 

Jak šel čas, kyvadlové hodiny se postupně dostávaly do všech evropských zemí. Přesnost, kterou se vyznačovaly, byla natolik jedinečná, že se hodiny v 17. a 18. století staly symbolem luxusu. Postupně se však jejich role měnila. Umisťovány byly do domácností, kde tvořily designové dekorace především v jídelnách a obývacích pokojích. Staly se i součástí tradiční výzdoby statků či měšťanských domů. Jako oficiální hodiny se používaly na úřadech, železnici či ve školách. 

Během socialismu v Československu byly pendlovky poměrně běžnou součástí našich domácností. Největší slávu zažily především na začátku 20. století. V období socialismu byly považovány spíše za rodinné dědictví. Mnoho domácností je vnímalo jen jako retro prvek a vzpomínku na staré časy. 

Zachovalé kusy mají i statisícovou hodnotu 

Mezi podniky, které pendlovky na našem území vyráběly, patří typická hodinářská firma Prim a také výrobce nástěnných hodin a budíků Chronotechna Šternberk. Žádná z těchto firem se na výrobu pendlovek nespecializovala. A tak byly luxusní kusy dováženy z Polska, Sovětského svazu či NDR. I když již nebyly tolik populární, v obchodech se s nimi často obchodovalo a sháněly se přes známosti. 

Pendlovkami, které dnes ocení nejeden sběratel, jsou především ty s bohatou výzdobou a také schopností zaznamenat fáze měsíce. Za ně můžete při prodeji získat i několik desítek tisíc korun. Zavzpomínat na tento typ hodin lze například v seriálu Chalupáři. V něm jsou součástí typického starého venkovského zařízení na chalupě Evžena Humla. Mezi venkovským vybavením se objevují také ve filmu Na samotě u lesa. Během sledování není nikdy prozrazeno, kde se chata dědy Komárka nachází. Ve skutečnosti ležela na samotě nedaleko obce Radešice.