10 filmů, které zvládnou dokoukat jen vysoce inteligentní Češi. Pokud jste je viděli, máte pravděpodobně IQ nad 130

Každý z nás asi zná ten pocit, když přijdete unavení z práce a vlastně nemáte už moc energie na nic. Jediné, co zbývá, je složit se na gauč a pustit něco ze sekce filmových oddechovek, které vám příjemně vyplní večer.  pak je tu ta druhá skupina filmů. Těch, které vám leží v hlavě týdny, měsíce, někdy i roky. Jsou promyšlené do posledního detailu, mají hlubokou myšlenku a přesah, vyžadují soustředění, empatii, otevřenou mysl. A především chuť se nechat vyvést z míry.

Pojďme se podívat na výběr těch, které si oblíbili diváci, jejichž mozek jede na víc než jen základní režim.

Kategorie první: sci-fi pro hloubavou mysl

Sci-fi žánr dávno není jen o vesmírných bitvách a robotech. V těchto filmech sci-fi rámcuje palčivé otázky, které si běžně klademe, když nemůžeme spát.

Oscarový režisér Christopher Nolan je známý pro své těžké snímky a jeho film Interstellar je perfektní ukázkou toho, jak lze skloubit emoce, vědu a filozofii. Vztah otce a dcery je tu zasazen do kontextu černých děr a gravitační dilatace času. Jeho zhlédnutí je nejen emociální horskou dráhou, ale způsobí i nastartování myšlenkových pochodů, které by nás do té doby ani nenapadly.

Neméně excelentním dílem je Počátek, další Nolanův výlet do lidské mysli, jen tentokrát do snů. Labyrintové vrstvy reality, které se do sebe skládají, nutí diváka neustále přehodnocovat, co je vlastně skutečné a jestli se nám všechno co prožíváme jen nezdá.

A pak tu máme ostřílenou klasiku jménem Matrix. Film, který se zapsal do historie svými přelomovými efekty a tím, jak vnímáme realitu. Co když to, co vidíme vlastně není vůbec skutečné? Co když žijeme v simulaci? Tyhle otázky si položí každý z nás, který film viděl.

Kategorie druhá: psychologické hrátky

Tahle sekce je pro ty, kteří si film nejvíc užijí, když si ho musí sami poskládat a spoustu věcí domyslet. V závěru obvykle přichází kýžená odměna ve formě alespoň částečného rozuzlení zápletky.

Ikonou moderní psychologické kinematografie je Klub rváčů z roku 1999. Kromě základní dějové linky o tajném klubu a jeho pravidlech musí divák nahlédnout pod povrch až ke kritice konzumní společnosti, problémech identity a filozofickým otázkám. Kdo se smál u mýdlové scény a ten to nejspíš nepochopil. Ti ostatní o ní vedli debaty ještě týdny po zhlédnutí.

Legendou náročnějších filmů je režisér Martin Scorsese a konkrétně jeho Prokletý ostrov s Leonardem DiCapriem v hlavní roli. Ten vás dokonale oklame a na konci vám zůstane jen otevřená pusa. DiCaprio v něm hraje federálního maršála vyšetřujícího zmizení pacientky z psychiatrické léčebny. Jenže čím déle vyšetřuje, tím víc se ztrácí, nejen v ději, ale i sám v sobě a na konci nám nadělí jeden z nejlepších životních AHA momentů.

A do třetice ze soudku psychologie stojí za zmínku Čistá duše. Film o geniálním matematikovi Johnu Nashovi, který zároveň bojuje se schizofrenií. Ten sice neposkytuje extrémně hluboké abstraktní myšlenky, ale je obrazem toho, jak může být mozek neuvěřitelně výkonný a zároveň nebezpečně zrádný.

Kategorie třetí: mráz, který jde do morku kostí

V téhle sekci nepůjde o hororová témata a příšery, ale o démony v lidské mysli. Tyhle filmy se nebojí nahlédnout do hlubin viny, manipulace a morálního rozkladu.

Děsivou mrazivost nabízí hvězdně obsazený film Sedm. Vrah, který trestá oběti podle sedmi smrtelných hříchů přináší nejen explicitní scény a pasáže dvou vyšetřovatelů, kteří si lámou hlavu s případem, ale objevuje se tu i morální rozměr viny, trestu a absolutní beznaděje. Brad Pitt a Morgan Freeman táhnou příběh k finále, které je natolik šokující, že se vám rozbuší srdce.

Další film působí jako klasická detektivka o zmizelé ženě, která se velmi rychle obrátí v rozbor manipulace, přetvářky a temnoty lidské mysli. Rosamund Pike tu vytvořila postavu Amy, která zůstává jednou z nejchytřejších postav posledních let. Ti, kdo film Zmizelá chápou jen jako příběh o zlé manželce by se měli podívat znovu.

Tuhle kapitolu uzavřeme snímkem z našeho českého rybníčku. Spalovač mrtvol je znepokojivý a jedinečný. Černobílá atmosféra, vynikající Hrušínský a brilantní scénář umíchali dohromady tíživý koktejl, který jen těžko setřeseme. Témata jako ideologie a morální čistota jsou zde uchopena pevnou rukou režiséra Juraje Herze a mistrně ukazuje, kam až může dojít lidská duše, když přestane vidět rozdíl mezi dobrem a zlem.

Bonbonek na konec

Film s Jimem Carreym bývá často mylně označován za komedii, ale opak je pravdou. Truman Show je jedna z nejhlubších filmových metafor o svobodě, kontrole a realitě. Truman je muž, který netuší, že jeho život je jen televizní show, a celý svět kolem něj kulisy. Ti vnímavější si uvědomí, že film je kritikou médií, konzumu, slepé poslušnosti a touhy po autenticitě.

Závěrem

Pokud jste alespoň některé z těchto filmů nejen viděli, ale skutečně si je odžili a zamysleli se nad nimi, nacházíte se na mentální vlně, kterou běžná filmová produkce nezasáhne. Chytré filmy totiž nejsou o tom, že se u nich cítíte chytří. Jsou o tom, že vám ukážou něco, co by vás samotné možná ani nenapadlo a přimějí vás k zamyšlení.