Tohle je nejsměšnější figurka českého filmu. Hýká jako osel a v hlavě má vzduchoprázdno. Češi ho ale bezmezně milují

Ať už jste film viděli desetkrát, nebo jen z doslechu znáte hlášky, tuhle postavu si vybavíte okamžitě. Pobrukuje, podivně se směje, hýká jako osel, chová se prostoduše, a přitom budí soucit i smích. Na první pohled působí jako figurka z plakátu, ale stačí pár minut a zjistíte, že je skutečnější než většina „správných chlapů“.

Je v tom jednoduchá rovnice. Smějeme se mu a zároveň ho chráníme. Je ztělesněná bezbrannost, člověk, který nerozumí kličkám dospělého světa, ale umí být věrný a dobrý. Jeho neobratnost a „vzduchoprázdno v hlavě“ nejsou zlá ani krutá. Spíš v nich cítíme dětskost, která je v dospělém světě vzácná. Proto ho publikum miluje, a proto funguje i po letech. Ano, mluvíme o Otíkovi z Vesničko má středisková.

Jak zahrát naivitu tak, že jí uvěříte každé gesto

O postavě se často říká, že je to „hlupák“, ale János Bán z ní udělal postavu s duší. Hraje tělem i tichem. Klátivou chůzí, nejistým úsměvem, dlouhými pauzami. Není to karikatura, ale přesná studie člověka, který všechno myslí vážně a po svém. V každém pohledu je kousek studu, v každém zaváhání laskavost. A právě proto působí jeho prostoduchost důvěryhodně, bez posměchu. Zahrát „naivitu“ tak, aby nebyla trapná, je herecká disciplína první třídy. Bán ji zvládá s mistrovským citem pro načasování, a přitom nikdy „nepřehraje“.

Dvojice, která funguje

Vztah vedoucího řidiče a jeho nemotorného parťáka je magnet celé podívané. Jeden věčně brblá, druhý věčně něco poplete. A my mezi nimi vidíme zvláštní druh láskyplné závislosti. Ostrá slova i okřikování jsou jen slupka. Pod ní vyrůstá partnerství s jednoduchým pravidlem: jeden bez druhého není celý.

Humor, který nezestárnul

Hýkání, rozpačité ticho a plaché kývnutí patří k jeho humoru. Jsou to detaily, které nestárnou. Není to „hláškující“ humor, ale humor situací, pohledů a nedorozumění. I proto funguje pro diváky, kteří film viděli v kině v osmdesátkách, i pro ty, kdo ho objevují dnes. V každém z nás zůstává něco z člověka, který neví, jak se správně chovat „u papírů“, ale do práce dá všechno, jak umí.

Proč je ten výkon nezapomenutelný

Důvěryhodnost. To je slovo, které se k němu vrací. Bán nikdy nesklouzne k zesměšňování postavy. Nesoudí ji, jen ji žije. Zachovává jí důstojnost i v okamžicích, kdy by jiný herec honil vtip za každou cenu. Divák tak cítí, že se směje situacím, ne člověku. A právě to je hranice, kterou tak často filmy nedokážou udržet.

Ikona, která má místo v kultuře

Když se dnes mluví o nejmilejších figurkách českého filmu, tahle stojí vpředu. Ne proto, že by byla „nejchytřejší“, ale proto, že z ní sálá obyčejné dobro. Stala se symbolem malého člověka, který si zaslouží ochranu před cynismem světa. I proto Otík přežil proměny doby. Jak v televizi, tak v internetových citacích.

Malá anatomie „hloupoučké“ postavy

• Tělo a gesto: shrbená ramena, těžiště lehce vpředu, kroky bez jistoty
• Oči a pauza: pohled ucukne, pauza trvá déle, než čekáte a smích přijde o vteřinu později
• Hlas: prostý, bez intonací „frajera“, jako by se bál každé věty
• Načasování: pointa vypluje z ticha, ne z vykřiknuté hlášky

Tohle všechno je práce herce. A Bánovo herectví je v tomhle směru doslova školní ukázkou, jak zahrát „prostoduše“ a přitom lidsky.

Proč „figurka“ neuráží

Je fér dodat, že slova o „vzduchoprázdnu v hlavě“ patří do světa filmu, ne do našeho hodnocení. Film používá vyprávěcí zkratku: několik charakteristických gest a ticho místo dlouhých dialogů. Přesně to tady funguje. Kdyby herec nebo režie tlačili na pilu, byla by z toho krutá karikatura. Jenže Bán hraje tak jemně, že se v divákovi rozsvítí vedle smíchu i potřeba chránit. A to je důvod, proč tohle není obyčejná „srandička“, ale figurka, kterou si člověk zamiluje.

Malý bonus pro fajnšmekry

Snímek Vesničko má středisková patří do „zlatého fondu“ české kinematografie a i mimo Česko si vysloužil respekt. Postava, která na papíře působí jako scenáristická berlička, se díky Bánovi proměnila v malý zázrak. V někoho, komu věříte a komu odpustíte. A jestli vás to láká znovu, zkuste si film pustit s tím, že si všímáte jen Otíkových očí. Možná pochopíte, proč tuhle „nejsměšnější figurku“ Češi milují tak bezvýhradně.

Zdroje: eea.nfa.cz, filmovyprehled.cz, csfd.cz