Kam se hrabe Titanic! Toto je bezkonkurenčně nejsmutnější český film všech dob. Bude vás budit ze snu dalších 20 let

Radoslav Brzobohatý patřil mezi největší elegány českého filmu. Charismatický, sebevědomý a vždy profesionál. Ale v jedné ze svých nejsilnějších rolí se proměnil v muže s nelehkým osudem. Tentokrát nešlo o sebevědomého elegána, ale o muže, který bojuje proti politické moci a bezpráví.

Z běžně charismatického elegána byl najednou smutný a zlomený muž.

Elegantně vážný

Radoslav Brzobohatý byl symbolem mužnosti, noblesy a charismatu. Dokázal být vtipný, ale i nekompromisně vážný. Ve své nejznámější dramatické roli se objevuje ve vesnici v poválečném období, která čelí tlaku politické moci. Díky tomu se z něj stal herec mnoha tváří.

Radoslav Brzobohatý se narodil v roce 1932 a byl jedním z nejvýraznějších českých herců konce 20. století. Seznam jeho hereckých počinů činil desítky rolí od těch komediálních až po ty dramatické. Znát ho můžete například z filmu Atentát, Žertu nebo v seriálu F. L. Věk. Byl hercem, který dokázal spojit mužnou eleganci se silným charismatem.

Na Brzobohatého je dnes vzpomínáno nejen jako na skvělého herce, ale i jako člověka s noblesou a profesionalitou. Jeho život byl plný divadelních rolí, ale i těch filmových a televizních. V roli Františka byl ale úplně jiný, stal se z něho odvážný sedlák, který bojoval s mocí. Proto je jeho role tak silná.

Tragédie na vesnici

Na začátku filmu je radost z toho, že válka skončila, a že už bude jenom lépe. Vesnice se vrací k normálnímu životu, lidé slaví a vrací se do svých domovů. Jenže pak se do věcí začne šířit idea kolektivizace, která s sebou nese závist, strach a tiché udávání. Půda, která patřila rodinám po generace se najednou stává půdou všech. Dosavadní přátelství se rozpadají, lidé se udávají a podezřívají. Na vesnici, kde každý vycházel s každým najednou vládne politika.

Scéna, která se nedá zapomenout

Celý film se nese v pochmurném duchu, ale jsou scény, které vás zasáhnou. Hlavní postava byl muž, který se odmítá vzdát rodiny a všeho co jí patří. Ví moc dobře, že prohrává, ale něco v něm mu říká, aby to nevzdal. Ale pak přijde chvíle, kdy se v něm něco zlomí. Celý jeho život se sesype a on s ním. V tu chvíli se ukazuje Brzobohatého talent, kdy bez přehrávání a emočních výlevů jen on sám, dokáže přenést atmosféru na diváka.

Není to film jen o kolektivizaci, ale o tom, co s lidmi dokáže udělat strach a peníze. Je to o tom, jak se z přátel stanou nepřátelé a sousedé se tahají po soudech. Film je plný krásných a klidných záběrů malé vesnice, kde jsou všichni jako velká rodina. Během chvíle se ale kvůli moci a politice z rodiny stávají nepřátelé.

Nestárnoucí klasika

Film, o kterém mluvíme je samozřejmě Všichni dobří rodáci, natočený v roce 1968 a uvedený do kin v červenci 1969. Několik měsíců potom film skončil v šuplíku a jeho autor odešel do exilu. I přes to se film dočkal ocenění na filmovém festivalu v Cannes, odkud si Vojtěch Jasný odnesl cenu za režii.

Radoslav Brzobohatý ztvárnil roli Františka, který není typický velký hrdina. Je to obyčejný muž, který je na polích jako doma. Nejdříve věří, že po válce bude vše jako dřív a na všem se půjde domluvit. Bohužel přišla kolektivizace, která kompromisy nedělá. František se rázem stává obětí politického tlaku, protože si tvrdě stojí za svým a nehodlá se vzdát toho, co jemu a jeho rodině patřilo. Brzobohatý pojal roli s pokorou. Bez jakýchkoli přehrávání ztvárnil Františka neskutečně přesvědčivě.

Kritika neuspěla

Jelikož byl snímek z 60. let, do dnešní podoby byl několikrát digitálně upravován a poté uveden na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech.

Jeho vliv popisuje manažerka audiovizuální sbírky Národního filmového archivu Anna Batištová:

 „Je to film, který vyrostl z pražského jara, hluboce mluví o socialistickém režimu a komunismu, ale pro mnohé je to film jejich srdce. Je velmi lyrický, s poetickým pohledem na lidský život.“

Podle ní je při restaurování nejdůležitější to nepřehnat a zanechat původnímu filmovému ráz.

Krása prostředí

Vojtěch Jasný nevytvořil obrovskou scénu. Využil to, co mu nabídlo prostředí. Využívá počasí ve svůj prospěch, přičemž pole a vesnické osady a kostel vykreslují atmosféru tehdejší vesnice. Lidé se scházejí u piva v hospodě, kde vyřeší každý problém. Když ale lidem do poklidného života zasáhne politika a moc, vztahy se začnou rozpadat.

Čtyři měsíce po premiéře byl film stažen a vypadalo to, že už se nikdy nevrátí. Jenže kvalitní snímky mají svůj čas. Po roce 1989 se vrátila svobodná kinematografie a s ní i zapomenuté kultovní filmy. Konkrétně v roce 2013 byl film digitálně restaurován a znovu slavnostně uveden.

Odkaz napříč generacemi

Brzobohatého František není jen filmová postava, ale i ztělesnění reálných osudů obyčejných lidí, kteří v té době čelili podobnému nátlaku. Mladší generace tu dobu nepamatují, ale díky těmto filmům jako Všichni dobří rodáci jsou vzpomínky zachované. Není to pouze film ale i spojení generací, protože to, co vyprávěli prarodiče si mohou vnoučata připomenout i na plátně. Výkon Brzobohatého je tak připomínkou i paralelou do současnosti.

Proč ho nevynechat

Ne kvůli nostalgii, ale kvůli nadčasovosti. Film ukazuje, že jednou je dobře, jednou zase ne, a že je v pořádku mít pocit, že prohráváte. Také, že ukázat citlivost není slabost, právě naopak.

Zdroj: filmovyprehled.cz, english.radio.cz, nfa.cz