Celé Česko zůstalo v němém šoku: Dunaj si vzal slavného českého zpěváka, bylo mu jen 30 let

Hudba má schopnost vyjádřit emoce, které slovy nelze popsat, stát se hlasem celých generací či zachytit ducha doby. V 50. letech se v USA objevil rock, který se rychle stal jedním z nejvýraznějších hudebních žánrů.

A v 60. letech minulého století, v časech, kdy se naše společnost potýkala s různými politickými i kulturními omezeními a národ hledal vlastní identitu, se začal rock formovat i na tuzemské hudební scéně. A právě tehdy se objevili průkopníci, kteří položili základy československého rocku.

První rockové kapely u nás

Rock si velmi rychle našel cestu do srdcí československých posluchačů. A záhy se stal nejen hudebním stylem, ale i symbolem svobody. Tehdy u nás nebyla rocková hudba jen o hlasitém zvuku a elektrických kytarách. Byla taktéž o postoji, o hledání pravdy, která byla často ukryta mezi řádky a odvaze začít říkat názory nahlas. Začaly vznikat kapely, které se nebály experimentovat, texty se stávaly nejen poetickými, ale i provokativními. Za všechny jmenujme alespoň: Matadors, Flamengo, Plastic People of The Universe, která se stala symbolem odporu proti režimu, Synkopy 61, Katapult, Olympic, Arakain.

A zpěváci těch časů se změnili v ikony, které ovlivňovaly jak hudební vkus národa, tak i společenské smýšlení. A objevily se osobnosti, které měly hudební talent, charisma, nezaměnitelné hlasy. Jejich tvorba překonala hranice té doby, přežila režim a módní hudební vlny a dodnes rezonuje v paměti fanoušků.

Osobnosti u zrodu československého rocku

Řekněme, že průkopníci čs. rocku byli dva: Pavel Sedláček a Miki Volek. Každý z nich byl přitom z úplně jiného těsta a každý z nich přinesl rockové hudbě něco jiného. Zatímco Sedláček je právem považován za nestora českého rock’n’rollu a přinesl k nám hudbu a písně Elvise Presleyho, Buddy Hollyho a Jerry Lee Lewise. Jeho styl byl uhlazený, vystupoval v obleku, s kytarou a s úsměvem. Miki Volek byl nazýván čs. králem rocku a inspiroval se syrovým a expresivním stylem Little Richarda a Chucka Berryho.

Zatímco Pavlův projev na pódiu byl kultivovaný, s důrazem na techniku a melodii, Miki se projevoval explozivně, teatrálně, zařazoval pohyb, výkřiky, emoce. A vystupoval jako rebel: černé brýle, kožené kalhoty, řetězy, extravagantní vzhled. Sedláček budoval scénu s rozvahou, kdežto Volek ji roztrhl napůl svou divokostí. Jeden byl jako plamen svíčky, druhý jako blesk v bouři. Pavel Sedláček je živoucí legenda, která pomohla otevřít dveře západní hudbě v době, kdy to bylo téměř nemožné. Miki Volek je kultovní postava, idol rebelů, legenda undergroundu.

První skutečný hardrockový zpěvák u nás

A pak přišel Jiří Schelinger. Narodil se v roce 1951 a protože byl synem koncertního kytaristy a učitele kytary na různých hudebních školách v Praze, brzy hudbě propadl také. Hrál na klavír a na kytaru. A všechno to začalo, když se stal kulisákem v divadle v Dlouhé (dříve Divadlo Jiřího Wolkera). Jirka Schelinger přičichl ke kumštu. A jeho zásadním počinem byl vstup do kapely Faraon Karla Šípa. S tou v roce 1972 natočil svůj první a zřejmě vůbec největší hit Holubí dům od skladatelů Jaroslava Uhlíře a Zdeňka Svěráka.

Po roce však přešel do skupiny Františka Ringo Čecha, který mínil uplatnit Schelingerův nenapodobitelný chraplák. Možná, že právě ten ho zařadil k nejvýraznějším rockovým osobnostem té doby. Jeho kariéra však skončila předčasně. Přestože však zemřel ve věku pouhých třiceti let, zanechal nesmazatelnou stopu v historii československého rocku.

Osudem se mu stal Dunaj a celé Česko zůstalo v šoku

Smrt Jiřího Schelingera v roce 1981 zůstává dodnes zahalena tajemstvím a spekulacemi. Oficiálně se uvádí, že se utopil v Dunaji poté, co měl v Bratislavě pod vlivem alkoholu skočit ze Starého mostu. Možná šlo o sázku či momentální zkrat. Ale zde už začínají dohady a teorie, které se objevily kvůli nejasnostem v policejním vyšetřování. Jsou i takové domněnky, že byl odstraněn Státní bezpečností kvůli svému nekonformnímu stylu a kontaktům se západními kapelami.

Jiná verze zní, že šlo o sebevraždu kvůli nešťastné lásce, další, že byl zabit nájemným vrahem a že SNB zatajila důkazy. Také se hodně mluvilo o předstírané smrti a pokusu o emigraci. Každopádně tělo se našlo až po měsíci, a dodnes není jasné, zda vůbec Schelingerovi patřilo; nebylo identifikováno jednoznačně. I když tu Jiří Schelinger dávno není, jeho písně žijí dál…

Zdroje: Wikipedia, Géčko, Deník