Touto slavnou herečkou nám soudruzi za komančů dělali z mozku omáčku. Spousta Čechů ji však dodnes zbožňuje

Její tvář byla na obrazovkách všude. V době, kdy televize měla jen pár kanálů a každý večerní seriál sledovaly celé rodiny, se stala symbolem „správné socialistické ženy“. Pro jedny charismatická herečka, pro druhé zosobnění normalizační propagandy. A ačkoliv po roce 1989 upadla v nemilost, část diváků ji dodnes brání.

Jde o herečku Jiřinu Švorcovou. Největší slávu jí přinesla role Anny Holubové v seriálu Žena za pultem (1977). Prodavačka v samoobsluze se v očích režimu stala ideální hrdinkou. Pracovitá, obětavá, loajální ke straně. Každý díl prokládaly situace, které divákům nenápadně podsouvaly obraz socialistické společnosti. Regály byly plné, lidé spokojení a soudruzi „naslouchali“. Realita všedních dní byla ovšem jiná.

Diváci to ale hltali. Televize byla tehdy jediné okno do světa, a seriál měl obrovskou sledovanost. Hlavní postava se stala vzorem. A zároveň nástrojem propagandy. Ukazovala, jak by měla vypadat „správná socialistická žena“. Švorcová se stala ikonou, aniž by měla prostor se od role distancovat. Naopak, sama ji naplno přijala.

Herečka i politička

Na rozdíl od mnoha kolegů Švorcová nehrála jen z donucení. Byla oddanou členkou KSČ, aktivně vystupovala proti Chartě 77 a v televizi či na veřejných shromážděních hájila politiku strany. I proto ji část národa vnímala jako „hlas režimu“. Po listopadu 1989 se jí to vrátilo. Z hereckých příležitostí prakticky nic nezbylo, na divadle i v televizi se stala nežádoucí osobou.

Proč ji část lidí brání dodnes

I když byla symbolem propagandy, někteří diváci na ni vzpomínají s nostalgií. Připomínají, že byla skvělá herečka s výrazným hlasem, charismatem a schopností zahrát vážné drama i obyčejnou ženu. Vzpomínají i na to, že v době, kdy byla televize únikem od reality, jejich večery prostě patřily jejím rolím. Nostalgie je silná a čas někdy zahladí ostré hrany politiky.

Podobně to funguje i s dalšími „normalizačními“ seriály. Ať už šlo o 30 případů majora Zemana, Chalupáře nebo právě Ženu za pultem, lidé se k nim vrací, protože jsou spojeny s jejich mládím. Propagandistická složka mizí, zůstává příběh, herci a vzpomínky na dobu, kdy byla televize středem domácí zábavy. I proto někteří omlouvají Švorcovou. Připomíná jim jejich vlastní dětství, nikoliv politickou realitu.

Ostatní tváře normalizace

Švorcová nebyla sama. V Ženě za pultem hrála i Jaroslava Obermaierová, jejíž role dcery byla rovněž výrazná. Hana Maciuchová zase patřila mezi herečky, které se objevovaly v seriálech s propagandistickým podtextem, i když se sama politicky neangažovala. Jiřina Bohdalová, oblíbenkyně několika generací, byla zase symbolem herecké všudypřítomnosti. A ačkoliv nebyla ideoložkou, část lidí jí vyčítá blízkost k režimu. Každá z těchto hereček zanechala stopu v české kultuře, ale jen Švorcová spojila svou kariéru tak těsně s politikou.

Život po roce 1989

Po sametové revoluci se z herečky stala prakticky jen politička. Nadále vystupovala na komunistických shromážděních, psala články a dávala rozhovory, ve kterých si stála za svými postoji. Na rozdíl od kolegů, kteří se snažili s minulostí vyrovnat nebo ji přejít mlčením, Švorcová otevřeně tvrdila, že socialismus byl správná cesta. Tím si definitivně zavřela cestu zpět na obrazovky.

Veřejnost ji tak vnímala dvojím způsobem. Jedni ji zatracovali a připomínali její projevy, druzí ji obhajovali jako oběť doby. Sama Švorcová nikdy neváhala vystoupit a říct, že ničeho nelituje. V tom byla tvrdohlavá a konzistentní. A i to z ní dělá výraznou postavu, o které se diskutuje dodnes.

Fenomén, o kterém se stále mluví

Vzpomínky na ni se dnes rozcházejí. Jedni ji vidí jako varování, jak snadno se umění může změnit v nástroj propagandy. Jiní ji spojují hlavně s obrazem domova a večerů u televize, kdy se kolem seriálů scházely celé rodiny. Ať už jde o obdiv nebo kritiku, její postava se stala jedním z nejsilnějších symbolů své doby.

Dodnes se ale vede i jiná debata: zda byla víc herečkou, nebo političkou. To už se nedá jednoznačně rozhodnout, jedno je však jisté. Švorcová zůstala pevně zapsaná v dějinách české kultury. Nejen svými rolemi, ale i tím, že byla jednou z mála hereček, které se k režimu veřejně a vytrvale hlásily. Právě tato neochvějnost z ní dělá osobnost, o níž se mluví i více než deset let po její smrti.

Zdroje: novinky.cz, plus.rozhlas.cz, idnes.cz