Tímhle Večerníčkem nám dřív rodiče vymývali mozky. My to jako děti netušili a dodnes ho pouštíme svým dětem

Jako malí jsme vyrůstali na celé řadě pořadů, na které dodnes s láskou vzpomínáme. Když se na ně však podíváme znovu a s odstupem, najednou jsme schopni v nich identifikovat linky, kterých jsme si dříve nevšímali. Zejména v dobách totality totiž pohádky sloužily jako nástroj, který utvářel ideologický kompas mládeže již od nejútlejšího věku. Zrovna jeden oblíbený Večerníček je toho skvělým příkladem.

Pohádky měly v průběhu staletí různé významy. V těch nejstarších dobách sloužily mnohdy jako varovné příběhy, které vykreslovaly co se stane, pokud člověk nebude následovat stanovená pravidla. V dobách minulého režimu však na sebe pohádky mnohdy převzaly funkci nástrojů skryté propagandy. Samozřejmě to nebyl jejich jediný záměr a většina těchto děl je dodnes velmi hodnotná. Zároveň však často obsahují motivy, kterých je dobré si všímat.

Propaganda zabalená v roztomilém hávu

Večerníček, na kterém vyrůstaly celé generace a na který dodnes mnozí s láskou vzpomínáme, jsou bezpochyby slavné Krkonošské pohádky. Příběhy o postavách z Trautenberkova statku, které čelí zlým rozkazům svého chamtivého pána, se zapsaly do paměti snad každému. Tento oblíbený pořad v sobě však obsahoval i skrytou propagandistickou linku, která měla ukazovat mládeži to „správné“ společenské nastavení.

Trautenberkova postava slouží jako vyjádření chamtivé vyšší vrstvy, která činí všechno jen pro svoje vlastní obohacení. Postavy Anče, Kuby a hajného jsou pak utlačovaným lidem, kterému nezbývá, než se podřídit. Naštěstí však do centra dění často vstupuje Krakonoš, který zajistí, že chamtivá buržoazie bude vždy po právu potrestána.

Krakonoš jako takový v pohádce slouží jako morální kompas, který určuje, co je správné a co ne. Žádná z postav (kromě Trautenberka samotného) se s ním v ničem nepře a Krakonoš má dokonce i síť udavačů a informátorů, kteří mu donáší. Kdo by si nevzpomněl na legendární sojku „práskačku“, která lesnímu mocipánovi vždy vyžvanila vše, co se v okolí děje nekalého.

Původní příběh byl mnohem temnější

Krakonoš sice vešel ve známost jako vousatý vládce hor a dodnes si ho tak většina z nás představuje, ale jeho původní folklórní podoba byla té moderní na hony vzdálená. Původní postava Krakonoše totiž nebyla pohádková, ale takřka hororová. Poprvé se jeho popis objevil v období středověku, v dobách, kdy začalo docházet k výraznějšímu osidlování Krkonošského pohoří.

Drsný život v horských podmínkách vedl obyvatelstvo, jak to často bývá, k personifikaci krutých přírodních vlivů. Toto je častý jev, který pomáhá lidem snáze uchopit a adresovat nepřízeň, která se jim děje.

Postava starého Krakonoše se poprvé objevila v takzvané Helwigově mapě Slezska někdy v roce 1561. Krakonoš je zde vyobrazen jako démon s ptačí hlavou, parožím, kopyty a dlouhým ocasem. Původ této podoby je nejasný, ale dle některých se datuje již do předkřesťanských dob a možná vychází z východoslovanské folklórní postavy démona lešije, ochránce lesů.

I jiné pohádky sloužily jako nástroj moci

Vraťme se však zpět k pohádkám a jejich skrytým ideologickým liniím. Krkonošské pohádky totiž zdaleka nejsou jediným příkladem pohádky, která v sobě skrývala komunistickou propagandu. Dalším skvělým příkladem může být i oblíbená pohádka Pyšná princezna z roku 1952.

Ta nastiňuje dvě země, které jsou si protikladem. Zemi vlídného krále Miroslava, kterého lid bezmezně miluje a zemi krutého krále Kazisvěta, který své poddané vykořisťuje daněmi. Postupné sbližování a sloučení dvou zemí je paralelou k poválečnému dění v Evropě.

Dalším příkladem může být pohádka Obušku, z pytle ven! z roku 1955. Zde se objevuje postava hospodského, který je karikaturou chamtivých podnikatelů, kteří se snaží všechny kolem sebe podvést. Oproti tomu hlavní hrdina je poctivý a chudý muzikant, který se musí starat o svoji početnou rodinu. Podnikatel v příběhu si však ukousne větší sousto, než je schopen zvládnout a je potrestán.

Trend pokračuje i v současnosti

Všechny tyto příběhy slouží jako svědectví o tom, jak se nastavení současného režimu promítá do veškeré tvorby a to i té, která je zaměřená na děti. I v současné době se poukazuje na skutečnost, že moderní příběhy tohoto aspektu nejsou prosté. Oblíbené filmy ze světa komiksů například vyobrazují zloduchy, kteří se snaží nastolit společenskou změnu a hrdiny, kteří jim v tom brání.

Ačkoliv tyto příběhy nejsou psány na objednávku vlád zemí, ze kterých pocházejí, určitým způsobem kopírují společenské nastavení, ze kterého vznikají. To slouží jako skvělé svědectví k tomuto fenoménu. Oblíbené příběhy zkrátka vždy vyjadřují společenskou náladu a snaží se definovat rozdíl mezi žádoucími a nežádoucími vlivy.

zdroje: vltava.rozhlas.cz, tv.nova.cz, medium.seznam.cz