Tři oříšky pro Popelku byl ve skutečnosti horor. Pravda vás zaskočí víc, než kdyby vám cvrnkl ořech do nosu

Tři oříšky pro Popelku jsou nejoblíbenější pohádkou mnoha z nás. Za kouzelným příběhem o lásce se však skrývají dost děsivé historky ze zákulisí. Nejméně jedna je tak děsivá, že by mohla z fleku konkurovat hororovým povídačkám. 

Nejen v Česku, ale rovněž i v Německu a Norsku k Vánocům neodmyslitelně patří Popelka s Libuškou Šafránkovou. Příběh chytré a odvážné dívky, která si v těžkých chvílích dokáže pomoct sama, milují generace našich babiček i mlaďoši. Na rozdíl od jiných pohádek se tu nesetkáváme s žádnou bezmocnou slečinkou čekající na záchranu od prince. Šafránková umí střílet z luku, jezdit na koni. A hlavně pohotově reagovat.

Začátek plný problémů

Původně měla za kamerou stát Věra Plívová-Šimková, která ale chtěla udělat z Popelky moderní dívku na motorce. Což se však de facto nikomu nezamlouvalo. Nabídka pak putovala k Jiřímu Menzelovi. Ten měl ale zrovna zákaz filmování, a tak se vznikajícího projektu nakonec ujal Václav Vorlíček. Největším problémem tak bylo, že na takové velkolepé natáčení nebyly peníze.

Scenárista František Pavlíček měl s režimem ještě větší problémy. Komunisté se ho dokonce snažili úplně zničit, vyhodili ho z Barrandova, z divadla i z rozhlasu. Musel tak dělat dělnické profese, přestože byl skvělým scenáristou. Kvůli těmto problémům se natáčení odložilo z roku 1972, než se věci podařilo nějakým způsobem urovnat.

Šafránková nebyla první volbou

Původně měla hlavní roli místo Libuše Šafránkové dostat Jana Preissová. Jenže ta v té době otěhotněla a na pohádku by byla příliš kulatá. Šafránková se dostala do hry poté, co ji Vorlíček viděl v Babičce. Problém byl v tom, že herečka působila v divadlech, která režim neměl rád. Dvacetiletá herečka navíc o roli zpočátku ani nestála. Raději chtěla zůstat v divadle.

Pavel Trávníček si roli prince více než zasloužil, v konkurzu porazil třeba Jana Hrušínského. Trávníček ve filmu ani nemluví, předaboval ho totiž Petr Svojtka. Důvody se různí, buď se Vorlíčkovi nelíbil jeho moravský přízvuk, anebo zkrátka preferoval jiný typ hlasu. 

Mráz, zápach a mrtvá zvířata 

Kostýmy byly šité pro natáčení v létě, ale nakonec se film připravoval v zimě. A jelikož se nic nestihlo předělat, Šafránková podle ČSFD musela v závěru cválat na koni v lehkých šatech při minus jednadvaceti stupních. Kamery se zase musely po každém záběru odnášet do autobusu, jinak by zamrzly. 

Ve scénáři bylo napsáno hodně scén, které se měly natáčet ve sněhu, jenže ten nebyl. V Německu proto vozili sníh z rybáren, který ale strašlivě zapáchal po zkažených rybách. Několik lidí ze štábu se tak pozvracelo přímo na place. Mezi koňmi mezitím vypukla kulhavka, což natáčení opět zkomplikovalo. 

Vincka ztvárnil nezapomenutelný Vladimír Menšík

Ten se ale během natáčení proslavil nejen hereckým výkonem, ale i láskou k alkoholu. Společně s Vítězslavem Jandákem pořádali pořádné večírky. Menšík ale nebyl jen vtipálek. Už tehdy trpěl vážným astmatem a často musel dojíždět do nemocnice na injekce. 

Ta nejtemnější zákulisní historka dělá z celé pohádky horor

Pro jednu ze scén byla zapotřebí mrtvá liška. Ta byla myslivci ulovená již na podzim a až do natáčení se uchovávala v mrazáku, aby nedošlo k rozkladu. Představa mrtvé lesní zvěře uložené v mrazicím boxu rozhodně není příliš pohádková. Když nastal čas natáčení, museli lišku rozmrazit a nastavit tak, aby vypadala jako živá. 

Liška, kterou diváci vidí ve filmu kousat šíp, byla naštěstí živá. První zvíře ale skutečně přišlo o svůj život už dávno před potřebným záběrem.

Zdroje: csfd.cz, vlasta.cz, sokolovsky.denik.cz