Češi se smáli, ale oni trpěli. Herci z Marečku, podejte mi pero! zažívali během natáčení peklo

Marečku, podejte mi pero! patří mezi ty nejlepší a vůbec nejoblíbenější filmy, které u nás kdy vznikly. Nesmrtelná komedie je i dnes, téměř padesát let po jejím uvedení na obrazovky, nekončícím zdrojem hlášek. Snímek z pera komediálního dua Svěrák a Smoljak se svého času zapsal do srdcí všech diváků, kteří měli tu čest jej vidět. Málokdo si však uvědomuje, že tento film měl více vrstev než jen tu komediální.

Kdo by si nepamatoval legendární komedii Marečku, podejte mi pero!, kterou napsalo legendární duo Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak. Snímek z dílny režiséra Oldřicha Lipského je dodnes nestárnoucí komedií, která odkáže pobavit všechny diváky napříč věkovými kategoriemi. Za humornými situacemi a brilantními výkony se však skrývá kontext, který řadě diváků unikl. A je poněkud serióznější, než se na první pohled může zdát.

Nesmrtelná komedie, na kterou vzpomínáme dodnes

Marečku, podejte mi pero! je jedinečná československá komedie, která byla na naše obrazovky uvedena poprvé v roce 1976. Snímek sleduje spokojeného mistra továrny na výrobu zemědělských strojů, která však chystá modernizaci a nebohý Jiří Kroupa je tak okolnostmi donucen rozšířit si vzdělání a kvalifikace. K tomuto účelu využije večerní průmyslovou školu, kam dochází spolu s dalšími existencemi všeho ražení.

Snímek plný legendárních hlášek a hereckých výkonů byl navíc prvotním impulzem pro vznik jednoho z našich nejlepších dětských herců, Tomáše Holého. Chlapec, který měl ztvárnit postavu mladého Kroupy, totiž kvůli zimnímu období prochladl a filmaři museli zajistit náhradu. Ta se nakonec ukázala jako brilantní volba, kdy mladičký Tomáš Holý mezi jednotlivými scénami bavil svým nonšalantním humorem celý štáb.

Komedie, která se vysmívala tehdejšímu systému

Tato slavná komedie je dodnes zlatým standardem českého filmu. Scenáristické duo Svěrák a Smoljak, které pracovalo i na základě vlastních studijních a životních zkušeností, dokázalo vytvořit plejádu uvěřitelných postav, které diváka v každé scéně bombardovaly humornými hláškami. „Hliník se odstěhoval do Humpolce“ se stalo nesmrtelným a jedna z postav, šplhoun Hujer, se dokonce stala synonymem pro podlézavého člověka.

Zdánlivě nevinný film, který vznikal za tuhého socialismu, si však zároveň částečně tropil žerty z režimu, v rámci kterého vznikal. Právě zachycení zvyšování kvalifikací neochotných pracovníků popisuje cosi, co bylo na denním pořádku. Film však celý tento proces zachycuje s troufalou nadsázkou a neváhá řadu postav vykreslit naprosto směšně.

Dalším příkladem může být scéna s rumunskou delegací, která je vůbec nejznámější tlumočnickou scénou z československého filmu. Scéna, kdy Kroupa odhání Hujera se slovy „Hujere, jděte si po svejch!“ a rumunský tlumočník frázi okamžitě překládá jako „Hujer, metelesku blesku“, je určitou parodií na postupování oficiálních režimních funkcionářů.

Snímek skoro překlenul propast, ale nakonec to nestačilo

V úspěšném filmu se však skrýval ještě další rozměr, který většině diváků, ale i samotných aktérů unikl. Jednalo se totiž o komplikovaný vztah Jiřího Schmitzera s jeho otcem Jiřím Sovákem. Mezi oběma muži byla dlouhodobě propast a snímek se stal možností, jak ji překlenout a dosáhnout usmíření. K tomu nakonec téměř došlo a oba muži k sobě objevili vzájemnou náklonnost.

Vše však skončilo v momentu, kdy Jiří Schmitzer v roce 1976 v opilosti usedl za volant a usmrtil člověka, za což si odseděl rok a půl ve vězení. Cholerický Jiří Sovák synovi nedokázal odpustit, že řídil v opilosti. Ačkoliv mu zařídil právnické zastoupení, propast v jejich vztahu to prohloubilo a už nikdy se to nepodařilo změnit.

Herci si prožívali osobní peklo

Legendární komedie tak nesloužila jenom nám, divákům, jako zdroj zábavy. Sloužila i samotným aktérům v nacházení jejich životních cest a obnovování rodinných vztahů. Ačkoliv ve většině oblastí film uspěl na výbornou, poslední ze zmíněných problémů se mu nakonec vyřešit nepodařilo. Herci Schmitzer a Sovák v duši trpěli a během natáčení procházeli osobním i rodinným peklem, v němž nakonec i zůstali.

zdroje: csfd.cz, cs.wikipedia.org, m.instory.cz