Přichází zpráva z Německa, která vás zvedne ze židle. Nejistota by se dala promítat jako hlavní film večera
Když se blíží zprávy, které by mohly nějak ovlivnit náš život, často znejistíme. A to i přesto, že ještě nevíme, zda půjde o zprávy pozitivní, které by nás mohly potěšit či obohatit, nebo o zprávy negativní.
Při očekávání informace, která se nás má nějakým způsobem dotknout, vzniká v našem nitru zvláštní napětí. Ať už jde o výsledek pracovního pohovoru, vyřízení důležité žádosti, lékařskou zprávu nebo soudní rozhodnutí. Taková zpráva nemusí být nutně špatná, může být i příznivá – a přesto nedokážeme myšlenky na výsledek zaplašit. Vzniká v nás směs očekávání a obav z nejistoty, která nás drží v psychické pohotovosti.
Proč je nejistota pro člověka tak těžko snesitelná?
Naše myšlenky se neustále vracejí k tomu, co by mohlo nastat, pokud by zpráva byla nepříznivá. I když zatím neznáme její obsah, naše mysl i tělo reagují, jako by už bylo rozhodnuto. Srdce bije rychleji, jsme nesoustředění a v duchu si přehráváme různé scénáře – od těch nejlepších až po ty nejhorší. V jednu chvíli si představujeme úlevu z dobré zprávy, a vzápětí nás přepadne strach, že vše dopadne špatně.

Kdo ví, proč náš organismus takovým způsobem funguje. Proč v nás vyvolává tak silné emoce něco, co ještě nenastalo a možná ani nenastane? Snad si naše mysl vytváří tyhle budoucí obrazy, protože je najednou v nejistotě. Proč se nehroutíme až tehdy, kdy je potvrzeno, že je všechno v háji? Proč máme ty zbytečné obavy předem? Zřejmě musí člověk usilovně pracovat, aby to pochopil a naučil se s tím nakládat.
Jak s nejistým očekáváním pracovat?
Bez ohledu na to, jaká zpráva nakonec přijde, období čekání nás nějakým způsobem změní. Jednak nás učí určité trpělivosti a také se o sobě dozvíme, dokážeme-li zvládat stres. Protože nejistota stresující je. Každopádně by nás takové období mělo naučit na sobě pracovat. Měli bychom si připomenout, že žádná zpráva není konečnou tečkou za naším příběhem. Je jenom dalším bodem na cestě, kterou se životem ubíráme.

Psychologové doporučují různé strategie, jak období očekávání zvládnout. Jednou z nich je vědomé odvádění pozornosti k jiným činnostem, zkrátka do přítomnosti. A také je důležité si uvědomit, že jde o hypotetické situace, které si náš mozek sám vytváří a které nejsou reálné. Může se nám tak podařit zmírnit stres.
Očekávání a nejistota jsou mentální simulací budoucího stavu
Když čekáme na důležitou zprávu nebo událost, náš mozek se chová, jako kdyby se snažil do budoucnosti nakouknout. Právě v době nejistoty se v něm aktivují oblasti spojené s představivostí. Právě proto si v hlavě neustále přehráváme různé scénáře. Do té doby než zase získáme nějakou jistotu. Když myslíme na pozitivní výsledek, cítíme radostné vzrušení. Když nás ale záhy přepadne myšlenka na neúspěch či zápornou zprávu, tělo reaguje zrychleným tepem, zvýšeným napětím a často i bolestí žaludku.
A představivostí nás mozek nejspíš připravuje na různé možnosti. Aby nás případný šok, až zprávu obdržíme, tak moc nezasáhl. Podle některých zdrojů má tento proces evoluční kořeny: údajně pomáhal našim předkům připravit se na možné hrozby.
Jaká zpráva přichází z Německa?
Psychologický rozbor máme za sebou a teď konkrétně k tomu, jaká zpráva se na nás žene z Německa. Nezapomněli jste, že jsme primárně web týkající se filmografie? Tím německým překvapením bude dvoudílný film Žebřík do nebe: Touha po zítřku. Natočen byl skoro před deseti lety a odehrává se v Německu v roce 1947. Jeho poselstvím je, že konec války ještě neznamená konec boje o přežití. Krádeže, pašování a černý trh jsou krutou poválečnou realitou.
V troskách města se snaží přežít matka se třemi dětmi, jejíž manžel je nezvěstný. Musí se se svými dětmi potýkat s nedostatkem potravin, se strachem i se zimou. A v cestě jí stojí nacista Zettler, který se nezastaví před ničím. První díl filmu vysílá TV Barrandov Krimi v sobotu 13. 9. 2025 od 20:05 a druhou část hned v neděli 14. 9. ve stejném čase. Opakování je zařazeno v úterý 16. 9. ve 20:40 a druhý díl můžete zhlédnout ve čtvrtek rovněž ve 20:40.